Konec podzimu byl pro nás vysvobozením, vzpomíná Muž kola Vladimír Valenta

Děkuji, gratulace už nějaké byly, ale jen přes facebook, protože s klukama jsem se ještě neviděl, rád bych touto cestou poděkoval všem, kteří si udělali čas a poslali mi svůj hlas. Hlavně bych chtěl moc poděkovat mému bráchovi a moji přítelkyni Hedušce, kteří se opravdu hodně snažili, abych tu anketu vyhrál a sehnali pro mě opravdu pořádnou porci hlasů.

Bez odezvy to určitě nezůstane. (smích) Jsem teprve druhý hráč Dívčic, který tohle "prestižní" ocenění získal, takže to určitě nějakou korunku stát bude. S pokutou se budu hlásit, komu jinému než svému bráchovi, který žije pro tým a organizuje úplně všechno a i za to mu patří velký dík, že svým přístupem a snaživostí drží celý tým pohromadě.

Bylo to pro nás opravdu těžké období, nikdo nevíme, jak se to mohlo stát a dost jsme to pokazili. Přitom v kabině to bylo pořád stejný, všichni kamarádi a skvělá parta, ale výsledky nepřicházeli. Pravdou je, že jsme se trápili s góly, ale měli jsme smůlu a za každou menší chybu v obraně jsme většinou pykali gólem a to se pak hraje špatně. Padla na nás deka a nemohli jsme to zlomit, všichni jsme si přáli zimní přestávku, aby to trápení skončilo. Konec podzimu pro nás byl velké vysvobození.

V hospůdce jsme to probírali pořád dokola. Víme všichni, čemu se musíme vyvarovat, ale s realizací těch plánů to byl zatím vždycky problém. Teď máme 9 bodů, což je krásné, ale myslím, že to bylo hodně tím, že se konečně na naší stranu taky přiklonilo trochu toho štěstí, protože pořád ještě nehrajeme ideálně a podle našich představ.

V zisk tří bodů věřím před každým zápasem, protože vím, jak kvalitní kluky kolem sebe mám. Téměř na každém našem postu máme hráče, který si prošel minimálně I.A. třídou a někteří dokonce i kraj, ale nedařilo se nám zatím tu kvalitu zužitkovat. V Chrášťanech jsme věděli, že to bude strašně těžké. Hrát doma věřil bych ve vítězství o něco víc, ale u nich je to vždy velmi náročné. Menší hřiště a horší terén, nám vždy dělá velké problémy, ale v tomhle zápase jsme se s tím popasovali dobře a myslím, že jsme vyhráli zaslouženě.

První poločas jsme byli o něco horší než soupeř, nechali jsme se okopat a hráli příliš ustrašeně. O poločase jsme si řekli, že do nich musíme víc dupnout, aby je to taky bolelo. Udělali jsme pár změn v sestavě, vlítli na ně a zvládli jsme to parádně otočit. Ani mi nepřijde, že bychom se v zimní přípravě nějak moc předřeli. Podle mého názoru nám hodně pomohlo střídáni a oživení hry. První poločas jsem si trošku zvykal na novou pozici, ale věděl jsem, že to zvládnu, protože jsem za svojí kariéru vystřídal všechny pozice kromě brankáře a vždycky jsem to nějak odehrál.

Bude to hodně těžké. Zápasy venku bývají vždy velmi obtížné a obzvlášť proti takhle kvalitnímu soupeři. Určitě máme dost dobrý tým na to, abychom tam vyhráli, ale i s bodem bychom byli spokojeni. Stejně už ani nemáme moc šancí se někam v tabulce posunout, což je veliká škoda.

Nemyslím si, že Týn může ještě někdo ohrozit, mají dostatečně velký náskok, ale stát se může cokoliv. Jde hodně znát, že mají "áčko" v I.A.

Výsledky Olešníku sleduju pravidelně a moc jim přeju úspěchy, je skvělé že i v krajském přeboru se drží tak vysoko. Příprava s Olešníkem by mě samozřejmě moc lákala, hrát za Olešník totiž pro mě vždycky byla pocta a jsem rád, že jsem začínal s fotbalem právě tam. Nicméně je to velmi složité, hraju teď v Dívčicích, jsem tu šťastný a máme skvělou partu. Bylo by hodně těžké teď odejít hrát jinam, obzvlášť když jsem celé tři roky toužil po tom postoupit alespoň do okresního přeboru, myslel jsem, že by se to mohlo už konečně povést tuhle sezónu, ale nedařilo se nám na podzim a naše šance jsou teď ztracené a to mě moc mrzí.

Ohledně tohohle téma, se moc nešpičkujeme, protože na české fotbalové scéně přeju taky spíš Slavii, ale nejsem rozhodně tak velký fanoušek jako on. Jediné kluby, kterým opravdu hodně fandím, jsou Dívčice a Olešník.

Jsem rád, že se mě ptáte zrovna na tohle, protože ve finále hraje tým, kterému fandím už od malička a to je Real Madrid. Jsem jeho fanouškem už 15 let ještě za éry Galacticos. Oblíbil jsem si ho po příchodu Ronalda už v roce 2002, který byl a navždy zůstane mým idolem. Takže pro mě jasná volba komu to víc přát.

Vždy když je Mistrovství světa nebo Mistrovství Evropy tak začíná moje oblíbené období. Rád totiž sleduju úplně všechny zápasy a opravdu si to užívám. Pro naše to bude hodně náročné, máme totiž opravdu těžkou skupinu a bude hodně obtížné postoupit, věřím, že dokážeme překvapit a minimálně postoupit do čtvrtfinále. Černým koněm pro mě je určitě Belgie, která má skvělé hráče a už na minulém Mistrovství světa pro mě byli jedni z týmů, které by mohli dokráčet až do finále. Na Euru to budou mít o něco snazší, jelikož tam není tak velká konkurence.