ROZHOVOR S HRÁČEM 26. KOLA - Spoluhráči v Lípě jsou dnes moje druhá rodina, říká kapitán TJ Sokol Lípa Adam Simerský

Samozřejmě si cením, že se hráč z mužstva nováčka dostal do nominace a dokonce ji dokázal vyhrát, je to čest pro mě, pro můj klub Tj Sokol Lípa a taky pro spoluhráče, bez kterých bych tuto soutěž nikdy nevyhrál, dokonce musím zmínit, že mám velmi slušnou podporu "u svých přátel i "ve svém zaměstnání, kde mě všichni plně podporují, výjdou mi vstříc a hodně mi fandí.

Derby je velký oříšek, přitáhne do ochozů mnoho diváků a z hráčů dokáže vymačkat víc než 100% výkon a takhle tomu bylo v utkání, kde nebylo nouze o důrazné střety, boj o každý kousek hřiště a pohledné kombinace s krásným zakončením a zákroky brankařů. Bylo to pohledné utkání a remíza mu slušela. Penalty jsou už jen loterie, ale musím říct že za ty čtyři roky, co jsem v Lípě, jsme s deseti penaltových rozstřelů prohráli v OP jen jednou s Dolní Lhotou, jinak samé vítězství, takže je nejspíš kopat umíme.

Za všechny kluky v kabině musím říct, že na utkání jsme se těšili i díky Martinovi, hlavně já jsem cítil obrovskou motivaci ho zastavit v jeho jarní spanilé jízdě za góly. Jak se později ukázalo, přivodil si zranění kolene a nemohl do utkání nastoupit, samozřejmě by bylo utkání pro nás náročnější, o tom nebudeme ani polemizovat, je to výborný kluk i fotbalista a přeji mu hodně štěstí v jeho další štaci v 1. A. třídě a hlavně brzké uzdravení.

Náš brankář dělá šaškárny, i když se penalty nekopou, odlehčuje tím hru a znervózňuje tak soupeře. Při jedné z penalt, skákal od tyčky k tyčce, při další, pak dělal dračí kop z filmu Karate Kid, při dalších jsem byl otočený zády a byl jsem hrozně nervozní, jak to dopadne a nemohl jsem se ani dívat. Asi věděl, co na kluky platí.

Podzim byl hodně těžký, alespoň z mého pohledu, kdy jsem nastoupil jen k šesti utkáním a to jsem nebyl ani 100% zdravotně v pořádku. Poznávání soupeřů a jejích taktik, tak bylo obtížné a cizí hřiště a zázemí, také nebyly žádný oříšek. Nakonec jsme se na jaro semkli a řekli si co hrát a začali makat, na konci jara jsme měli už fazonu. A doma jsme dokázali porazit jak rezervu Viktorie, tak rezervu Slavičína a moc dobrý fotbal jsme předváděli i s mužstvem jara z Tečovic, to byl asi náš nejlepší zápas, i když jsme na body nakonec nedosáhli.

Rozdíl mezi soutěžemi je hlavně v divácké kulise, kde na tebe nikdo z hostů nepokřikuje a nenadává Vám jak tomu je v OP. Také trávníky jsou kvalitnější a samozřejmě hráči také, kde už není v každém mužstvu jeden nebo dva kvalitní fotbalisti, ale už potřebujete nějaký systém hry a více kvalitních hráčů. Pak se na ten zápas dá i dívat.

Jak jsem už uvedl jaro se nám dost povedlo a mužstvo ukázalo charakter a vnitřní sílu, vždy když jsme o něco hráli, dokázali jsme zabrat a ukázali jsme, že do soutěže patříme, dokázali jsme potrápit řadu mužstev, jako byla Mladcová, Tečovice, Tlumačov, Veselá a porazit rezervy Viktorie a Slavičína, to se ukázalo jako rozhodující faktor záchrany, dvě domácí vítězství a krásných šest bodů. Z našeho mužstva bych vyzvedl výkon Daniela Víška, Pepy Spáčila, Petra Křižky, ale taky bych rád pochválil v řadě pár jedinců, kteří byly osou mužstva a určitě ví o koho jde.

Moje kariéra začala právě na Viktorii Otrokovice, hrál jsem tam od mladších žáků, až do mužů, proto jsem moc toužil tohle mužstvo porazit, na hřišti Viktorie jsme bojovali až do samého závěru a nevyhráli, proto si domácího vítězství velice cením. Hrál jsem na Viktorce do osmnácti let a pak se nedohodl s jedním z trenéru a na fotbal jsem zanevřel na osm let, nechtěl jsem o žádném kolektivním sportu nic slyšet. Po těch osmi letech mě můj kamarád a spoluhráč Petr Křižka oslovil, jestli bych si nezahrál OP, za TJ Sokol Lípa, kam ten rok postoupily, kde kopu do dnes a musím říct, že je to moje druhá rodina. Výborné zázemí a vztahy, kdy mi vyjdou vždy vstříc a taky v neposlední řadě trenér Miroslav Vybíral, který mi svěřil kapitánskou pásku a důvěru vést mužstvo. Jako vzor jsem měl mnoho fotbalistů, Davida Backhama, Patrika Vieru, Jappa Stama, každý se mi líbil něčím jedinečným, ale vždy jsem chtěl být sám sebou a to do dnes jsem.

Mezi moje největší zájmy patří hokej, který hraji od začátku září až do konce února, taky chodím 4x týdně do posilovny a když se najde čas tak si zajdu zaběhat nebo zaplavat, tohle jsou moje aktivity, které mě dokonale dokáží připravit na fotbalovou soutěž.

Od další sezony si slibujeme klidnější střed tabulky, máme už podepsaných asi pět nových hráčů a tím pádem se doplní mužstvo, zvedne se konkurence a přijde nový trenér. Chceme určitě začít tak jak jsme výkonnostně skončili jaro a ukázat že na 1.B třídu tohle mužstvo má. Ano, máme úplně nový sportovní areál, každý z hostů kdo k nám přijede, si jen chválí naše zázemí. Jak jsem řekl, vedení i obec Lípa dělá pro fotbal hodně a jsme za to moc rádi, je to tam opravdu krásné a prostorné, když jste přijeli v OP a seděli v šatně jak slepice v kurníku, byla to tragédie. Teď už je to o něčem jiném....