Nebral jsem ho tehdy moc vážně. Ale ouha, Penty se v den svatby objevil u kostela a potom si s klidem sedl na hostinu, pojedl, zatančil

Děkuji moc. Ano, slyšel jsem. Hlavně díky bráchovi, který to teď nedávno také vyhrál nebo díky spoluhráčům, kteří Váš web pravidelně navštěvují.

Dobrá otázka. V roce 2020 se mi narodil první syn, začal jsem s rekonstrukcí baráku, přišel Covid a zdravotní problémy. Musel jsem přehodnotit svoje životní priority. Na fotbal už prostě nezbyl čas ani chuť. Proto jsem 2,5 roku ani nekopl do balónu. Až když jsem nějak zajistil rodinu a začal mít trochu víc volného času, začal jsem hrát za naše béčko. Nějaké nabídky z vyšších soutěži jsem odmítl, protože jsem věděl, že by kupovali zajíce v pytli a potřeboval jsem se do toho zase dostat. Ale naštěstí jsem zjistil, že fotbal se nezapomíná stejně jako třeba jízda na kole nebo lyžování. Co bude dál? Uvidíme

Když jsem v žácích párkrát neproměnil penaltu, zůstal mi z toho trochu blok. A taky vím, že penalta je hlavně o hlavě, a proto jsem se už na penaltu nikdy nehrnul. Kluci to už věděli a vždycky si ze mě dělali srandu. Teď v poháru jsem šel až šestý, ale říkal jsem si, že už jsem dost starý na to, abych se z toho nepo*ral.

Nevím, jestli je "zodpovědnost" to správné slovo, ale určitě na bráchu prohlížím jinak než na ostatní spoluhráče. Vždycky se mu na hřišti snažím pomoct alespoň slovem, radou nebo dobrou přihrávkou.

To máte dobré info. Akorát poslední zápas, kdy jsem dal hattrick, jsem říkal, že na energeťák nemám chuť. Tak teď nevím, co budeme s touto tradicí dělat...

Na zápase jsem nebyl. Už dlouho jsem neviděl žádný zápas A-týmu. Mančaft se od mých dob hodně proměnil, takže už tam skoro nikoho ani nepoznám. Ale určitě, když mi vyjde čas, někdy se zajdu podívat. Klukům se teď daří, tak doufám, že jim to dlouho vydrží.

Moc jich není. Kromě Strání jsem dostal možnost nakouknout do "velkého" fotbalu také za ČSK Uherský Brod, za což jsem všem v ČSK moc vděčný. Nesmím zapomenout také na jeden krásný rok na Březové.

Lhal bych, kdybych řekl, že nebudu rád, že se dají na fotbal. Doma si občas kopeme, chodí mi fandit, takže nějaké povědomí o fotbale se u nich pomalu buduje. Ale určitě je nebudu do ničeho nutit. Uvidíme.

Je to divné být nejstarší, ale když si vezmu, že většinu mých spoluhráčů jsem sledoval jako malé kluky v přípravce... Ale i přes věkový rozdíl je parta skvělá. Vždycky říkám manželce, že jsem musel ty mladé hlídat, když přijdu nad ránem domů po vyhraném zápase.

No, jak se říká, z fotbalu mám spoustu zážitků, ale žádné vzpomínky. Za ty roky jsme toho u fotbalu zažili spoustu, ale nevím, co bych mohl takto veřejně publikovat. Ale zkusím jednu spíše úsměvnou: Je z období, kdy u nás hráli černoši Penty a Abdy. Pentymu jsem říkal, že budu mít svatbu. On mi říkal, že u nich v Africe, když je svatba, tak to se sejde celá vesnice. A taky řekl, že on mi na tu svatbu přijede. Nebral jsem ho tehdy moc vážně. Ale ouha, Penty se v den svatby objevil u kostela a potom si s klidem sedl na hostinu, pojedl, zatančil

Já taky děkuju. Přeji všem hlavně zdraví a Vašemu webu spoustu fanoušků!