To tu ještě nebylo! Žena nastoupila v zápase mezi muži. Držela se mě nervozita, přiznává Linda Zahradníková

Dvacetiletá Linda Zahradníková ve Studenci s fotbalem začínala, pak díky svému talentu zamířila do Sparty, zahrála si i za ženský tým Braníku. Nyní se ale vrátila zpět do Studence. A povedla se jí nevídaná, historická věc. Po nápadu, že by mohla nastoupit v dresu studenecké rezervy, bylo třeba získat souhlasné stanovisko na úrovni FAČR, krajského i okresního svazu. Vše se povedlo. A tak Zahradníková naskočilo proti béčku Semil v základní sestavě, na hřišti strávila 73 minut.

Jste podle všeho historicky první ženou v České republice, která nastoupila v mužské kategorii v soutěžním zápase. Jak své působení v utkání hodnotíte?

Zápas jsem si užila, líbila se mi domácí atmosféra, fanoušci fandili celý zápas a na to jsem se hrozně těšila. Nebudu lhát, nervozita před zapasem přišla a držela se mě celý zapas.

Dají se čekat i vaše další starty ve III. třídě?

Rozhodně nezůstávám u jednoho startu a budu se snažit být na každém zapase. 

Jak se nápad vašeho startu mezi muži vlastně zrodil?

Tahle myšlenka přišla od mého bývalého trenéra P. Mečíře. Ten s tím přišel a mně se ta myšlenka zalíbila. V řešení to bylo poměrně dlouho a nakonec všechno vyšlo tak, jak mělo. Velký dík patří panu P. Junkovi, který mi to celé zařídil. Obavy jsem z toho neměla a pro jsem byla od začátku, nebála jsem se, trénuji s chlapy od doby, co jsem se vrátila ze Sparty, takže tyhle souboje podstupuji několikrát do týdne na trénincích. 

Co na váš start říkalo vaše nejbližší okolí?

Velka podpora byla hlavně ze strany kamarádů a rodiny. Ti věděli, že chci fotbal ještě hrát, a tak mě v tom podporovali. Velky podíl na tom mají kluci z týmu, kteří mě vzali mezi sebe. 

Dostala jste se do nějaké střelecké příležitosti? Co jste říkala úrovni III. třídy?

Tak v zápase jsem žádnou gólovou šanci neměla. Hrála jsem, jak se říká, šestku a kolikrát jsem se objevila i na stoperovi, takže do žádných akcí jsem se nepouštěla a jen bránila. Věděla jsem, co kluci hrají a co od toho čekat, na zápasy jsem se chodila pravidelně dívat, a tak jsem věděla, co je to za fotbal. 

Troufnul si vás nějaký soupeř faulovat? Váš trenér říkal, že spoluhráči byli připraveni se vás zastat.

Žádný velký faul na mě nebyl. Měla jsem dost soubojů, spíše rozhodčí kolikrát písknul faul i mně. Spoluhráči mě podrželi spíše psychicky, povzbuzovali mě, když jsem byla nervózní a bála jsem se jít do zápasu. Věřím, že kdyby na to došlo, tak spoluhráči zakročí a ochrání mě, říkali mi to i v kabině před zápasem, a to mi dost pomohlo.