Kryštof Surovec: Jsem český Zlatan Ibrahimovič

01.11.2019 09:40 Tomáš Holata

V anketě o nejlepšího hráče předposledního podzimního kola I. A třídy získal nejvyšší počet hlasů záložník Darkoviček Kryštof Surovec, který o necelých deset procent předčil gólmana Malých Hoštic Jana Greipela. Třiadvacetiletý středopolař se sice trefil do sítě Mokrých Lazců, ale společně se svými spoluhráči pak musel sledovat, jak se náskok Darkoviček vytrácí, když hosté přišli v nastaveném čase alespoň o remízu.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Jak velkou radost vám vítězství udělalo a kde všude jste sháněl podporu?

Vítězství v anketě mě samozřejmě potěšilo, jedinou kaňkou je, že jsme zápas v Mokrých Lazcích nedohráli alespoň do remízového konce. Podporu jsem sháněl především u kamarádů a spoluhráčů, také rodiče se snažili poslat nějaké hlasy. Největším iniciátorem byl ale spoluhráč David Bochňák, který se opravdu snažil na všech frontách. (smích) Tímto bych chtěl všem, kteří pro mě hlasovali, ještě jednou poděkovat.

Co teď přinesete do kabiny? Předpokládám, že vás čeká rozlučka s podzimní částí sezony, tak čím si ji zpestříte?

Do kabiny určitě nějaký aperitiv přistane. To si kluci v šatně s radostí pohlídají. (úsměv) Tím, že pocházím z Valašska, tak to vidím na vyhlášený valašský lék – slivovici. (smích)

Vyměnil byste tuhle výhru za body ze zápasu s Mokrými Lazci? Zkuste se prosím ještě krátce vrátit k nedělnímu utkání…

Samozřejmě, nenahráli jsme zatím tolik bodů, kolik jsme si představovali. V některých zápasech nám chyběla troška štěstí, kdy jsme dostávali laciné branky minutu před koncem, to je i případ nedělního utkání. Co se týče samotného zápasu, tak první poločas byl herně dle mého názoru jeden z nejlepších v sezoně. Byli jsme aktivní a soupeře přehrávali nasazením i v kombinaci. Kdyby poločas skončil 3:1, tak věřím, že utkání dovedeme do vítězného konce. Po přestávce na nás Mokré Lazce vletěly a dá se říct, že celý druhý poločas jsme bránili. Je to škoda, protože jak říkám, minimálně na bod jsme měli.

Před utkáním jste byli považováni za outsidery, jenže vy jste do něj vstoupili velice aktivně. Byl záměr na soupeře vletět?

Podle postavení v tabulce jsme zatím ve většině utkání považováni za outsidery. (smích) Já si ale myslím, že v této soutěži může vyhrát každý s každým. Záměrem bylo zahustit střed hřiště, i proto jsme nastoupili v pozměněném rozestavení se třemi středními záložníky. Po chvíli jsme se přesvědčili, že se dá hrát i kombinačně a po zemi, soupeře jsme první poločas přehrávali, až se mi nechtělo věřit, že je v tabulce tak vysoko.

Dokonce jsme si vytvořili dvoubrankový náskok, který jste však udrželi pouze pár vteřin. Popište prosím váš gól a bylo pak zlomovým momentem okamžité snížení domácího týmu na 2:3?

Je to škoda, gól na 3:2 padl vlastně z ničeho. Byl to dlouhý balon do souboje, kde se to nějak odrazilo a hráč Mokrých Lazců ze třiceti metrů vystřelil a trefil to hezky za háčky. Jak jsem se zmínil výše, kdyby poločas skončil 3:1, tak věřím, že vyhrajeme. Můj gól byla krásná akce od samého začátku. Balon se dostal k Bajgymu (Martin Bajger) na pravou stranu, ten navedl míč na střed a uličkou mezi stopery mě vyslal sám na brankáře domácích. Podle kluků jsem naznačoval už od půlky, já jsem ale přesně věděl, co chci udělat, počkal jsem si na pohyb brankáře a trefil to na zadní tyč, byla to už jen taková třešnička na dortu. (smích)

Po přestávce jste úplně odpadli. Čím si to vysvětlujete? A jak velké zklamání cítíte?

Nejsem si úplně jistý, jestli to je fyzičkou, jak jsem někde slyšel, můj názor je, že soupeř začal více běhat a vletěl na nás. My jsme si říkali, že nesmíme výsledek bránit, ale naopak se pokusit ještě nějaký gól přidat. Nakonec to dopadlo, jak to dopadlo. Zklamání je to obrovské, protože v naší momentální situaci by byl každý bod dobrý.

O výsledkový reparát se teď můžete postarat v sobotním souboji s Malými Hošticemi. Co očekáváte od tohoto utkání a co víte o nováčkovi soutěže? Na co si dávat pozor?

Od utkání neočekávám nic jiného než výhru. Možná to zní dost sebevědomě, ale nám vlastně nic jiného, než zisk tří bodů nezbývá. O nováčkovi toho moc nevím, nesmíme se soustředit na to, s kým hrajeme, ale hlavně na výkon našeho týmu. Pozor si musíme dát na brankáře Malých Hoštic, který bude chtít určitě ukázat, že druhé místo v anketě byla chyba. (smích)

Zatím se držíte ve spodních patrech tabulky. Jak hodnotíte sezonu? Jste připraven na případnou bitvu o záchranu?

Sezona se zatím nedá hodnotit úplně kladně, když jsme určitě zklamaní. Na druhou stranu máme v týmu mnoho mladých kluků, kteří jsou věkem ještě dorostenci. Už jsem se zmínil, že v některých utkáních jsme měli smůlu a máme problém s udržením výsledku, několikrát jsme inkasovali v posledních minutách. Kdyby bylo o šest bodů více, dívalo by se na tabulku daleko lépe. Na bitvu o záchranu to podle postavení zatím vypadá, já však doufám, že přes zimu pořádně potrénujeme a co nejrychleji se dostaneme do klidného středu tabulky.

Do Darkoviček jste přišel teprve před startem sezony. Nelitujete zpětně svého rozhodnutí? Asi jste měl trošku jiné představy…Anebo jste zcela spokojený?

Rozhodování to bylo samozřejmě dost složité. Myslím si, že každý kluk v mém věku by rád hrál co nejvyšší soutěž. Já jsem se tak ale rozhodl proto, že v Polance bych v základní sestavě nejspíš nenastupoval. Měl jsem možnost vybrat si z více mančaftů, ale pro Darkovičky jsem se rozhodl i proto, že zde hraje otec mého nejlepšího kamaráda Lukáše Buchvaldka a několikrát jsme to spolu u piva probírali. (smích) V Darkovičkách jsem momentálně spokojený a pokud budu pravidelně hrávat a mít zápasovou vytíženost, tak věřím, že vyšší soutěž si můžu v budoucnu zase zahrát.

Během své kariéry jste vystřídal pěknou řádku klubů. Kde se vám nejvíce líbilo a proč?

Na to kolik mi je, tak toho mám za sebou celkem dost. Jsem takový český Zlatan Ibrahimovič. (smích) V každém mančaftu, ve kterém jsem působil, bylo něco, poznal jsem mnoho lidí, viděl, jak to kde chodí. Nejlépe se mi však vzpomíná na Polanku nad Odrou, kde jsme měli snad nejlepší kolektiv a zároveň jsme postoupili do divize.

Jakého úspěchu si nejvíce považujete a co byste nejraději z paměti vytěsnil?

Největším úspěchem byl asi postup do celostátní dorostenecké ligy, když jsem hrál v devatenáctce Hlučína a trénoval nás Jarda Kolínek. Na tohle období vzpomínám velmi rád, pan Kolínek byl jeden z nejlepších trenérů, kteří mě kdy vedli. Poté asi postup s Polankou do divize. Co se týká osobních úspěchů, tak asi start v Mol cupu ještě za Velké Karlovice, a to proti ligovému Zlínu.

Máte ještě nějaké fotbalové sny? A hodláte spojit budoucnost s Darkovičkami anebo znovu uvažujete o změně dresu?

Úplně nevím, jestli se tomu dá říkat sny. Fotbal miluju a budu se snažit hrát co nejdéle. Pokud bude možnost vyzkoušet si vyšší soutěž, tak se tomu určitě nebráním, ale jak jsem již psal, momentálně jsem v Darkovičkách spokojený a sezonu tady dohraju. Pokud však nepřijde laso od Sparty, nebo Barcelony, což jsou mé nejoblíbenější kluby. (smích)

Nastupujete na pozici středního záložníka. Vždycky jste chtěl tvořit hru anebo máte ještě oblíbenější post?

Středního záložníka hraju snad odmalička a je to post, kde se cítím nejlépe. Rád hraju s balonem, což je mi kolikrát vyčítáno, že mám hru zrychlit nebo zjednodušit. (smích) V mládežnických kategoriích jsem několikrát nastupoval i na kraji zálohy, ale nejsem žádný štírek, který by piloval lajnu a rychlost není zrovna moje přednost. Často slyším, že hraju celý zápas na jedničku. (smích)

Co rád děláte ve svém volném čase? Jaké máte záliby?

Volný čas trávím především se svými kamarády, baví mě také většina míčových sportů a občas nějaké to pivíčko a burgřík, to není nikdy na škodu. (smích)

Autor: Tomáš Holata