Cestovatel Lukáš Voráček

Děkuji. Zápas v Mariánských Lázních byl pro nás velmi složitý, přijížděli jsme s respektem, ale i se zdravým sebevědomím. Soupeře jsme neznali, soutěž většina z nás také ne, takže to bylo hlavně o tom, abychom hráli přesně to, na co nás vedení mužstva připravovalo, a to se nám hlavně v první půli dařilo.

Drželi jsme kratší hřiště a vysoko napadali, z toho pramenily chyby soupeře. Sice jich nebylo moc, ale díkybohu jsme většinu z nich potrestali, protože druhá půle byla odlišná a soupeř měl více ze hry. Podržel nás ale gólman Hejňas a vezeme důležité tři body.

(smích) Co se týče zábavy, tak ta je u nás téměř po fotbale na prvním místě, pro mě zábava s fotbalu úzce souvisí. Proto se možná někdy snažíme až moc odlehčovat tlak, co se na nás vyvíjí. Rozhodně na to nejsem v kabině sám, Bugy, Šeba, Boči nebo Marši se nemají vůbec za co stydět na poli zábavy (úsměv). Oslavy se po zápase lehce protáhly do ranních hodin, zároveň jsme dotmelili kolektiv.

Letní příprava byla hodně krátká, i když jsme prakticky začínali trénovat tři týdny po skončení krajské soutěže. Času bylo málo, po týdnu se hrála hned dvě přípravná utkání, kde trenér dával přednost nově vytipovaným hráčům, a byla vždy hodně kombinovaná sestava, jelikož se toho moc skutečně nedalo stihnout. Taktickou přípravu v podstatě ladíme za chodu soutěže… Ale z naší strany si myslím, že jsme udělali maximum, abychom se připravili na divizní boje.

Co se týče týmového cíle, přál bych si, aby Jankov v divizi obstál, abychom sehráli důstojnou roli a měli z fotbalu radost, nejen hráči, ale i naši fanoušci, kterým bych chtěl poděkovat za nevídaný support. Mým osobním cílem je udržet si zdraví a dobrou herní pohodu a při jakékoliv příležitosti na hřišti i mimo něj naplnit cíl týmový (úsměv).

Ano, s Pegasem se známe od patnácti let, je podobné povahy jako já a má velmi specifický humor, který já můžu. Velmi dobrý kamarád, který již několikrát obhospodařil jankovskou kabinu v rámci fotbalového obutí, i za to díky, Tome! Hráli jsme spolu také v Klatovech žákovskou ligu, tam jsme spolu trávili nejvíce času. Jak na hřišti, tak mimo něj. Adama jsem měl možnost poznat při jeho působení v Norimberku a je to zhruba měsíc, kdy jsem ho byl podpořit ve Varšavě, kde teď působí. Musím říct, že ultras Legie ve mně zanechali silný zážitek, takže se za ním určitě ještě stavím.

Na Klatovy se moc těším, stále tam působí kamarádi, se kterými jsem fotbalově vyrůstal. Pořád vnímám Klatovy jako mou domovinu a fotbalovou alma mater, ale na hřišti to bude asi válka, takže doufám, že to nenaruší naše dobré vzájemné vztahy (úsměv).

Jako favorita vnímám Motorlet Praha, ale i Klatovy mají vysoké ambice. Uvidíme…

Trenér Čech je velmi vnímavý a v tomto ohledu také nekompromisní, chce po hráčích maximum a to se asi jediná cesta, jak se neustále posouvat a zlepšovat. Já s tím žádný problém (psychický) nemám, ale musím vypíchnout intervalová cvičení japonské pána Tabaty založená na vyvinutí maximálního úsilí v krátkých intervalech s minimálním odpočinkem, která nás na úterních trénincích doprovází, a někdy se nám z toho všem krásně točí svět…

Je to tak, máte pravdu a asi velmi dobré zdroje (úsměv). Cestování je má vášeň, musím říct, že hodně tomu přispěla Jihočeská univerzita, kde jsem studoval cestovní ruch a kde mi bohužel již zesnulý učitel a kamarád Vlado Dvořák otevřel dveře do světa... Měl jsem možnost rok studovat ve Španělsku, navštívit Mexiko, Paraguay, Brazílii a prakticky celou Evropu. V lednové přestávce možná nakouknu do Austrálie, ale nerad bych předbíhal. Kdybych nehrál fotbal, určitě bych pořád někde létal (úsměv).

Na zápas se moc těšíme, máme velká očekávání, bude to rozhodně úplně jiný zápas. Tuším, že přijde velká návštěva a my si nemůžeme dovolit vypustit ani vteřinu. Věřím, že celý tým zabojuje a urveme v domácím prostředí tři body!