Sleduj fotbalunas.cz
Přihlásit - Staň se součástí komunity
HVĚZDY V PRALESE: Václav Kadlec vládne krajskému přeboru, přidal další čtyři góly
NEJ VÍKENDU: Deset žlutých a čtyři červené karty? I takové zápasy jsou!
TOP FOTKY TÝDNE: Ruka šmátralka

Jan Borunský: Rád bych se znovu podíval do Jižní Koreje

17.05.2018 13:11 Tomáš Holata

S vyhlášením ankety o nejlepšího hráče úvodního jarního kola přicházíme s velkým zpožděním, protože nešvary počasí rozkouskovaly zápasy do několika týdnů. To zmátlo také naše fanoušky, kteří tentokrát neposlali tolik hlasů jako obvykle. Nejvěrněrnější okruh příznivců měl slavkovský záložník Jan Borunský, který výborným výkonem přispěl k cenné remíze na horké půdě Bolatic.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Co říkáte na své vítězství v této anketě? Kdy jste se vůbec dozvěděl o své nominaci a jak vás to potěšilo?
O nominaci mě na tréninku informovala největší drbna slavkovského fotbalu René Klement. Z nominace jsem byl hodně překvapen a neočekával jsem to, ale lhal bych, kdybych řekl, že mě to nepotěšilo.
Po René Klementovi jste druhý letošní výherce ze Slavkova. Tušíte, kdo vám mohl posílat hlasy?
Je to jistý paradox, že v podzimní části, kdy jsme hráli výborně, tak jsme se ocenění hráče kola dočkali pouze jednou, zatímco teď, když jsme ve výsledkové krizi, tak máme ocenění najednou dvě. Hlasy určitě posílali spoluhráči a skvělí fanoušci Slavkova.
Vy prý sice alkoholu zrovna neholdujete, ale teď se asi lahvince nevyhnete...
Je pravda, že v této disciplíně za některými spoluhráči trochu pokulhávám, ale lahvinku do kabiny donesu velice rád a věřím, že si ji vypijeme po nedělním vítězství.
Mezi ty nejlepší jste se dostal díky kvalitnímu výkonu v dohrávce proti Bolaticím. Jak vzpomínáte na toto remízové utkání?
Do Bolatic jsme jeli bodovat, protože jsme věděli, že se na nás dotahují ze zadních pozic. Před zápasem nás trenéři několikrát upozorňovali na bolatické nebezpečné standardní situace. Tato slova jsme si však k srdci moc nevzali, jelikož jsme inkasovali gól právě po standardní situaci a těsně před poločasem po stejné situaci jsme málem dostali další gól. Z naší strany si nepamatuju, že bychom soupeřovu branku příliš ohrozili. O poločase v kabině jsme si však pár věcí vyříkali a po přestávce jsme vzali iniciativu do svých rukou a podařilo se nám nakonec stav srovnat.
Hodně emocí přinesla 65. minuta, kdy se sám vážně zranil Obludník. Hosté toho využili ke vstřelení gólu, který ovšem sudí po dlouhých debatách odvolal. Jak jste viděl celou situaci?
Byl jsem sice kousek od Bloudy, ale věnoval jsem se balonu, proto jsem ten nešťastný incident neviděl. Po inkasovaném gólu jsem měl za to, že byl Blouda faulován, jelikož bylo na první pohled zřejmé, že nijak nesimuluje. To, že si přivodil tak těžké zranění bez cizího zavinění mě vůbec nenapadlo. Po shlédnutí videa však bylo zřejmé, že si Blouda opravdu přivodil přetržení achilovky sám a Bolatice měly jít oprávněně do vedení. V kariéře jsem zažil poprvé, že by rozhodčí odvolali uznaný gól a zpětně plně chápu rozhořčení bolatických hráčů. Na tomto místě však musím vyzdvihnout profesionalitu brankáře Bolatic Víta Baránka, který se bezprostředně po zápase dostavil do naší kabiny a ujišťoval se, jak na tom Blouda je. Za toto fair play chování mu patří velké díky.
V tomto zápase jste nastoupil na pravé záloze, ale od začátku druhé půle jste se přesunul na post špílmachra. Která pozice vám více vyhovuje a proč?
Poslední dvě sezony jsem se ustálil na postu středního záložníka, kde mi to vyhovuje, jelikož mám na této pozici více prostoru, což je ke stylu mé hry důležité. V Bolaticích nám však chyběl náš klasický krajní záložník Zdeněk Nevlud a trenéři se rozhodli trochu protočit sestavou a já tedy zaujmul místo na kraji. První poločas se nám však moc herně nevyvedl, proto jsem se po poločasové přestávce vrátil na střední zálohu, kde jsem se cítil mnohem lépe.
Vy jste vlastně neabsolvoval zimní přípravu, když jste naskočil až v průběhu jara. Jak zatím hodnotíte své výkony? Cítíte spokojenost anebo vidíte spíše rezervy?
Tohle se těžko hodnotí. Přes zimu jsem byl několik měsíců v Asii, kde jsem však pár zápasů za lokální tým odehrál, proto si nemyslím, že bych měl nějaký handicap vůči ostatní spoluhráčům. Primárně se však dívám na výkony celého týmu, takže spokojený rozhodně být nemohu.
Se Slavkovem to skutečně vypadá špatně, protože kráčíte od porážky k porážce. O druhé části sezony jste asi měli úplně jiné představy, že? Proč vám to nejde?
Dosavadní výsledky v jarní části soutěže mě hodně trápí. Všechno začalo domácí porážkou s Vítkovem, kde jsme zcela propadli. Další velkou ranou bylo zranění Bloudy, dlouholetého tahouna slavkovké obrany. Na podzim nám hodně bodů zajistil svými góly Pepa Lazecký, který však je momentálně pracovně v Praze a tyto branky nám hodně chybí. Takže když to shrnu, tak na jaře se sešla spoustů negativních faktorů, které způsobily to, jak na tom momentálně jsme.
Nyní vás čeká prestižní souboj s Velkými Heralticemi. Jak se na něj těšíte a co by mohlo na nepříjemného soupeře platit?
Velké Heraltice jsou pro mě rozhodně největším překvapením soutěže. Jsem rád, že jsme spolu ve stejné soutěži, jelikož naše zápasy mají pravidelně ten správný náboj, ať jde o souboje v I.A nebo v I.B třídě a na fotbal si najde cestu mnoho fanoušků. Jsem přesvědčen, že půjde opět o vyrovnané utkání, ale pevně věřím, že Velké Heraltice konečně porazíme a získáme pro nás tak důležité tři body.
V případě dalšího neúspěchu zůstanete třetí od konce, s čímž jste asi po vydařeném podzimu nepočítali...Jste hodně rádi, že mají Krásné Loučky a Vítkov takový odstup? Jinak byste se zřejmě do poslední chvíle prali o záchranu...
Další neúspěch si nepřipouštím. Čekají nás ještě domácí zápasy s Velkými Heralticemi, Chlebičovem a Krásnými Loučkami a já si jsem jistý, že v těchto zápasech ukážeme, že do I. A třídy patříme. Co jsem slyšel, tak Krásné Loučky se prezentují dobrým fotbalem, proto si nemyslím, že by svůj boj o záchranu již vzdaly. Ale jak říkám, my se nemůžeme dívat na ostatní mužstva, ale musíme se soustředit na naše výkony.
Patříte mezi slavkovské odchovance. Co si vybavíte ze svých začátků? Kdo vás vůbec k fotbalu přivedl?
K fotbalu mě přivedl můj otec. Fotbal byl důležitou součástí mého života od malička a mám s nim samozřejmě spojených spoustu nezapomenutelných zážitků.
Máte dva bratry, ale ani jeden se fotbalu nevěnuje. Proč jste u něj vydržel právě vy?
Mám dva starší bratry. Jeden z nich v mládí kombinoval hokej s fotbalem a ve slavkovském dresu hrával až do dorostenecké kategorie. Druhý z bratrů prošel jen mládežnickou kategorii a následně dal přednost jiným zájmům. Na fotbal mám v rodině asi největší talent, proto jsem také u něj vydržel nejdéle.
V dorosteneckém věku jste si zakopal za Slavii Opava. Jak vzpomínáte na toto období?
Na období strávené ve Slavii Opava vzpomínám velice rád. Hned v první sezoně se nám velice překvapivě podařilo vyhrát Krajský přebor mladších dorostenců. Sešla se tam tenkrát skvělá parta a velký podíl na úspěchu měla trenérská dvojice Dalibor Fišer a Vratislav Maisel.
Jinak jste věrný Slavkovu. Co vás tam drží a neuvažoval jste někdy o změně dresu? Přišly nějaké nabídky?
Ve Slavkovu jsem nadmíru spokojený a o změně dresu jsem neuvažoval. Kvůli studiím jsem toho za svou kariéru neodehrál tolik, jak bych si představoval, ale hlavní trenér Slavkova Tomáš Onderka měl pro mé jiné zájmy vždy pochopení a respektoval to, za což jsem mu velice vděčný. Ve Slavkově jsem vyrůstal, s fotbalem jsem zde začínal a rád bych zde také jednou skončil. Nabídka, o které by pro mě mělo smysl uvažovat, mi během kariéry nepřišla. Tak nějak cítím, že I.A je můj strop a proto bych se nikam výš ani nehrnul.
Kromě sportu patří mezi vaše koníčky studium a cestování. Můžete se s čtenáři podělit o své školní úspěchy a zážitky z cest?
Je to tak. Měl jsem to štěstí, že během studia na právnické fakultě v Olomouci jsem obdržel stipendium na zahraniční studium v Jižní Koreji, na které navazovala stáž a také první pracovní zkušenost v Jihovýchodní Asii, konkrétně na Filipínách a v Thajsku. V Koreji jsem byl dokonce členem univerzitního fotbalového týmu, s čímž mám také spojeno spoustů pozitivních zážitků. Bylo příjemné si zkusit zahrát v jednom týmu se spoluhráči z Afriky, Asie, Evropy a Ameriky. Na tuto zkušenost budu vždy rád vzpomínat.
Spoustu měsíců jste strávil v jihovýchodní Asii. Jak se vůbec tamní život liší od evropských zvyklostí?
V rámci Jihovýchodní Asie jsem byl na Filipínách a v Thajsku. V obou případech šlo o pracovní zkušenosti spojené s mým studiem. Většinu času jsem strávil v hlavních městech, tedy Manile a Bangkoku, kde jsem pomáhal místním advokátním kancelářím. Celkově mi život v těchto městech připadal dosti hektický a mnohem méně spořádaný, než ten, na který jsme zvyklí v Evropě.
Kam byste se ještě chtěl podívat? Která destinace vás láká?
Zcela nové destinace, kde jsem ještě nebyl, mě momentálně příliš nelákají. Nicméně rád bych se jednou podíval opět do Jižní Koreje, kde jsem si během studia vytvořil mnoho přátel a bylo by fajn se s nimi opět po nějaké době vidět.
Neuvažoval jste o někdy tom, že byste v zahraničí zůstal natrvalo?
Zatím jsem o tom neuvažoval. Do zahraničí cestuji vždy rád, ale ještě raději se vracím domů. Životní podmínky u nás jsou dle mého názoru nadstandardní, proto ani není důvod se někam hnát.
Čemu byste se tedy rád v budoucnu věnoval? Co je váš životní sen?
Jakožto vystudovaný právník bych se rád nadále rozvíjel v tomto oboru a v budoucnu případně otevřel vlastní advokátní kancelář.
Autor: Tomáš Holata

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.