Většinou o mně říkají, že vypadám jako Puyol, říká Tadeáš Mertl

Na post útočníka jsem se dostal v zápase proti Kolovči, kdy se trenér rozhodl změnit rozestavení ze 4 obránců na 3. Post útočníka mi vyhovuje, protože už jako malý jsem tam začínal, a vždy mě bavilo útočit a střílet góly. Přijde mi, že v útoku můžete ovlivnit zápas více než z obrany a já chci, pokaždé nejvíce přispět týmu, jak jen to jde.

Spolupráce nám podle mě vychází na výbornou, protože nebýt se mnou v útoku Šimon, tak bych se nedostal do tolika šancí a nebyl bych schopný dát tolik gólů. Nějaké speciální akce spolu nemáme, ale chápeme se, kam chce druhý naběhnout, nebo co chce druhý udělat s míčem a to nám stačí k úspěchu.

Ve Viktorce jsem strávil asi 5 let a byl to určitě největší skok v mé fotbalové kariéře. Z toho, co jsem tam prožil těžím do dnes, ať už jde o taktiku nebo třeba o mojí kopací techniku. Rozhodně na tyto chvíle vzpomínám v dobrém.

Určitě není mým cílem vypadat jako Cavani nebo Cannigia, ale možná bych chtěl hrát stejně dobře jako oni. O mně většinou říkali, že vypadám spíš jako Puyol a to se už se mnou táhne pár let.

Zápas se Staňkovem přinesl hodně gólů, což pro neobjektivního fanouška musela být super podívaná, ale my na hřišti jsme to tak nevnímali. Když jsme vedli 6:1, tak jsme hodně povolili a Staňkov toho využil a dal nám 3 rychlé góly, a tak jsme se na výhru ještě nadřeli. Nejhůře to snášel náš trenér, ale teď si myslím, že mu to snad už jen přijde úsměvné.

Ať už jde o letní nebo zimní přípravu jsem jeden z těch, co si přejí, ať to mají už za sebou a ať už začnou ligové zápasy. Nerad bych jmenoval "slabší kusy" pro přípravu v našem týmu, protože ani já ji nemám úplně v lásce.

Snažím se vždy s běháním začít tak týden nebo 2 před začátkem přípravy, abych na prvních trénincích moc netrpěl.