Za našich mladých let tady nic podobného nebylo a myslím, že je jenom dobře, když se píše i o nižších soutěžích, říká Hráč kola a kapitán roudenské rezervy Jan Rezek

O nominaci jsem věděl od spoluhráčů. Poslali mi odkaz na sestavu kola a i díky jejich hlasům jsem v anketě vyhrál. Samozřejmě mě výhra v anketě potěšila, za našich mladých let tady nic podobného jako je váš portál nebylo a myslím, že je jenom dobře, když se píše o nižších soutěžích a i tyto ankety jim přidávají na atraktivnosti.

Jako týmové ocenění beru každé tři body za vítězství. A jak už jsem řekl, za našich mladých let žádné podobné ankety nebyly. V Rakousku se vyhodnocovaly v rámci klubu asistence a góly a párkrát jsem se umístil na předních příčkách.

Ano, hlavně kvůli tomu, že jsme s bráchou od mala nejvíce hráli právě fotbal, a když jsem v deseti letech přešel do fotbalové třídy, tak bylo vlastně rozhodnuto.

Svojí první registraci jsem měl v Jiskře Třeboň. Od čtvrté třídy základní školy jsem začal hrát za Dynamo, kde jsem s výjimkou jednoho ročního hostování prošel všemi mládežnickými týmy. Následně jsem přes Roudné a Kaplici odešel do rakouského Riedu (Ried in der Riedmark), v jehož dresu jsem působil deset sezón a prožil zde své nejlepší fotbalové období. Dodnes tam mám spoustu kamarádů a na toto angažmá velmi rád vzpomínám. Chodilo na nás hodně diváků a zápasy tak měly výbornou atmosféru. Hrálo se a trénovalo za umělého osvětlení, vše bylo na velmi vysoké úrovni. Po návratu do Čech jsem zamířil do Ševětína, kde se sešla velmi dobrá parta. Nakonec jsem se přes Blesk Klikov vrátil na závěr kariéry tam, kde jsem s dospělým fotbalem začínal, do Roudného.

Když jsem odcházel do Rakouska, tak to byly ještě šilinky, už je to hodně dlouho (úsměv). Musím říct, že úroveň zázemí, vybavenost, tréninkové možnosti a další věci byly samozřejmě v té době v Rakousku na daleko vyšší úrovni než u nás. Naproti tomu, co se týká sportovní stránky, tak ta oproti té naší zaostávala. Ale musím také uznat, že tak jak se v Čechách za tu dobu zkvalitnily tréninkové podmínky a zázemí jednotlivých klubů, tak šla zároveň i úroveň fotbalu v Rakousku nahoru.

Gól jsem dal z trestného kopu ze strany šestnáctky. Snažím se všechny standardní situace zahrávat na bránu, pro gólmany je to vždy těžší, protože do poslední chvíle neví, za před nimi někdo míč netečuje. Proti Ledenicím mi to vyšlo a byli jsme nebezpeční i z dalších standardních situací. Nakonec jsme přidali další dva góly a zápas si pohlídali.

Nikdy jsem nebyl vyložený střelec. Mým úkolem vždy bylo šance spíše připravovat, ale většinou zahrávám standardky, kde je velká šance dát gól i jako obránce. Jako obránce nastupuji až teď v Roudném, jinak jsem vždy hrál více dopředu, ale s přibývajícími roky se posouvám více dozadu (úsměv). Jak říkají trenéři, musí mě prostě někam uklidit (smích).

Všechny góly, které zajistí body, jsou krásné, ale jeden mi přece jenom utkvěl v paměti. Bylo to v zápase (derby) v Rakousku. Jako každé správné derby, byl zápas trochu vyhecovaný. Mně se povedlo trefit takřka z poloviny hřiště, kdy jsem druhým dotykem vrátil špatný výkop brankáře přímo do brány. Pamatuji si, že tenkrát z toho byla velká sláva i po zápase (úsměv).

Tak řekl bych, že je to oboustranné. Občas to nemám jednoduché já s nimi a podruhé zas oni se mnou (úsměv). Máme v týmu hodně mladých kluků, ale musím uznat, že většina z nich má dobrý přístup k tréninku a to já mám rád! Navíc trenéři Libor Šolc a Bohouš Vogl ví jak na nás, takže s přístupem a morálkou problémy nejsou.

Neřekl bych, že je to nevýhoda. Tohle je prostě úděl B mužstev. Nicméně kostra našeho týmu je takřka pořád stejná a zbytek občas doplňujeme jedním nebo dvěma kluky ze širšího kádru áčka a zároveň s námi chodí i někteří dorostenci, kteří nás plnohodnotně doplňují.

Čekám zajímavý, útočný fotbal. Čtyrák považuji tento rok za jednoho z kandidátů na přední příčky, ne-li na tu nejvyšší. Mají dobře poskládané mužstvo, a když hráli naposledy u nás, hráli velmi dobře. My si ale chceme ze Čtyráku odvézt všechny body, o které budeme určitě bojovat.

Je pravda, že hráčů, a musím říct velmi kvalitních, jsem za svou kariéru potkal opravdu hodně. Jednoznačně však musím jmenovat jednoho, a to Rudu Otepku, jeho 431 ligových startů mluví za vše. Měl jsem tu čest, zahrát si s ním mistrovské zápasy a musím uznat, že i přes můj věk, to pro mě byl a vlastně pořád je fotbalová škola. Fotbalovost a přehled s jakým řeší situace na hřišti, jsou obdivuhodné! A to nasazení v jeho věku je tím nejlepším příkladem pro mladé hráče!

Já také děkuji a přeji vašemu portálu co nejvíce příznivců.