Sleduj fotbalunas.cz
Přihlásit - Staň se součástí komunity
HVĚZDY V PRALESE: Václav Kadlec vládne krajskému přeboru, přidal další čtyři góly
NEJ VÍKENDU: Deset žlutých a čtyři červené karty? I takové zápasy jsou!
TOP FOTKY TÝDNE: Ruka šmátralka

Daniel Richter - Byl jsem hodně překvapen, když jsem viděl konečná procenta

17.05.2018 12:57 Tomáš Holata

V minulém soutěžním kole zaujal fotbalové fanoušky zkušený gólman Daniel Richter, který dlouho držel bodové naděje Vítkova v zápase proti Velkým Heralticím. Nebýt jedenatřicetiletého brankáře, tak by si zřejmě poslední tým tabulky odvážel domů výprask.  

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Jde o první vítězství Vítkova v této anketě. To asi bude drahé, že?
Abych řekl pravdu, tak si nevybavuji, že by v sazebníku něco o výhře bylo, ale jak znám Mikyho (Milan Mikulenka), tak tam něco narychlo přidají. (smích) Myslím si, že je to skutečně první vítězství někoho z vítkovského týmu v této anketě, tak proto tam chybí tato ,,odměna“.
Vyhrál jste s velkým náskokem. Překvapilo vás to? Kde všude jste sháněl podporu a čím teď své příznivce odměníte?
Popravdě jsem byl hodně překvapen, když jsem viděl konečná procenta. Nijak jsem to neřešil. Pár známým jsem to poslal, že mě můžou podpořit, ale že by jsem mohl vyhrát, s tím jsem vůbec nepočítal… Takže odkud přišla podpora, se asi teprve dozvím. Ale s lahvinkou počítám. Bez toho by to určitě nešlo. (smích)
Nominaci jste si vysloužil za sobotní zápas ve Velkých Heralticích. Zkuste se k němu ještě v krátkosti vrátit...
Čekali jsme opět těžký zápas, což se potvrdilo. Velké Heraltice byly dost na míči, ale my jsme hráli celkem zodpovědně a čekali na šanci, která opravdu přišla, ale bohužel pro nás jsme ji nevyužili. Postupně se hra vyrovnala, ale asi výsledek ovlivnilo i to, že naše střídačka byla skoro prázdná a hostující plná. A síly v dusném počasí docházely.
Byl jste sám se sebou spokojený? Podle očitých svědků jste Vítkov dlouho držel nad vodou...
To se hezky poslouchá, ale vzhledem k výsledku se těžko hledá spokojenost. Pořád je to týmový sport. Prvními zákroky jsem se celkem chytl, a tak jsem se během zápasu cítil dobře. Kluci mi také dost pomáhali, když zblokovali pár střel.
Předvedl jste několik vynikajících zákroků. Který z nich byl nejtěžší?
Tak zákroků jsem měl v zápase docela dost, na nudu jsem si určitě stěžovat nemohl. Ale ten nejtěžší zřejmě přišel ve druhém poločase po centru a hlavičce k tyči, kdy jsem míč reflexivně vyrážel. Ani křížná střela Rolného nebyla lehká. Ale od toho tam také jsem. (úsměv) Navíc divák si zaplatí, divák chce vidět. (smích)
Při jediném gólu Adama Rolného jste měl dost smůly, protože se balon se nejprve odrazil od břevna a potom do obou tyčí. Jak jste viděl tuhle situaci?
Samozřejmě to zamrzí. Obzvlášť, když tenhle gól padl těsně před koncem. Měli jsme míč na noze, zbytečně ho ztratili na půlce a Velké Heraltice s brejkem naložily přesně tak, jak píšete.
Vítkov už hraje v soutěži pouze o čest. V příštím kole doma přivítáte silné Kobeřice. S čím do zápasu půjdete?
Jdeme do každého zápasu s tím, že ho chceme vyhrát. Někdy nám chybí to pověstné štěstíčko, ale i když máme jen pár bodů, žádné utkání nechceme odchodit a dát soupeři body zadarmo. Navíc jsme si proti většině soupeřů dokázali, že pokud makáme jako mančaft, tak to jde.
Jinak ovšem zažíváte katastrofální sezonu. Je to pro vás velký šok anebo jste něco podobného předvídal?
No vzhledem k tomu jak ,,širokým“ kádrem disponujeme už několik sezon, tak se asi něco podobného dalo čekat. Nicméně že budeme mít až tak málo bodů, jsem popravdě nečekal.
Proč došlo k tomuto propadu? Není tomu tak dávno, co jste s velkou slávou postupovali do krajského přeboru....
Jo, to byla krásná éra... Vyhrávalo se, diváci jezdili na venkovní zápasy, byla výborná atmosféra. Prakticky všude jsme byli doma. Jelo se na vlně euforie. Bohužel se to hrálo celou dobu ve 13-14 lidech. Naštěstí se všech drželo zdraví, a tak to klapalo. Postupně ale přišla zranění, odchody a pomalu to došlo tam, kde to je teď.
Za poslední dva roky mužstvo opustily téměř všechny opory. Neměl jste také zaječí úmysly? Neuvažujete o změně dresu nyní?
Ano, to máte pravdu. Odchodů bylo celkem dost. Já osobně jsem o tom uvažoval již minulý rok na jaře, protože jsem se přestěhoval do Ostravy, kde teď bydlím, a abych nemusel dojíždět až do Vítkova, tak jsem řešil alternativy. Měl jsem něco již domluvené ale kvůli zranění druhého gólmana z toho nakonec sešlo, což se opakovalo i letos na jaře. Co bude v létě, zatím sám nevím.
Jak vůbec vidíte budoucnost Vítkova?
To je otázka spíše na vedení. Já doufám, že nějaká pozitivní změna nastane. V zimě se ze soutěže odhlásil dorost, protože nebyli lidi, takže nějaká změna by určitě měla nastat, aby vše nemělo jen klesavý efekt….. Chápu, že někoho nového přivést za pivo a párek asi není jen tak lehké, pokud sám nechce. Každopádně něco by se ve Vítkově změnit mělo.
Vraťme se naopak úplně na začátek. Jak vzpomínáte na své fotbalové dětství? Hned jste se postavil mezi tyče anebo jste nejprve hrál v poli?
Mezi tři tyče jsem se postavil hned jako malý, líbilo se mi chytat od samého začátku Už před barákem jsem se stavěl do brány. Možná to bylo i tím, že mě v mládí nadchl Jose Luis Chilavert, který zastával trošku odlišný styl chytání, který diváky bavil.
Kromě Vítkova jste spoustu let strávil i v Jakubčovicích nad Odrou. Zažil jste ještě dozvuky slavé éry amebo jakou soutěž jste si tam vlastně vyzkoušel? Berete teď zápasy s Jakubčovicemi prestižněji než jiné?
V době slavné éry jsem byl ještě v dorostu Jakubčovic (vítkovská mládež byla spojená s Jakubčovicemi), ale měl jsem štěstí tam jezdit alespoň na tréninky. Po dorostu jsem šel do Vítkova, kde si mě po pár letech stáhl pan Jan Baránek zpět do Jakubčovic, což pro mě byla velká škola. Tehdy se postupovalo z 1.A třídy přes krajský přebor až do divize. Bral jsem to jako zkušenost, protože jsem tam působil vedle exligových gólmanů jako byl Alan Twardzik či Jirka Pospěch, kteří mi předali spoustu zkušeností. A i když jsem dostal příležitost jen v pár zápasech, tak to byla nezapomenutelná doba. Na Jakubčovice vzpomínám jen v dobrém, vždycky to tam fungovalo spíše jako rodina. Vzájemné zápasy pro mě prestižnejší určitě jsou. Mám tam stále kamarády, jen mě letos zamrzelo, že místo toho, abych na jaře hrál proti Jakubám, tak jsem se potil s horečkou v posteli.
Čeho ještě chcete ve fotbale docílit?
Vždy jsem chtěl, aby mě fotbal naplňoval a bavil diváky. Na tom se nic nezměnilo.
Nedávno vás trápilo zranění. O co konkrétně šlo a jak jste na tom momentálně zdravotně?
Dlouho se mi zranění vyhýbalo. I teď to musím zaklepat, protože zatím drží. Jen v předminulé sezoně jsem měl problém s tříslem a předtím mě na půl sezony nepustil na trávník golfový loket. Nyní se opravdu cítím dobře. Nějaké šrámy jsou, ale ty budou vždycky. (úsměv)
Jaké máte záliby?
Záliby mám celkem tradiční. Kromě sportu miluji cestování, hory, prostě nemám rád nudu. Snažím se žít aktivně. Občas je třeba si zajít zablbnout s kamarády někam za písničkou. (úsměv)
Kde pracujete? Jaké profesi se věnujete?
Přes rok pracuji v Ostravě na kvalitě jako metrolog v automotivu. Zabýváme se výrobou pedálů do aut.
Autor: Tomáš Holata

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.