Hráč 4. kola Libor Tichota: Měl jsem dobře našlápnuto, abych se dostal daleko!

08.09.2016 15:15 Karel Vlasák

Po 4. kole soutěže byl nejlepším hráčem zvolen jednoznačně Libor Tichota (25) ze Sokola Obříství. Jeho výkon na Vysoké zaujal téměř polovinu všech hlasujících fanoušků. V rozhovoru jsme probrali jeho minulost ve Spartě Praha i trenérskou současnost v Neratovicích. Řeč byla samozřejmě i o odehraném zápase. Přejeme příjemné čtení!

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Gratuluji ke zvolení hráčem kola. Jak se ti na Vysoké hrálo?

Děkuji. Až na povrch na Vysoké, který spíš připomíná betonové hřiště, se mi hrálo dobře.

Většinu druhého poločasu jste odehráli v oslabení. Jak jste na tom byli se silami?

Asi od 55. minuty jsme hráli v 10. Do 75. minuty jsme byli jasně lepším týmem. Vytvořili jsme si několik šancí, které jsme nedokázali využít. Samozřejmě, sil ubývalo, a tak jsme se spíše zatáhli a soupeř nás začal přehrávat.

Věřil jsi, že zápas dovedete alespoň k remíze?

Myslím, že za stavu 2:3 jsme všichni věřili, že dokážeme zápas dotáhnout do vítězného konce. Když Vysoká dokázala vyrovnat v 80. minutě, byl jsem si jistý, že zápas už tak skončí.

Ty ses nachomýtl k penaltové situaci, po které jste skórovali. Mohl bys ji čtenářům popsat?

Dostal jsem míč na malé vápno a chystal se vystřelit, ale přede mnou stáli asi tři obránci, tak jsem si začal hrát s míčem a kličkovat. No a při jedné z kliček mi protihráč podrazil nohy.

K rozehrání penalty se ale postavil stoper Vrábel. Jak jsi na tom ty a kopání penalt?

Ctím pravidlo, že faulovaný hráč by neměl kopat. Penalty nemám rád, ale když musím jít, nějak si s ní poradím. Mám svůj trik a ten mi zatím vychází.

Myslíš, že je zahrávání pokutových kopů po nerozhodném zápase dobrý nápad?

Určitě je to dobrý nápad. Pro diváka je to zpestření. A kluby bojují o další důležitý bod.

V Obříství tě trénuje tvůj otec. Jaké to je?

Co jsem odešel ze Sparty z B-týmu, tak mě žádný jiný trenér netrénoval. Prošel jsem s ním Neratovicemi, Libiší a nakonec jsme zakotvili doma v Obříství.

Ty sám už ale několik let působíš v pozici trenéra. Jak ses k tomu v tak mladém věku dostal?

Dostal mě k tomu táta, měl jsem za sebou už 4 operace kolenou, takže jsem věděl, že má profesionální hráčská kariéra je nejspíše u konce. Tak jsem začal trénovat starší žáky v Libiši.

Momentálně vedeš tým U19 FK Neratovice-Byškovice. Dělají ti tví svěřenci radost?

Zatím mi radost dělají. Máme za sebou první dvě mistrovská utkání a obě jsme zvládli vítězně. Naším cílem je vyhrát Krajský přebor, tak snad budeme v podobných výkonech pokračovat.

Jak by dopadl zápas tvých dorostenců proti A-týmu Obříství?

Jelikož se tento zápas odehrál v letní přípravě, tak už je to ozkoušené. Zápas skončil 6:6 (smích).

Má někdo z tvých svěřenců potenciál prosadit se třeba do divizního A-týmu Neratovic?

Už teď tři hráči dorosteneckého věku trénují a nastupují v A-týmu Neratovic. A myslím, že v týmu mám i spoustu dalších potencionálních hráčů pro A-tým. Kluci na sobě musí stále makat a můžou to dotáhnout ještě dál než do divize!

Ty sám jsi prošel mládeží Sparty Praha. Co ti působení na Spartě dalo?

Působení na Spartě mi dalo 2x plastiku předního zkříženého vazu, operaci nosu a operaci zlomeného kotníku (smích). Ale I tak jsem si užil každou chvilku, co jsem tam strávil. Je to jiný svět, nadstardardní podmínky v trénování, v rehabilitaci i v přístupu.

Dotáhli to někteří tví spoluhráči ze Sparty na tu úplně nejvyšší úroveň?

Spoustu mých kamarádů z výběrů, reprezentací a spoluhráčů to dotáhlo daleko. Ale vždy jsou to maximálně tři z jedné kategorie. Největší líheň byl ročník 1992.

Co rozhodlo o tom, že tě nyní vídáme na trávnících OP Mělník a ne na televizních obrazovkách při ligových zápasech?

V 15 letech jsem měl velmi dobře našlápnuto, abych se dostal daleko. Přišel za mnou můj manažer, že jsem se dostal na soupisku A-týmu a začnu s nimi přípravu. Asi za dva týdny jsem si v zápase s Mostem přetrhl přední zkřížený vaz. Musel jsem čekat než přestanu úplně růst, což trvalo téměř 2 roky a až potom jsem mohl jít na operaci. Když jsem se dal dohromady a dostal se zpátky do formy, tak za 6 měsíců jsem si vazy přetrhl znovu. A tak se to se mnou táhne až do teď.

Děkuji za rozhovor a hodně štěstí do dalších zápasů!

Děkuji mockrát.

Autor: Karel Vlasák