Působení v Katovicích? Musím říct, že to byla nejkrásnější fotbalová doba, líčí Pavel Rejšek

Střelské Hoštice se usadily po čtyřech kolech na druhém místě a jejich výkony ocenili i fanoušci, kteří hráčem kola zvolili Pavla Rejška. Pavel se v rozhovoru rozpovídal nejen o těžkém duelu proti Otavanu Štěkeň, ale také o své velmi bohaté kariéře.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Pavle, gratuluji k vítězství v anketě o hráče kola. Co na to říkáš?
Zdravím fotbalové fanoušky a moc ti děkuji za gratulaci. Vždy to potěší, ale celkově to patří celému týmu za bojovný výkon proti velmi silnému soupeři, který jen tak prohrávat nebude. (úsměv)
Kdo myslíš, že měl na výsledku hlasování největší podíl?
Myslím si, že největší podíl na tom má naše “C“ Michal Kokrda, ten hecuje celý tým.
Už se ti kluci z kabiny ozvali ohledně nějaké té pokuty?
Už mi psali, že se těší na rozhovor, a nějaký ten příspěvek do pokladny mě určitě nemine.
Zápas proti Otavanu Štěkeň jste zvládli díky tvým dvěma brankám poměrem 2-1. Popsal bys čtenářům, jak k brankám došlo?
Tak první branka padla hned z prvního rohu, kdy Ruda Květoň zahrál krásný roh, já si naběhl na přední tyč a lehkou tečí jsem míč poslal na zadní tyč. Druhá branka padla z protiútoku, kdy Kája Heřman vystřelil do břevna a odrazilo se to ke mně. Já už jsem měl po zpracování míče lehkou práci dostat míč do sítě.
Čekali jste jednodušší zápas na půdě nováčka, nebo odpovídal průběh utkání vaším predikcím?
Právě že vůbec ne. Štěkeňské letiště nám dělalo velký problém, mají spoustu mladých a šikovných kluků, kteří jsou dobře fyzicky připravení a míč jim je taky vlastní. Jen si myslím, že se málo tlačí do vápna a do zakončení. Za výhru jsem opravdu rád.
Teď už ke tvojí kariéře. S fotbalem jsi začínal právě v Hošticích. Kdo tě k němu přivedl?
K fotbalu mě přivedli rodiče, myslím že to bylo kolem pěti let. Můj největší fotbalový fanoušek byl a je můj děda, který vynechal opravdu jen málo mých utkání.
Máš nějaké hezké vzpomínky na tuto první etapu za Sokol?
Hezké vzpomínky moc ne. (smích) Vzpomínám si, že třeba na Fezku Strakonice jsme prohráli 21:1. Postupně se to lámalo a zlepšovali jsme se, až z toho byla výhra OP žáků a v ten moment o mně začaly mít zájem Katovice.
Po pár letech přišel tvůj první přesun právě do katovického Otavanu. Co k němu vedlo?
Dal jsem šestnáct gólů za sezonu a měl jsem ještě rok před sebou v žácích. Pan Hajdušek s panem Kadulou přijeli na naši zahrádku za našimi a už se chystal přestup do 1.A starších žáků, za což jim v mé kariéře moc děkuji.
Následně ale hned po dvou letech přišel přesun do Strakonic. Byl Otavan až moc velká výzva, nebo hrálo roli něco jiného v přestupu?
Tady nevím, jaké máte info, ale po dvou letech jsme v Katovicích spadli z dorosteneckého Krajského přeboru do 1.A. Já nějak cítil, že mám na víc a k tomu jsem chodil do Strakonic na školu, proto vedli mé další kroky do Divizního dorostu SK Strakonice 1908.
Poté došlo na uzavření kruhu a vrátil si se do Střelských Hoštic? Jaké bylo to největší lákadlo pro návrat domů?
Z dorostu jsem šel do mužského B týmu, kde se hrála 1.A třída. V ten moment se stala ze Strakonic farma SK Dynama Českých Budějovic. Většina hráčů z áčka se přesunula do B týmu a na mladé hráče už moc místa nezbývala. Hrál jsem opravdu málo a po dohodě s dědou, kdy jsme to probrali, jsme se shodli, že nejlepší bude, když budu hrát Okresní přebor, ale hlavně hrát. Zpětně si myslím, že to byla volba dobrá. (úsměv)
Od roku 2015 začaly tvé neustálé přesuny mezi Sokolem a Katovicemi. Proč tomu tak bylo?
Katovice o mě měly zase zájem a musím říct, že to byla nejkrásnější fotbalová doba. Vítěz 1.A třídy a druhé místo v Krajském přeboru, to jsou nádherné vzpomínky a spousta gólů.
Ještě před ním jsi ale měl půlroční záskok do Horažďovic. Jak k němu došlo?
Ano, a i to byla dobrá zkušenost. Bylo to v zimní přípravě po dohodě s panem Čadkem.
Zpátky k přesunům na trati Sokol - Otavan. Před letošní sezonou ses vrátil do Střelských Hoštic. Je to tvůj poslední přestup, nebo můžeme ještě nějaký očekávat?
Je to můj poslední přesun, ale určitě ne poslední Rejškův přesun. Mám dva syny a přál bych si, aby je fotbal bavil tak, jako mě. Doufám, že dokážou mnohem víc. (úsměv)
Teď už necháme historii a přesuneme se k víkendu. Čeká vás Sedlice. Jaký zápas očekáváš?
Očekávám obtížný zápas, budeme zase chvilku hrát bez míče, ale góly budeme dávat my, snad.
Poslední otázka. Máš ještě nějaký jiný koníček, kromě hraní fotbalu?
Momentálně největším koníčkem je teď moje rodina, ale samozřejmě si rád zahraji i jiné sporty. Hokej, tenis, nohejbal třeba a také velmi rád rybařím, nedávno jsem chytl pěknou štiku. Děkuji Vám za rozhovor a přeji všem příznivcům fotbalu hodně hezkých momentů a hlavně těch gólových.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.