Věřím, že naši atraktivní hrou se nám podaří nějaké lidi přilákat, říká hráč kola Martin Růžička

Díky! No určitě to byli kluci z týmu, kteří se toho chytli a hlasovali jak smyslů zbavení. Viděli v tom hlavně příležitost ze mě vytáhnout další peníze do kasy. Tenhle zápas mě vyjde fakt draho… Kdybych měl někoho jmenovat konkrétně, tak určitě Stanley Drtina, ten byl v hlasování asi nejaktivnější. Doufám, že takovou aktivitu vyvine také na hřišti (smích). Ale chtěl bych využít této možnosti a poděkovat vedení klubu a trenéru Karlu Fraňkovi, že mě po mém výkonu v prvním kole v Mladém vůbec pustili v Úsilném na hřiště a neprodali do Nových Hradů.

Zatím jen nekonkrétně hlásil, že to bude drahý… Ale on má trochu problémy s matematikou, takže si myslím, že na tom ještě pracuje.

No předně je třeba říct, že to bylo velmi těžké utkání. Hned v páté minutě jsme inkasovali z penalty a po dvaceti minutách to mohlo být klidně 3:0, nebýt tradičně výborných zákroků našeho brankáře Vency Sýkory, který nás opět skvěle podržel. Důležité byly hlavně první dva góly, kterými jsme během pěti minut otočili skóre a uklidnili se. První gól byl myslím po rohu, nebo dlouhém vhazování, kdy se ke mně dostal odražený míč na velké vápno, kde jsem měl dostatek času na to si míč zpracovat na prsa a uklidit k pravé tyči. O chvilku později po další standardce vracel míč hlavou směrem na bránu náš obránce a já ho hlavou lehce líznul mimo dosah domácího brankáře. Třetí gól byl po změně stran, kdy jsem si narazil na půlce s Petrem Babkou, který mě krásným pasem vyslal od poloviny hřiště samotného na branku. Musím říct, že to byl asi můj největší a nejdelší sprint v kariéře, osobně jsem čekal, že po běhu od poloviny hřiště spíše ve vápně upadnu vysílením, ale nakonec jsem ještě sebral zbytky sil a nějak jsem míč procedil přes domácího brankáře do sítě.

Začínal jsem v přípravce v plzeňské Viktorce, ale tam hodně rychle zjistili, že jsem kopyto a přesunul jsem se na Petřín (tehdy SK ZČE Plzeň), kde jsem hrál od žáků po dorost. Poté jsem s fotbalem na delší dobu skončil a dospělý fotbal jsem začal hrát prakticky až tady v Bavorovicích po více než desetileté pauze téměř ve 30 letech. Takže v podstatě stále prožívám fotbalové začátky…

Sport všeobecně – hlavně kolo, lyže, běžky, nohejbal… Pak také cestování, turistika, pivo a dobré jídlo.

Já osobně jsem v loňském ročníku oba vzájemné zápasy s Dívčicemi vynechal a nebudu bohužel ani teď v sobotu. Čekám těžký zápas, Dívčice mají silný tým, ale klukům věřím! Potřebujeme potvrdit šest bodů z úvodních dvou venkovních utkání také v domácím prostředí. Musíme poctivě bránit a věřím, že v předu máme dostatečnou kvalitu na to, abychom nějakou tu branku vstřelili a zvítězili. Sezónu jsme začali dobře a myslím si, že právě takováto těžká utkání ukážou, jestli máme na to pohybovat se v těch nejvyšších patrech tabulky. Bude to náš první domácí zápas a já doufám, že přijdou i lidi. Zatím v Bavorovicích o domácí utkání moc velký zájem nepozoruji, ale věřím, že naši atraktivní hrou se nám podaří nějaké lidi do naší arény přilákat. Lepší atmosféra by domácím zápasům slušela.

Asi ani ne. Mám rád obecně bojovné typy, srdcaře, kteří „jezdí po zadku“.

FC Viktoria Plzeň a TJ Bavorovice. Mimo fotbal bych chtěl pozdravit kluky z mého bývalého florbalového klubu AC Zkáza Plzeň a pracovní tým POZ Elektro na elektrárně Temelín!