Rozhovor s Miroslavem Bouškou. Hráčem 21. kola I. A třídy

Miroslave, kde jste s fotbalem začínal a v kolika letech to bylo?

Začínal jsem v Chyši a bylo to v páté třídě, kdy mi bylo nějakých deset let.

V Chyši jste začal a momentálně za ní hrajete. Vždy jste byl věrný tomuto klubu?

Pak jsem hrál ještě půl roku v žácích za Žlutice, ale vrátil jsem se do Chyše. V Chyši jsem byl až do dneška, jen jsem to dva měsíce zkoušel v Buldocích.

Říkáte, že jste vyzkoušel i angažmá ve Žluticích. Jaká panuje momentálně rivalita mezi Chyši a Žluticemi, tedy sousedními obcemi?

Je to náš největší rival a vždy je chceme porazit a oni nás. Je to klasické derby, takže zdravý rozum, ale vždy je tam něco navíc. Bavíme se všichni spolu normálně. Na hřišti je to takové drsnější.

V 21. kole jste hráli proti Aši, která kolo předtím zažila na hřišti pořádnou rvačku. Projevilo se to nějakým způsobem v zápase s Chyši?

Trenér nám řekl, že tam něco proběhlo, ale my jsme to neřešili a soustředili jsme se na zápas. My je trochu známe, takže jsme měli svoje úkoly, které jsme museli dodržovat. Že bychom se nějak zvlášť na ně připravovali, tak to ne.

Vy jste vstřelil jednub branku. Jak byste ji popsal?

Byl to takový fakticky náhodný gól. Vždycky běhám do vápna z druhé vlny a v tom zápase jsem takhle běžel asi popáté. Až teď na dlouhou nohu ke mě přišel míč a skluzem jsem to dal nějak k tyči a brankář na to jenom koukal.

Jaké jsou ambice Chyše pro letošní sezonu?

Máme ambice takové být plus minus kolem pátého, šestého místa. I vzhledem k tomu, že máme dost zraněných hráčů. Chtěli jsme být do třetího, ale museli jsme to trochu změnit, protože se nám začátek letní soutěže nevydařil. 

Jak těžké je pro Vás osobně těžké skloubit fotbal se zaměstnáním?

Pro mě to moc těžké není. Jsem OSVČ a volno mám kdy chci, makám kdy chci, takže jsem jeden z těch hráčů, co s tím nemá problém. Na trénink i na zápas si můžu udělat kdykoliv čas.