Každý z nás moc dobře věděl, o co se celé jaro hrálo, byla to válka o každý bod!

Děkuji. Třešnička to je a moc sladká. Od prvního zápasu na Slavii to pro nás bylo jako hrát playoff. Každý z nás moc dobře věděl, o co se celé jaro hrálo. Byla to válka o každý bod a troufnu si říct, že ty nejdůležitější jsme vyválčili hned první kolo na Slavii.

Dostal jsem přihrávku na střed hřiště, narazil si s Rudou a vypálil na zadní tyč. K úžasu všech míč konečně zapadl do brány (smích).

Určitě. My jsme chtěli poslední kolo odehrát v klidu a bez nervů. Nahrál nám jak výsledek z Kaplice, tak i ten z Bavorovic. První gól v zápase s Roudným přišel až moc brzo, to byla pořádná facka. Já sám trefil v tom zápase třikrát brankovou konstrukci. Nebyla to jednoduchá situace, ale my to zvládli a jsme šťastní. Někteří z nás si i pobrečeli (smích).

Abych byl upřímný, už jsem měl zkrátka Prahy dost. Narodil jsem se tam, žil 25 let, ale Praha není všechno. Mám rád svůj klid a město k životu vyloženě nepotřebuji. Když jsem se s přítelkyní Markétou rozhodoval kam, tak byla vlastně jedna jediná možnost a tou byl Jih. Ona má moc ráda přírodu a ta je tady moc krásná. Navíc jsme nešli úplně do neznáma, mamka je z Krumlova, mám tady rodinu, kamarády a to hrálo taky jednu ze zásadních rolí v našem rozhodování. A kdo mi pomohl strašně moc, je pan Beránek, náš správce. Díky němu jsem hned nastoupil do práce, za což mu chci touto cestou ještě jednou poděkovat a slíbit, že se ty Babouky naučím (smích).

S fotbalem jsem začal na Libuši a z té šel po lize ml. žáku do Bohemky. Tam jsem si zahrál ty nejlepší mládežnické soutěže, ale nevyšlo to, o čem sní každý malý fotbalista, tak jsem se vrátil domů, na Libuš. Tam jsem odehrál převážnou část své kariéry. Okusil jsem ČFL v Roudnici nad Labem, divizi ve Štěchovicích i třetí třídu na Vysočině. Teď jsem ve Větřní a jsem spokojený.

Díky. Jmenuje se Jaromír, což není u nás v republice úplně fotbalové jméno (smích), ale uvidíme. Tohle téma necháme ještě otevřené (smích). Každopádně si to moc užíváme. Narození dítěte, je asi nejvíc, co může člověka v životě potkat. Nám s Markétkou se to poštěstilo a jsme za to moc rádi.

S Rudou se každému musí hrát skvěle. Hrál jsem se spoustou vynikajících hráčů, ať už to byli Tomášové Hrdlička s Kuchařem, nebo brankář Dominik Rodinger, ale Rudík to je snad ještě větší kalibr než všichni ligisti, se kterými jsem měl tu čest hrát. On je jedním slovem geniální!!!

Já jsem za něj strašně šťastný. V létě jsem se zranil a nevěděl, jestli budu vůbec schopný pokračovat. Trenér Ginzel tomu možná věřil víc než já. Bál jsem se, že nebudu stíhat, že nebudu platný pro mančaft. Začátek jara byl z mé strany celkem slušný, pak přišlo horší období, nedařilo se mi, kazil jsem balóny, které kazit v prostředku hřiště prostě nelze, nebyl jsem schopný trefit bránu. Pak přišel zápas o všechno v Kaplici, tam jsem se tak nějak přiblížil tomu, co od sebe čekám, i když to stále nebyl takový výkon, který od sebe očekávám.

V létě toho času na regeneraci vlastně moc není a já otevřeně přiznám, že chci být platnější a produktivnější než jsem byl teď na jaře, aby zase někdo neříkal, že je Větřní jen o jednom hráči.

Děkuji moc.