Jan Tkadleček - Vydělávat si fotbalem je pro všechny snem, ale člověk musí být objektivní a poznat, kdy to má cenu, a kdy ne

Hlasovali jste pro ty nejlepší hráče v 23. kole a z vašeho hlasování vzešel vítěz! Kdo je tím vítězem? Redakce fotbalunas.cz ho vyzpovídala a rozhovor najdete zde. Otázky jsme položili jakartovickému Janu Tkadlečkovi.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Dobrý den gratuluji k výhře o hráče kola. Jaké to jsou pocity?
Dobrý den, pocity jsou dobré, vítězství jsem nečekal. (úsměv)
Co vás tato výhra bude stát v kabině?
No, asi 3 litry zelené. (smích)
V neděli jste jasně přehráli Hněvošice. Jak jste viděl tento zápas s posledním celkem tabulky?
Do Hněvošic jsme přijeli s tím, že soupeře nechceme podcenit. Hněvošice bojovaly do poslední minuty, ale projevila se větší zkušenost našich borců, kteří dříve působili ve vyšších soutěžích. Co 10 minut nám to tam spadlo.
Vsítil jste čtyři branky. Popište je pro naše čtenáře?
První prakticky zařídil Radek Urban, když zasekl balon, nechal proběhnout 2 obránce a naservíroval mi to na zlatém podnose. Druhý byl po centru z levé strany od Daniela Petroše, kdy obránce nedosáhl na balon hlavou a já placírkou o zem poslal balon ke vzdálené tyči. Třetí mi zase nahrál Radek Urban z pravé strany vápna prudký balón, který jsem zpracoval na hranici velkého vápna a vystřelil zase ke vzdálené tyči a gólmanovi prošel pod rukama a čtvrtý gól byl po centru Kamila Palkoviče, který se mi podařilo tečovat nohou do šibenice.
Povedl se vám někdy podobný kousek v dospělém fotbale?
Jednou v I. B třídě za Chlebičov v Krásných Loučkách jsem dal taky 4 góly. Hattrick jsem pak dal za Štítinu v derby proti Mokrým Lazcům. Jinak většinou dávám 1 max. 2 góly (úsměv), samozřejmě se musí dařit, jsem taky schopný spálit i neskutečné gólovky. (úsměv)
Jak vy sám jste byl spokojen s předvedenou hrou?
Po celý zápas jsme byly v pohybu, dobře kombinovali, mančaft podal kolektivní, kvalitní výkon a branky byly odrazem naší převahy.
Pojďme vám, v kolika letech jste odstartoval svou kariéru?
S fotbalem jsem začal v sedmi letech. Otec mě přihlásil do Kaučuku Opava, kde jsem postupně prošel celou mládeží.
Jak se pak vaše kariéra vyvíjela?
V žácích to nebylo ideální, prakticky 4 roky jsem vysedával na lavičce, a chtěl skončit, ale taťka mě přemluvil a motivoval a hned první rok v dorostu byl zlomový, přišel trenér Vrána, který mi dal šanci, začal jsem pravidelně hrát a dávat nějaké góly. Později jsem si zahrál i dorosteneckou ligu, ale více jsem se v dorostech neprosadil.
Prošel jste docela hodně kluby, kde jste se cítil nejlépe?
Po dorostu jsem šel na hostování do Velkých Hoštice, poté následovaly Kravaře, Město Albrechtice, SFC Opava B, Hradec nad Moravicí, Chlebičov, Štítina a nynější Jakartovice. Nejlépe jsem se cítil v Kravařích, ale prakticky všude bylo fajn, hlavně proto, že všude se mnou byl můj největší fanoušek taťka, a já mu za to moc děkuji.
Který trenér vám dal pro vaši kariéru nejvíc a proč?
V žácích rád vzpomínám na trenéra Vránu. V mužích jednoznačně Lukáš Černín v Kravařích, má ligové zkušeností je skvělý mentor a pokrokový trenér. On ze mě udělal hrotového útočníka, do té doby jsem pendloval mezi krajní zálohou a útokem. Výborný trenér byl také Daniel Matyášek ve Štítině. Měl rád atletické pojetí fotbal, a když je hráč dobře připraven fyzicky, je to polovina úspěchu.
Jste odchovancem Opavy. Nemrzí vás, že jste se neprosadil v dresu SFC?
Samozřejmě že to člověka zamrzí. Vydělávat si fotbalem je pro všechny snem, ale člověk musí být objektivní a poznat, kdy to má cenu, a kdy ne. Po vydařené sezóně za Béčko SFC jsem v zimě dostal půl roku šanci porvat se o místo v Áčku SFC, ale bylo velmi složité skloubit dvoufázové tréninky a zároveň chodit do práce. Společně s otcem máme firmu na dopravní značení a docela se nám daří.
Jaký vítr vás zavál do Jakartovic?
Zaměstnáváme Radka Urbana, který mě už minimálně 2 roky zpátky přemlouval, ať jdu hrát do Jakartovic. Rozhodl jsem se v době, kdy to na Štítině přestalo fungovat, a všichni odešli.
S kým si v Jakartovicích na hřišti nejvíce rozumíte?
Na hřišti nejvíc asi s Kamilem Palkovičem, hráli jsme spolu už za SFC „B“ a Chlebičov, pak s Radkem Urbanem, Janem Morischem a Jakubem Hlaváčem.
Proč si myslíte, že jste v letošním ročníku nedokázali více konkurovat Budišovu?
Neumím si to vysvětlit, ale naše zimní příprava byla příšerná, prakticky jsme nebyli schopni se pořádně sejít, odehráli jsme jen 3 přáteláky. Mohli jsme postup Budišovu znepříjemnit a mrzí mě zápas ve Stěbořicích, kdy po poločase jsme na šance jasně vedli a na začátku druhé půle se nechal jeden jejich hráč vyloučit, což nám paradoxně uškodilo, protože jsme si mysleli, že se Stěbořice porazí sami a opak byl pravdou.
Jak to vypadá s vámi pro příští sezónu? Zůstanete v Jakartovicích?
V červnu mě čekají první rodičovské povinnosti, takže fotbal půjde na nějaký čas úplně stranou.
Jaký je váš největší fotbalový zážitek?
Hraji už docela dlouho, takže těch zážitku bylo víc: Za SFC „Ačko“ jsem naskočil do zápasu s Duklou Praha, ale gól jsem nestihl. Za SFC „Béčko“ jsme doma na hlavním stadiónu porazili Baník „B“ 2:1. Jako kapitán jsem vsítil vítěznou branku. Za Baník tehdy hrál například Josef Hušbauer. Další zážitek byl v Kravařích, když jsme v ročníku 2007/2008 skončili v divizi druzí za Baníkem. A ještě když jsme se Štítinou vybojovali v sezóně 2014/2015 2. místo v I. A třídě s možností postupu do Krajského přeboru.
Jak trávíte svůj volný čas, a jaké jsou vaše koníčky?
Hodně volného času trávím s manželkou Alenkou, donedávna jsme rekonstruovali zahrádku, ale teď veškerý volný čas věnujeme přípravě na přírůstek do rodiny. (úsměv)

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.