Kluci mě ukecali, abych se vrátil, popisuje návrat do Tatranu David Kováč

Čtyřiadvacáté kolo krajského přeboru ovládl pohledem diváků prachatický David Kováč. Obránce Tatranu se v rozhovoru rozpovídal o situaci Tatranu, své kariéře, ale také o tom, co ho dobíjí energií.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Davide, gratuluji k vítězství v anketě. Co na to říkáš?
Děkuju. Je to pro mě určitě příjemný a překvapivý pocit.
Kolik pak tě to bude stát v kabině?
Myslím že nic. Jarda mi to určitě promine. (smích) Ne sranda, něco mě to stát určitě bude, ani nevím kolik, nestává se mi to často.
Pro tebe to byla zároveň první branka po přestupu do Tatranu. Jaký si z ní měl v té chvíli pocit?
V tu chvíli to pro mě byl neskutečný pocit. Moje první branka a ještě na 2:1.
Doufáš, že přidáš ještě nějakou?
Určitě doufám a věřím, že ještě nějakou přidám.
Teď k týmovému výkonu. Zápas se Sviny jste otočili a vyhráli poměrem 3-1. Jak by si hodnotil zápas?
Z mého pohledu byla jen otázka času, kdy padne první gól. Čekal jsem, že se prosadíme první my, ale ta obdržená branka nás nakopla. Myslím si, že jsme byli celý zápas lepším týmem, jen jsme se první poločas nedostali do vyložených šancí. Druhý poločas už byl o dost lepší.
Pro vás to bylo v sobotu důležité vítězství, ale důležitější zápas přišel v pondělí s Osekem, který jste ztratili až v nastavení. Myslíš, že jste si takhle krutý závěr něčím zasloužili, nebo v tom hrálo větší roli štěstí soupeře?
Nemyslím si, že by jsme si tento výsledek něčím zasloužili. Věděli jsme, že zápas bude soubojově těžký. Dvakrát nás zachránilo břevno, tak jestli se tohle štěstí v závěru otočilo proti nám, nevím.
Tatran je i přes lepší jarní výkony pořád na posledním místě. Pořád věříte, že záchrana je reálná?
Reálná si myslím ještě je a i kdyby nebyla, věřím nám a vím, že pro záchranu uděláme všechno do posledního zápasu.
Teď ke tvojí kariéře. S fotbalem si začínal v Šumavských Hošticích. Kdo tě k němu přivedl?
Určitě můj taťka
Postupně jsi v kariéře hostoval tři roky ve vimperském Šumavanu, následně čtyři roky v Tatranu a poté též čtyři roky v Lažišti. Pamatuješ si něco z těchto let, a pokud ano, máš nějaké oblíbené vzpomínky?
Rád vzpomínám na partu a na kluky z kabiny. Jak v Šumavanu, v Tatranu, tak i v Lažišti. V tom je ten fotbal super. Člověk si najde kamarády na více místech. Rád vzpomínám na soustředění, tam se těch vzpomínek a radostných situací stalo dost. Největší vzpomínku mám asi z Tatranu z dorostu, kdy jsme jeli na turnaj do Chorvatska. Už nevím jak jsme se umístili ale zážitek to byl super.
Po Lažišti už přišel trvalý přesun z Hoštic do Tatranu. Kdo tenkrát hrál největší roli v tomto přestupu.
Největší roli hrál konec přestupového období myslím. To podle mě rozhodlo o trvalém přestupu
Strávil jsi tu dalších pět let. Bereš tyto roky, jako tvé nejlepší v kariéře?
Určitě byly nejlepší, ale beru to tak, že všechny ty roky v různých klubem, byly v něčem nejlepší. V Šumavanu v žácích jsme hráli myslím žákovskou ligu. V Tatranu potom dorost, kde ta parta byla hodně velká a semknutá v tom pubertálním věku a v Lažišti mi hodně pomohli přejít z toho dorosteneckého fotbalu k ,,dospělému".
Pak přišel návrat do Hoštic. Proč k němu došlo?
Protože začal covid. Fotbalová sezóna se přerušila a mně se v tento čas narodil syn. Takže všechny priority šly jinam, něž na fotbal. Byl jsem doma s rodinou, a když se opět rozjela fotbalová sezóna, nechtělo se mi a asi ani nebyl zájem, trávit tolik času na fotbale. Proto jsem se domluvil s klukama z Hoštic, kde jsem si pro radost kopnul.
Letos v zimě přišel ale návrat do Prachatic. Ptát se, jestli jsi chtěl Tatranu pomoct k záchraně, je asi zbytečné viď?
Jo jo, kluci mě ukecali, abych se vrátil a zkusil jim pomoct. Nevěděl jsem, jestli to je dobrý nápad, protože jsem si nebyl jistý, jestli tuto soutěž ještě zvládnu hrát. Ale takováhle nabídka už příště přijít nemusí, tak jsem na to kývnul.
Společně s tebou přišel ještě Ivo Horák, Lukáš Coufal, Stanislav Legdan a Filip Král. Řešil jsi s některým s kluků návrat zpátky?
Neřešil. Vlastně kromě Filipa Krále, se kterým jsem hrál už v Lažišti, jsem ostatní kluky neznal. Jen z vyprávění.
Teď už konečně zpátky do současnosti. Čeká na vás v sobotu Hradec. Co od zápasu očekáváš?
Popravdě si myslím, že by nám tento zápas mohl sednout více, než v Oseku. Fotbalovější soupeři nám svědčí víc, než ty silovější. Půjdeme do něho s nasazením, jako ke každému zápasu a budeme chtít urvat nějaké body, přinejlepším všechny. Doufám, že tento zápas bude i pro diváky okulibý, jak já říkám.
Jak velký pociťuješ rozdíl mezi okresním a krajským přeborem?
Jelikož první zápas po přestupu byl s Táborskem B, který dopadl tak jak dopadl, říkal jsem si, jestli jsem udělal dobře, protože jsem si připadal hrozně. První zápas v obraně a dostat sedm gólů je strašný. Takže ano, rozdíl pociťuji velký. Člověk nemá tolik času na práci s balonem, jako v okresním přeboru. Ale je pravda, že některé zápasy jako třeba teď v Oseku se hodně podobají těm v okresním přeboru. Podstupujete hodně soubojů na hranici a auty se hází až do vápna, protože hřiště je takové, jaké je.
Poslední otázka. Máš nějaké koníčky kromě fotbalu?
Svůj volný čas nejraději trávím s rodinou. Malému jsou tři roky a neskutečně mě dobíjí pozitivní energií.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.