Byl to můj dětský sen, podívat se do země Krokodýla Dundee, říká Muž kola Miroslav Jirkal

Míro, na úvod gratulace k výhře v anketě Muž kola. Už jsi zjišťoval, kdo posílal nejčastěji hlasy? Proběhly nějaké gratulace?

No co jsem tak zjistil, nejvíc hlasů asi posílali spoluhráči z týmu, asi chtěli, abych měl větší sebevědomí do dalších zápasů a taky aby se trošku zaplnila klubová kasa. Takže gratulace byli hlavně od nich.

Ty jsi se po půl roce vrátil ze studijního pobytu v Austrálii. Jak se ti líbilo u protinožců? A proč zrovna Austrálie?

V Austrálii jsem strávil nádherný půlrok. Je to opravdu odlišný život, který člověka že střední Evropy nadchne. Už jenom počasí vás nabíjí energií každý den. Co se týče lidí, tak ty jsou vždy přátelský. Pro Austrálii jsem se rozhodl, protože to byl můj dětský sen, podívat se do "země Krokodýla Dundee". A Hlavně jsem si chtěl oprášit angličtinu, což se povedlo nad očekávání. Po dobu 5 měsíců jsem navštěvoval školu a nejvíc přátel jsem měl mezi Brazilci, takže češtinu jsem hlavně v prvních měsících prakticky nepoužil.

Udržoval jsi se nějak v kondici, nebo to byla spíše taková jedna velká studijní dovolená?

Když jsem do Austrálie přiletěl, tak jsem se snažil denně hlavně běhat, na což bylo v té době i skvělé počasí kolem 20 stupňů a navíc jsem si zatrénoval po dobu 3 týdnů i s poloprofesionálním klubem v Sydney. Ale jak to tak bývá, podlehl jsem životnímu stylu okolí a pohyb se postupně omezil na surfování, které mi opravdu moc nešlo, ale byla to sranda, a na občasné rugby, které jsme hráli na pláži se spolužáky ze školy.

Byl jsi navštívit nějaké fotbalové utkání, nebo měl možnost poměřit rozdíl mezi naším amatérským fotbalem a tamním?

Byl jsem navštívit zápas první australské ligy mezi Sydney FC a Melbourne city. Byl to krásný zápas plný gólů a řekl bych, že kvalitativně je na tom tamní liga líp, ale občas jim chybí nasazení, jako vidíme u nás, jsou víc pohodlní. Co se týče amatérského fotbalu, ten hraje jen pár dalších klubů, neboť fotbal je až čtvrtým nejpopulárnějším sportem po rugby, kriketu a australském fotbale. To je asi největší rozdíl, že australský amatérský fotbal moc rozšířený není.

V únoru si se vrátil zpět do Čech. Z prosluněné Austrálii do kruté, vlezlé české zimy. Byl to velký skok?

No je pravda, že jsem se s tím srovnával dost pomalu, například hned druhý den jsem jel na zápas do Sezimova Ústí, kde jsem ani nečekal, že půjdu na plac a co čert nechtěl, já tam šel a než jsem se rozkoukal, lovil jsem čtyřikrát do poločasu a byl jsem rád, že jdu ze hřiště.

Údajně si i něco málo přibral. Dokonce musel pilot letadla upustit trošku paliva, aby kvůli tvé mírné nadváze mohl s letadlem vzlétnout? Dopřával sis australskou kuchyň nebo je to vizitka špatné životosprávy?

Tak je pravda, že jsem měl z letu trošku obavy a uvažoval jsem, že koupím pro sebe ještě letenku navíc (smích), protože je pravda, že jsem u protinožců přibral okolo 6-7 kilo, z důvodu jak nekvalitní stravy, která je v Austrálii na denním pořádku, tak špatné životosprávy, neboť jsem tam přišel na chuť životu za rytmu samby, což mě naučili kamarádi Brazilci, takže pivo teklo proudem mnohdy od rána do večera. Ale po pár týdnech zpátky v Čechách jsem se srovnal. Asi už jsem se stačil dostatečně odvodnit. (úsměv)

Zatímco minulý rok Olešník patřil ke štikám Krajského přeboru, letos uvízl ve spodních vodách a čeká jej boj o záchranu. Říká se, že druhý rok bývá pro nováčka zlomový, sedí to na tvůj tým nebo čím to je?

Můj osobní názor je, že si kluci včetně mě na začátku podzimu mysleli, že to půjde samo jako minulou sezónu, ale přišly první 2-3 prohry a začalo se zmatkovat, sebevědomí chybělo a důsledek je ten, že letošní jaro bude pro nás hodně náročné. Ale já věřím, že mám kádr i partu na to, aby se kraj v Olešníku udržel. Když budeme "žrát trávu", jako jsme to dokázali poslední zápas v Želči, tak o to nemám strach.

O víkendu zajížděl Olešník na hřiště Želče, která bojuje v horních patrech tabulky. S čím jste do zápasu vstupovali?

Po nepovedeném zápase s Katovicema, jsme chtěli hlavně vyztužit obranu a hrát od zadu. Chtěli jsme udržet nulu a to se nám povedlo. Jenom škoda, že na konci svítila nula i u vstřelených branek, ale my jsme ten bod z venku brali.

 Bod z horké půdy v Želči se určitě počítá. Ty jsi svému týmu pomohl důležitými zákroky, který z nich byl pro tebe nejsložitější?

Nejtěžší byl pro mě poslední zákrok proti Jirkovi Rabiňákovi, na kterého propadl centr ze strany a měl dost času na zakončení. Naštěstí jako levák to měl na pravou. Snažil jsem se mu trošku zmenšit úhel a ustát to do poslední chvíle, což se povedlo a šanci jsem mu zneškodnil.

O víkendu přivítáte doma Ševětín, který na jaře uhrál 6 bodů a je za vámi na dostřel. Je to ten zápas, který by Olešník mohl nakopnout, aby začal sbírat body a začal tabulkou stoupat?

Je to jeden z těch zápasů, ve kterém půjde o 6 bodů. My ho musíme bezpodmínečně zvládnout. Musíme pokračovat v nasazení jako proti Želči a já věřím, že se k nám přikloní i štěstí v podobě vstřelené branky. I bod z tohoto zápasu by byl pro nás velkou ztrátou.

Za svou kariéru jsi prošel řadou klubů. Do Olešníka si přišel z Táborska. Proč padla volba zrovna na tento klub a nezakotvil jsi třeba ve vyšší soutěži?

V létě to budou 2 roky, co jsem si na přípravě s druholigovým FC Mas Táborsko obnovil zranění ramene a s trenérem Frňkou jsem se domluvil, že kvůli vleklé bolesti skončím. A za necelé 2 měsíce se mě kamaráda David Szep zeptal, jestli bych si nechtěl zachytat krajský přebor v Olešníku. Fotbal mi opravdu moc chyběl, tak slovo dalo slovo a za týden už jsem byl součástí týmu. Olešník je navíc kousek od Českých Budějovic, kde bydlím a sešla se tu dobrá parta a i prostředí a zázemí je na krajské poměry na dobré úrovni.

Jaké jsou tvé koníčky kromě fotbalu?

Rád dělám jakýkoli jiný sport, například tenis, squash nebo se jen tak vyběhat. Rád mám výlety do přírody nebo po starých památkách a rád vařím.

A na závěr, soutěž vede se čtyř bodovým náskokem Soběslav. Je to podle ten správný tým, který si postup nenechá vzít, nebo máš jiného favorita?

Myslím si, že Soběslav je právem na prvním místě a myslím si, že letos si postup do divize nenechá vzít. Prokazuje to už dlouhodobě, není to jenom o jedné sezóně. Kádr má kvalitní a i zázemí, kterým disponuje, patří do divize. Ale fotbal je nevyzpytatelný a míč je kulatý, tak se necháme překvapit.