Filip Libecajt: Angažmá v Řevničově beru jako restart své kariéry

Děkuji, z I. B. třídy jsem odešel kvůli civilnímu životu. Přestěhoval jsem se do Lodenice, původně jsem chtěl jít hrát za Lodenici, jelikož na baráku je spousta práce a času tolik není. V práci se mnou dělají kluci z Řevničova, takže mě nalákali. Od nikud jinud žádná jiná nabídka nepadla, tak jsem v Řevničově.

První zápas byl velice těžký, vzhledem k terénu a silnému soupeři, kterým Slabce rozhodně byli. Rozhodně si na spoluhráče stěžovat nemohu, zatím jsme skvělá parta. Na hřišti šlapeme a zatím to přináší ovoce, takže jsem rád, že se nám povedl vstup do soutěže, samozřejmě mám radost, že jsem mohl pomoci i gólově, od toho jsem jsem do Řevničova přišel.

Dohánět Rynholec asi není úplně cílem, spíše jít od zápasu k zápasu, oni to mají ve svých rukách, my můžeme jedině vše vyhrát a uvidíme, jak to dopadne na konci soutěže. Řevničov ambice na postup má, a proto jsem také přišel, uvidíme, zda se nám je povede naplnit, přece jen je před námi ještě dost zápasů.

Osobní cíl daný mám a to je postup Řevničova o soutěž výš. Pokud toho chceme dosáhnout, asi budu muset dávat branky, tím mohu být týmu prospěšný a koneckonců od toho je útočník. Jinak počet gólů není ani tak důležitý jako počet bodů pro tým, ale kdybych měl říct číslo, tak asi 13 branek bych dát mohl.

Kluci v týmu jsou skvělý. I mimo hřiště je spousta legrace. Tahounem mimo hřiště je určitě Martin Tóth a předseda klubu Jirka Pesl. Co se týče flinků - jsou kluci, které jsem na tréninku ani neviděl, ale chápu, že v dnešní době je to složité. Mám to tak i já, proto ne na každý trénink chodím.

Zatím jsem v Řevničově spokojený. Dostal jsem šanci hrát, o návratu do krajského fotbalu uvažuji. Kdyby se to povedlo s Řevničovem bylo by to skvělý, samozřejmě se nebráním zájmu a nabídce z vyšší soutěže, takže ano, rád bych se jednou vrátil, ale ne za každou cenu.

Na podzim jsem v B-třídě odehrál asi 6 zápasů a moc se mi nedařilo. Stejně tak se nedařilo týmu, kdy vše vygradovalo v derby na Doksech, kde se prohrálo. Po výměně názorů jsem došel k tomu, že na Dobrý asi budu muset skončit, takže jsem nehrál. Jinak Velké Dobré moc děkuji, byl jsem tam 15 let a byla to skvělá léta. Jako hráč jsem vždy makal a bojoval, ale gólově mi to na podzim nešlo, proto přišel přestup a v III. třídě se pohybuji od svých 14 let, takže beru přesun do Řevničova trochu jako restart.

Řevničovské fotbalové prostředí tolik neznám. Jsem tu krátce, ale vím, že máme skvělé zázemí, možná lepší než polovina týmu v v I. B třídě. Fandové jsou skvělý, vždyť díky nim dělám tenhle rozhovor. Chci jim poděkovat. Zázemí je na skvělé úrovni, hřiště se dá upravit, bohužel počasí moc nepřálo. Je vidět, že se o fotbal v Řevničově starají správní lidé a to je vždycky důležité. Doufám, že se na zápasech objeví ještě více fanoušků a poženou nás výš a kdo ví - třeba až 2 třídy.