Jan Růžička válel za Bohemku v první lize. Teď mu patří vůdčí role ve Vltavínu

Určitě na první ligový start za Bohemku v Liberci, který představoval splnění takového dětského snu. Potom na každé derby s pražskými “S”, ať už se hrálo v Ďolíčku, na Letné nebo v Edenu. Vždy byla fantastická atmosféra, spousta lidí, televizní kamery, člověk si to opravdu užíval.

Samozřejmě jsem chtěl i nadále pokračovat s profesionální kariérou. Vyhráli jsme s Karvinou Fotbalovou národní ligu a těšil jsem se na nejvyšší soutěž, bohužel to z určitých důvodů nevyšlo a s vedením klubu jsme se nerozešli zrovna v dobrém. Sháněl jsem tedy angažmá, a i když nějaké nabídky z druhé ligy byly, rozhodl jsem se nakonec pro Loko Vltavín.

Pro většinu sportovců ten odchod z profi soutěží asi není úplně jednoduchý a každý se s tím musí nějak poprat. Já myslím, že jsem to zvládl celkem dobře, i díky rodině, která mě vždy podporovala a bez které bych se možná ani na prvoligové trávníky nikdy nepodíval. Jim patří velký dík za to, že jsem mohl dělat to co mě baví a ještě se tím živit. Takže určitě na to období rád vzpomínám, ale že by se mi vyloženě stýskalo, to ne.

S panem Neubergem jsem byl v kontaktu již během mého působení v Karviné, takže jsem o zájmu Vltavínu věděl delší dobu. Výhodou samozřejmě bylo i to, že to mám kousek od domova a navíc se na Lokádě hrál vždy dobrý fotbal, což potvrzují i výsledky posledních let. Lákalo mě to, prostředí jsem znal dobře, několik zápasů jsem na hřišti Vltavínu odehrál v mládežnických letech nebo později v rámci Letního poháru města Prahy. A u týmu působí několik let Tomáš Freisler, se kterým jsem v Bohemce kdysi hrával, mohl jsem to s ním zkonzultovat, což bylo také plus.

Velice kvalitní, ambiciózní. Tým má vítězného ducha a s porážkou se jen tak nesmíří, což se prokázalo již několikrát, kdy jsme byli schopni otočit nepříznivý vývoj utkání. Docela mě překvapila také tréninková intenzita, která je srovnatelná s profesionálními kluby a občas se trenérů ptám, jestli je to opravdu amatérská soutěž (úsměv). Musím říct, že i lidi, co jsou v klubu, od hráčů, po celý realizační tým a vedení, jsou výborní a vytvářejí správnou atmosféru. Je vidět, že tím žijou a drží při sobě.

Jelikož jsme svoji jen pár týdnů, tak zatím opravdu žádnou změnu spojenou s prstýnkem nepociťuji (úsměv). Všechno klape, tak jak má a jsme šťastní. Manželka je z fotbalové slávistické rodiny, takže fotbalu rozumí a se občas hecujeme, nejvíc když se hraje vršovické derby. Podporovat chodí i s našimi příbuznými, když jim to čas dovolí a jsem vždycky rád, když je můžeme potěšit vítězstvím.

Není to pro mě nic nového, vyrůstal jsem jako střední záložník. Postupem času, s přesunem mezi dospělé, jak se měnili trenéři v klubech, mě začali využívat v podstatě kdekoliv v sestavě, takže je ze mě takový univerzál. Nemám s tím problém, a záleží na trenérovi, na jakém postu si myslí, že budu nejvíce prospěšný pro tým.

No, k nejstarším v týmu patřím už tak tři roky, ať jsem byl v Bohemce, Karviné nebo tady ve Vltavíně (úsměv). Holt mládí má zelenou, což je jedině dobře. A samozřejmě je na těch starších hráčích, aby na sebe brali zodpovědnost, ale také šli příkladem a dokázali třeba i poradit.

Je za námi jen pár kol, ale jsme rádi, že hrajeme nahoře, což je náš cíl pro celou sezonu a věříme, že se nám to bude dařit i nadále. Jsou tu velice dobří fotbalisté, pokud budeme hrát vždy naplno a vzájemně se podporovat, můžeme porazit každého.

Chrudim hraje nahoře každý rok, určitě má svoji sílu a kvalitu. Nám se podařilo v minulém ročníku vyhrát oba vzájemné souboje a určitě si budeme věřit i teď, navíc v domácím prostředí. ČFL je ohromně vyrovnaná soutěž, co jsem stihl poznat, je třeba mít respekt ke každému soupeři a nic nepodcenit.