Věk? Nepřipouštím si to. Ale kluci mi říkají dědku, praví s úsměvem Ctirad Udatný

Několik mých spoluhráčů již v této anketě bylo v minulosti nominováno a dokonce se stali hráči kola. Takže, ikdyž fotbal je kolektivní hra, sám bez spoluhráčů toho moc nenaděláte. Určitě bych lhal, kdybych tvrdil, že mě mé vítězství v této individuální anketě nepotěšilo.

Vím, že určitě hlasovala má přítelkyně Helenka, její dvě dcery Terka a Verča. Určitě mí spoluhráči, kamarádi a hlavně kolegové z práce, bez kterých bych ani některé zápasy nemohl hrát. Vychází mi maximálně vstříc. Všem samozřejmě moc děkuji.

Jestli bylo? To nevím, to asi ví nejlépe on sám. Slušně odmakali zápas Michal Henzl, Martin Zajpt, Honza Šenfeldr, Kuba Kolář, střídající Jirka Mišani, Luboš Kořínek, který byl navíc u zrodu třetí a čtvrté branky. Ale asi ano, bylo, když jsem měl podíl na všech třech brankách ve druhé půli. Hrát může jen 11 hráčů a je jen na trenérovi, koho nominuje a koho ne. Já se jen snažím podávat co nejlepší výkony v zápasech i při trénincích a být na každý zápas 100% připravený.

Já měl na trenéry velké štěstí. Nemám a neměl s nimi nikdy problém. Ať už to byli v žácích pan Václav Šereda, později v A mužstvu Lukavce pan Josef Hlaváček, pan Zdeněk Protiva, pan František Király ml. Velmi jsem si rozuměl s Petrem Gabrielem z Brozan. V Lovosicích to byl trenér s velkým T pan Jan Janda. Naposledy Olda Němec. Velmi chytrý, inteligentní a přemýšlivý trenér. A Jirka Hönig? Je tu krátce. Tréninky zatím pestré, zajímavé a zápasy? Jak říkám, hrát může jen 11 hráčů a já jsem rád, když přispěju svým výkonem ke slušnému výsledku ať už od začátku nebo jako střídající hráč.

Říkáte 47 let? Hrozné číslo, když to teď slyším, ale pravdivé. Čas nezastavíte. Někdy si to vůbec nepřipouštím. Ale pak mě kluci v kabině zase vrátí do reálu, říkají mi dědku. Teď už i oprávněně. V sobotu 27. srpna se starší dceři Veronice narodil syn Mikuláš. Nádherný, krásný klučina. Chuť do fotbalu pořád je a velká, ikdyž to víc a víc bolí a dost dlouho trvá, než to po zápase a nebo druhý den ráno rozchodím. A recept na dlouhověkost? To asi neexistuje. Chce to mít hlavně fotbal rád, přidat trochu životosprávy, něco pro to obětovat, kousnout se, když se vám nechce na trenink, na zápas. Bez pořádného treninku a lásky k tomu danému sportu dnes nejde dělat vůbec nic. Chce to prostě poctivý trenink a dát do toho srdíčko. Ale hlavně musí držet zdraví.

Ano, jsem nejlepším klubovým střelcem. Přestřílel jsem takové legendy jakými byli pan Jiří Glogovský (296 branek – již ve fotbalovém nebi) a pan Tomáš Šenfeldr (101 branek – náš prezident klubu). Dokonce jsem měl tu čest a štěstí si s nimi několik zápasů zahrát. Statistiky si pečlivě vedu od 15 let až do současnosti. Každý mistrovský zápas, každou sestavu a každého střelce. Ve Svádově to byla moje 457. a 458. mistrovská branka v dresu Lukavce. Jinak jsem vstřelil ještě 56 branek za SK Lovosice (tehdy SCHZ), 45 branek za Sokol Medvědice a 6 branek za VTJ Terezín.

Přes úctu k soupeři a k mému kamarádovi, bývalému spoluhráči z Lovosic Tomáši Friedlovi (současný trenér Svádova), jsme tento zápas měli jasně vyhrát. V první půli spousta neproměněných šancí, klukům chybělo potřebné štěstí a klid v zakončení. Dvacet minut nepustíš soupeře přes půlku a pak dostaneš během deseti minut tři branky. To byla lekce z produktivity. Důležitá byla proměněná penalta Michalem Henzlem a snížení na 1:3. Druhou půli přišlo potřebné střídání a začalo se dařit i gólově. Pak chvilková nepozornost v závěru a branka na 4:4. Penalty už jsou loterie.

Spokojený jsem. Porazili jsme doma silné Litoměřicko 2:1, oslabené Soběchleby 5:0, které si teď trošku došláply na vedoucí Liběšice. Jsme do pátého místa, což je dobré. Jen jsme měli přivézt minimálně bod z Hrobu a tři body z Rovného. A teď ze Svádova. Byl bych pak ještě spokojenější.

České Kopisty jsou velmi silný, kvalitní soupeř a nám se u nich dlouhodobě nedaří. Mají velmi zkušenou, kompaktní obranu a kvalitní koncové útočníky. Bude to pro nás těžký zápas.

Do pátého místa bych byl maximálně spokojený.

Chodím do práce, která mě baví. Dělám na směny na kontejnerovém překladišti v Lovosicích. A jak znovu říkám, bez svých kolegů v práci bych nestíhal některé tréninky a zápasy. Patří jim mé obrovské díky. Ve volném čase se většinou věnuju své přítelkyni Helence. Občas si zahraju stolní tenis se svým kamarádem a zkušeným stolním tenistou Honzou Šturmem. Někdy ho i porazím, ale to jen zřídka a vyjímečně, když je z formy. Taky si zahraju badminton, který mě dost baví. A ještě chodím hrát za starou gardu Rockmachine Lovosice, pražskou hanspaulku za Veget FC Sup a taky občas za místní rezervu.

Znám a pečlivě ho sleduji. Určitě to přispívá k popularizaci tohoto krásného, nádherného sportu, jakým fotbal je.