Rozhovor s Kristýnou Janků

Nemohu nezačít jinou otázkou. Jak se mladá krásná žena, kterou by člověk když ji potká na ulici tipoval spíš na nějaké módní molo, dostane k fotbalu?

Haha, je pravda, že někdy mi to nevěří, ale na módním mole by to nebylo nic pro mě, nejlíp se cítím na hřišti s balónem u nohy <3 . K fotbalu mě už v dětství přivedl taťka, který u nás na vesnici v Horní Moštěnici působil jako trenér. Byla jsem tam jediná holka v týmu, taťka trenér, takže hádejte kdo byl kapitánem.. :D

Jaké byly vaše fotbalové začátky a co je to co vás k němu poutá i nadále?

Jak jsem již řekla, začínala jsem od malička s klukama u nás v Moštěnici, kde jsem hrála asi do svých 13let, poté mě oslovil trenér z Přerova, kde jsem hrála za tým žen. Bylo to trošku zvláštní přejít z žáků k ženám, kde hrály holky třeba i o 15let starší, ale nějak extra jsem to asi nevnímala. Odtud mě pak oslovila Jitka Klimková, tehdejší trenérka Slovácka, počkala jsem rok až si dodělám školu a začala hrát na Slovácku, kde působím doteď.

A co mě k fotbalu poutá? Myslím,že nejde ani popsat, co pro mě fotbal znamená. Není to jen sport, fotbal se stal mým životním stylem. Jsem vděčná, že ho můžu hrát a vážím si toho, že ho můžu hrát tady na Slovácku. Není to jen o kopání do míče, fotbal vám dá strašně moc ve všech směrech. Ten,kdo ho nikdy nehrál na kvalitní úrovni, neví, co všechno se za tím skrývá. Hodně tomu obětujete, ale pak se vám daleko víc vrátí. MILUJU FOTBAL, nedokázala bych si bez něj svůj život představit. Mohla bych o tom básnit celé hodiny, ale nechám Vám prostor i pro jiné otázky :D

O fotbalistkách panují mezi lidmi, kteří nesledují tento sport různé představy. Buď fotbal hrají „babochlapi“ nebo jsou nějakým jiným způsobem divné. Co vy? To první určitě nejste. No a co se týče druhé části předchozí věty. Pociťovala jste, že jste nějakým způsobem jiná než vaše vrstevnice?

A víte, že ano, jiná nejspíš ano. Taková, která má nějaký smysl života, ví co od něj chce a jde si za svým cílem. Když jsem se kolikrát podívala na jiné holky, například ze školy nebo i jiné známé, které nic nedělají, jen plýtvají časem, nemají žádný cíl, jejich denní program nemá žádné hodnoty, říkala jsem si, jak je to může bavit, kde chtějí ty holky vůbec jednou být, vědí to, je jim to jedno? Když se teď ohlédnu, tak vidím jaký jsem udělala posun oproti ostatním. To je to, o čem jsem mluvila, fotbal není jen míč,hřiště,kopačky..posune vás jako člověka, váš charakter, je nejen fyzicky, ale někdy hlavně psychicky náročný a vy z toho pak můžete čerpat i jinde než jen na hřišti.

Před nedávnem jste se vrátila ze světové letní Univerziády v Jižní Koreji. To je země, která má oproti ČR jinou kulturu. Jak na vás zapůsobila a co vám zůstane v hlavě jako váš největší zážitek?

V Koreji bylo krásně, turnaj byl na velmi dobré úrovni, hrálo se na pěkných stadionech, bylo o nás skvěle postaráno, nic nám nechybělo.

Jeli jsme asi na dva, tři výlety, poznali jejich kulturu, tradice a krásné okolí. Těžko bych vybrala nejlepší zážitek, moc jsme si to tam všichni užili. Byly jsme s holkama skvělá parta, užily jsme si spoustu srandy, máme odtamtud nekonečno zážitků, těžko bych vybrala ten nejlepší.

Vraťme se k fotbalu. Vy jste ve všech korejských utkáních nastoupila v základní sestavě. Máte tedy za sebou utkání s domácím týmem, Brazílií, Kanadou, Irskem či Tajwanem. Byl to velký skok z ligové soutěže do mezinárodní úrovně?

Všechny zápasy byly opravdu kvalitní, byly to náročná utkání a ikdyž výsledky tomu možná úplně neodpovídají, měli jsme na to vyhrát každý zápas. Hrálo se sice v náročných klimatických podmínkách, ale taková zkušenost je pro nás jen plus do budoucna. Rozhodně to byly zápasy na vyšší úrovni než ty v naší lize. Moc jsem se těšila na zápas s Brazílií, už před odletem jsem si na ně přála narazit, přece jen proti takovému soupeři, tak fotbalové zemi nehrajete každý den. Takže si moc cením toho, že jsem na univerziádě mohla být, odehrála všechna utkání a načerpala tak velmi cenné zkušenosti.

Myslíte, že český ženský fotbal má na to se prosadit v mezinárodním měřítku?

Česká ženská reprezentace se o to snaží už hodně dlouho a bylo by na čase to prolomit. Moc bych si přála, aby se konečně postoupilo na nějaký ze závěrečných turnajů, hráčky tady na to podle mě jsou.

V domácí soutěži hájíte barvy jediného moravského zástupce v nejvyšší soutěži (1.FC Slovácko). V čem si myslíte, že je rozdíl v ženském fotbalu na Moravě a v Čechách?

To je pravda, v lize jsme jediný tým z Moravy, poté, co ligu opustil před rokem Baník Ostrava a předtím Zbrojovka Brno. V Čechách je pro holky více možností i mimo fotbal, například v Praze najdete lepší práci, můžete si vybrat z více škol,..Největší týmy jako Slavie a Sparta mají samozřejmě i větší finanční podporu a také jiné marketingové možnosti. Myslím si však, že u nás ve Slovácku na všem usilovně pracujeme a postupně se ve všem vyrovnáváme.

Kdyby přišla nějaká zahraniční nabídka. Odkud by měla příjít? Co je vaše vysněná destinace?

Špičkou ženského fotbalu je samozřejmě stále německá liga, ale mě asi více láká Anglie, tam bych to jednou chtěla zkusit. Ale na to je brzo, nechci předbíhat, nejdříve musím ještě pořádně trénovat, neustále se zlepšovat a pak uvidíme co (jestli něco) přijde. Rozhodně budu ráda za jakoukoliv nabídku. A pokud mám snít opravdu vysoko, tak i pouhý trénink s Arsenal Ladies by pro mě byl splněný sen. <3

Fotbalové plány už jsme tedy slyšeli a co osobní budoucnost? Je ve výhledu rodina a děti nebo máte jiné cíle?

Rodinu a děti rozhodně neplánuju :D. To nee, to mi zatím nic neříká. Nejdříve se chci pořádně věnovat fotbalu, něco dokázat a až pak můžu uvažovat, že bych se usadila. Teď je na to ještě brzo. Samozřejmě na jaře dodělám bakaláře a pak se budu rozmýšlet podle fotbalových možností, co a kam dál.

Děkuji za rozhovor 

Já děkuji J))))