MSFL: Rozhovor s Hráčem 22.kola líšeňským Milanem Halaškou

Jako už tradičně, představ se fotbalovým fanouškům, ať vědí s kým mají tu čest.

„S fotbalem jsem začínal ve fotbalovém klubu FK Krnov, kde jsem se přes všechny mládežnické týmy už v 16 letech dostal do kabiny áčka, které tehdy hrálo Krajský přebor. Ve svých 18 jsem odešel do ligového dorostu Opavy, rok na to jsem nakoukl do ligového áčka a poprvé si zahrál 2.ligu. V áčku jsem strávil 5 let. Po skončení smlouvy jsem odešel do Zbrojovky Brno, kde jsem působil další rok. Po sezóně jsem měl domluvené roční hostování v chorvatském klubu Inter Zaprešič, který se chtěl po sestupu z první ligy okamžitě vrátit zpět. Bohužel mě při přátelském zápasu postihlo vážné zranění kotníku a po vzájemné dohodě s klubem jsem se vrátil domů. Doma jsem trénoval s Opavou a individuálně, naštěstí se mi v zimě ozvala Karviná a já byl za tohle angažmá hrozně rád. Bohužel nebylo to po zranění ono a já moc nehrával, ke konci sezóny jsem nastupoval, ale chyběly mi góly. Po sezóně jsem v klubu skončil a vrátil se do Brna do Líšně. Začátkem nové sezóny se mi ozvali z Frýdku-Místku, kde jsem strávil podzimní část sezóny, ale neodehrál jsem tady tolik zápasů, kolik bych si představoval. Cítil jsem, že o moje služby nebude zájem, tak jsem se vrátil opět zpátky do Líšně.

Co považuješ za prozatímní největší úspěchy ve fotbalové kariéře?

„Za největší úspěchy považuji starty a góly v lize! Nemůžu zapomenout ani na postup Opavy do druhé ligy a v neposlední řadě ještě start v juniorské reprezentaci do 19 let.“

Tvoje doposud nejlepší štace byla určitě Opava, kde jsi vytvořil útočnou dvojici se současným hráčem Aston Villy a reprezentantem Liborem Kozákem. Jak na toto angažmá vzpomínáš?

„V Opavě jsem prožil nejlepší roky mého fotbalového života, strašně rád na to vzpomínám. Zažil jsem tu postupy i pády. Ale ne každá sezóna mi vyšla podle představ. Nejlepší sezónu jsem měl, když jsem dal 10 branek. Bylo těžké se prosazovat, když vedle mě v útoku hrál Libor, který měl čich na góly. Proto si také potom vysloužil angažmá v Laziu Řím. S Liborem se znám už dlouho, vlastně od dorostu a jeho kariéru sleduji.“

Vyzkoušel sis také angažmá v Chorvatsku, tehdy druholigovém Interu Zaprešič. Jak ses tam dostal, jak se Ti tam líbilo?

„Do Chorvatska jsem se dostal přes mého agenta Milana Martinoviče, který je původem Chorvat. Řekl mi, že má pro mě zajímavé angažmá a já neváhal ho zkusit. Ze začátku jsem byl z toho všeho nadšený, ale zranění pak udělalo své. Neměl jsem tam ani takovou péči, jakou bych si představoval po takovém zranění. Jinak život tam hodnotím velice kladně, moc se mi tam líbilo. Mentalita lidí je tam úplně jiná, než u nás v Česku. Všichni lidé jsou tam velmi přátelští i město bylo moc příjemné.“

A co fotbalová kvalita 2.chorvatské ligy?

„Co se týká kvality 2.chorvatské ligy, tak asi jen prvních 5 týmů mělo kvalitu naší druhé ligy.“

Už jsi zmiňoval, že ses vrátil po domluvě s klubem domů. Jak bylo těžké se po zranění vrátit zpět na hřiště?

„Po zranění jsem trénoval v Opavě, nabíral jsem hlavně kondici. Pak se mi ozvali z Karviné, kde jsem se ale necítil moc dobře, protože to zranění nebylo lehké a měl jsem ze začátku problémy. Čekal jsem, že v Karviné zůstanu, ale bohužel to nedopadlo. Určitou roli sehrála určitě moje nerozehranost, ale jinak tohle angažmá mi určitě něco dalo. V kabině jsme měli výbornou partu, musím zmínit zejména Davida Mikulu, Pavla Eismana, Honzu Svatonského a další. Nerad bych na někoho zapomněl, protože s nikým jsem tam neměl problém vyjít.“

Vraťme se k Tvému gólovému přídělu z minulého kola, kdy jsi sestřelil Třebíč. Popiš hattrick a nebylo Ti líto Tvého nedávného spoluhráče Martina Doležala v bráně Třebíče?

„První branku jsem dal po krásném křižném balónu Drabsona, kdy jsem měl štěstí, že mi soupeř vložil do střely nohu, balón se dostal přes Dolika a já už měl jednoduchou dorážku do prázdné brány. Druhá branka byla taky se štěstím, protože opět mi do střely vložil obránce nohu a obloučkem balón přeletěl bezmocného Dolika. A třetí branka nebyla nijak složitá, vystihl jsem malou domů, píchl jsem si balón do strany a dával do prázdné brány. Jinak zápas ze začátku nevypadal, že skončí takovým výsledkem. Třebíč tam měla náznaky, ale my jsme byli produktivní v koncovce a to rozhodlo. Samozřejmě, že mi bylo Dolika v tomhle zápase docela líto, protože těm brankám, co dostal se nedalo prakticky zabránit.“

Sezónu dohráváš v Líšni, která je farmou ligové Zbrojovky. Kde trénuješ a jak se Ti v Líšni líbí?

„V Líšni jsem spokojený, přijali mě tady opravdu velmi dobře. Snažím se jim to vracet svými výkony na hřišti. Navíc tu máme dobrého trenéra Pepu Mazuru, kterého znám už dlouho. Trénoval mě dva roky v Opavě a pak v Karviné, takže tady není žádný problém. Tréninky mají úroveň, protože trenér je velký profesionál a nikdo si nedovolí nic ošidit. Trénuji pořád v Líšni, takže je dobře, že jsem pořád s týmem.“

Co plánuješ fotbalově na léto?

„Zatím netuším kam povedou moje další fotbalové kroky. V létě mi v Brně končí smlouva, tak uvidíme. Teď se soustředím jen na fotbal.“

A na závěr tradiční perlička z kabiny, máš i Ty něco pro fanoušky? Jak usuzuji podle minulého rozhovoru s Hráčem kola, tak máte asi v Líšni veselo.

„Jak už v předchozím rozhovoru zmínil můj parťák Míra Král perličku o Drabsonovi, tak už prakticky není o čem povídat. Můžu jen přidat, že v tomto hlasování o Hráče kola se na druhém místě umístil můj budoucí švagr Martin Neubert z Kroměříže. Chtěl bych mu touto cestou ještě jednou pogratulovat ke krásnému druhému místu a příště to snad už vyhraje.“

Díky za rozhovor, ať se Ti nadále střelecky daří a třeba už teď v pátek ve vzájemném souboji proti „švagrovi“.