Ivo Dominik - Za Bohuslavice jsem hrál a hraju vždy rád a se ctí

Zdravím čtenáře tohoto webu. Děkuji, a dík letí hlavně do kabiny, ta mě protlačila k vítězství, které mě bude samozřejmě něco stát. Klukům do kabiny samozřejmě rád něco dám, hlavně pokud by bylo v neděli co oslavit. Já sám to tak neprožívám, ale náš brankář Marek Wrána, který mimochodem v anketě zvítězil po prvním jarním kole, sleduje anketu pravidelně a žije hlasováním, takže hecoval kluky v kabině i tentokrát.

Asi ani moc ne. Nezlobte se na mě, ale mě obecně tyto ankety moc neberou a nepřikládám jim velkou váhu. Věřím, že zápolit by se mělo hlavně na hřišti, tam jsem emotivní, ale když sudí pískne do píšťalky a ukončí zápas, vracím se do reality všedního života a dokážu uznat soupeřovu kvalitu. Na druhou stranu, jsem takový ale nebýval vždycky, s postupem času jsem se ale zklidnil. Dušanovi přeju, ať to vyjde jindy, s jejich výsledky a výkony věřím, že jeho chvíle určitě taky přijde.

Řekl bych, že jsem spokojený s výsledkem. S výkonem už je to horší. První poločas jsem hrál na kraji obrany, kde se necítím tak komfortně. Do toho druhého jsem se posunul do středu zálohy, kde to už bylo lepší. Nakonec se mi podařilo dát i rozhodující branku, což bylo fajn. A mouchy? Největší má asi 10 kilo, kterých bych se potřeboval zbavit. (smích)

Naše taktika vzala za své hned ve druhé minutě, kdy se nešťastně zranil Vašek Mička, který má s operovanou achilovkou po sezoně. Navíc si ještě při rozcvičce vyhodil rameno další spoluhráč, tak pochopíte, že nám začátek moc nevyšel. Klukům přeju brzké uzdravení. Nebyli jsme schopni se dostat do utkání a Březová měla herní převahu. Soupeř hrál přesně to samé co na podzim u nás doma, mluvili jsme o tom v kabině a stejně to bylo marné.

Řekl bych, že poločasová přestávka. Upřímně řečeno do pauzy do nás soupeř bušil a měl značnou herní převahu. Za ohromného úsilí a taky s dávkou štěstí, jsme ale paradoxně šli do kabin šťastnější my. V kabině jsme si pak řekli, co chceme vlastně hrát, coach rozdal nějaké pokyny a změnili jsme rozestavění, čímž se zápas vyrovnal a nakonec jsme ho dotáhli do vítězného konce.

To už je opravdu více než rok? Asi máte pravdu, nějak to nesleduju, mám na hřišti trošku jinou roli, i když mám samozřejmě vždycky radost a užívám si ten nával euforie. Bylo to krátce po srovnávací brance domácích, na kterou jsme chtěli bleskově odpovědět. Podařilo se nám udržet míč v blízkosti soupeřovi brány a míč se k nám vždy odrazil zpět na nohu, po přenesení hry na pravou stranu se dostal míč k volnému Burdovi, který střílel, či centroval. Viděl jsem, že dráha míče míří mimo tři tyče a tak jsem se snažil dosáhnout na míč a dát ho do protipohybu gólmana. Povedlo se, balón zapadnul k tyči, 1:2 pro nás.

Nečekal jsem, že soutěž profičíme a za rok budeme zpátky v krajské soutěži, to určitě ne. Zároveň mě strašil i osud sousední Chuchelné. Ale doufal jsem, že se budeme pohybovat do 5. místa. Což se nám bohužel nedaří, bodů k tomuto cíli nám moc neschází a nejvíc mě mrzí oba zápasy s Litultovicemi, ty mají jen 5 výher, bohužel 2 krát ji brali po utkání s námi. Herní projev taky není úplně ideální a v mnoha aspektech se spíš hledáme. A co mě zaskočilo? Asi to, že na zápas jezdí jen zřídkakdy 3 nominovaní rozhodčí a hřiště s umělým povrchem v Těškovicích.

Ano máte pravdu, do okresu jsme bohužel spadli po více než dvaceti letech v krajských soutěžích. Soutěž je to těžká, bojovná a plná soubojů, hraje se na užších a méně kvalitních hřištích, než jsme byli zvyklí. Domácí plocha je asi největší ,,letiště“ v soutěži. O to víc mě mrzí, že body ztrácíme i doma. Musíme se v okrese otrkat, ale máme teď relativně mladý tým, který se může učit, myslím že, i kvalitativně máme na vyšší příčky, jen si musíme víc věřit na míči. Mým snem je do dvou let se vrátit zpět, byla by to pěkná tečka za kariérou. Uvidíme, co ale bude po reorganizaci fotbalových soutěží. Pro nás je důležité jít od zápasu k zápasu, nabírat zkušenosti a ty pak využít. Nejvíce se mi asi líbil zápas s Kozmicemi, bylo pěkně, přišlo dost lidí a pro nás je to okresním přeboru lokální derby.

Nikdy jsem o tom ani nepřemýšlel, nebyl jsem nikdy žádný vyložený plejer, který by vyčníval. Na hřišti a na tréninku jsem si musel vše vydřít buldočí povahou, nikdy nic nevypustit a takových hráčů je v každé vesnici několik, takže ne, nabídku jsem nikdy nedostal a i kdyby nějaká nabídky přišla, s díky bych ji odmítnul. Za Bohuslavice jsem hrál a hraju vždy rád a se ctí.

Už 16 let hraji v zimních měsících Amatérskou hokejovou ligu v Kravařích, i když poslední sezonu jsem kvůli zdraví odehrál jen 3 utkání. V podzimním utkání ve Stěbořicích jsem si natáhnul kolenní vazy a zranění už mě ve zbytku podzimu prakticky nepustilo naplno do hry, tak jsem to nechtěl pokoušet, navíc se přidala bolavá záda. Spíš jsem se dával do kupy na jarní část sezóny. V minulosti jsem hrával i florbal, nebo si zašel pinknout squash. Sport mi prostě není cizí a pomáhá mi vyčistit si hlavu po práci.

Popravdě už se v ní angažuju, i když jen u dětí. Mám dva kluky a v kombinaci s tím, že bydlíme hned vedle fotbalového hřiště, je fotbal asi nemine. Staršímu jsou už za měsíc 4 roky, a když za mnou současný trenér v létě přišel, jestli bych nechtěl vypomoct, hned jsem kývnul. Smáznu tak dvě mouchy jednou ranou, trávím čas se synem a zároveň podílím se na výchově další generace, splácím tak to, co do mě investoval Sportovní klub a rodiče. Kterým za to děkuji.

Nejsem typ, který odpočívá u televize. Snažím se být aktivní a co nejvíc se hýbat, takže nejvíce asi sportem, a pak hlavně s dětmi a manželkou různými procházkami, výlety na kole v zimě pak na lyžích nebo na bazénu v Kravařích. Rád vařím a baví mě taky Historie, k ní mám kladný vztah už základní školy, spíš než o data, se ale zajímám o souvislosti. Když jsem byl kluk, stavěl jsem letecké modely, k tomu bych se postupem času rád vrátil.