Milan Stránský: Dvě střídání do 30. minuty byly pro náš úzký kádr komplikací

Tak samozřejmě jsem rád za toto ocenění. Co se týče výkonu, tak jsem překvapen, že jsem hráčem kola já, dle mého názoru byli v tomto kole i lepší hráči. Co se týče hlasování, tak moc překvapen nejsem, protože asi můj největší fanda taťka seděl celý den u notebooku a hodinu co hodinu pro mě hlasoval. Samozřejmě v pokladně to bude mít finanční dohru, kterou rád uhradím.

Ano, branky hlavou jsem dával v letech minulých. V poslední době jsem se začínal prosazovat hlavně nohama. Ale jsem rád, že mi to tam začalo padat i hlavou, což by měla být má doména.

Faktorů bylo několik. Úzký kádr, kterému neprospělo, že jsme museli ve 30. minutě dvakrát střídat. Za druhé špatná obrana a selhali jsme i v koncovce. A do třetice tragický výkon sudího, ale k tomu se už nechci vracet.

Strašně bych si přál, aby to vydrželo. Pevně věřím, že všichni v týmu i mimo něj pro to udělají maximum. Čím soupeře přehráváme? Dle mého názoru máme v týmu výborné individuality, které dokážou svým výkonem strhnout ostatní a dotáhnout zápas k vítězství. Mezi ně určitě patří Honza Žaloudek, Saša Zich, a když chce, tak určitě i můj brácha Martin Stránský. Jinak si myslím, že jsme hodně mladé mužstvo, které si sedlo a máme to zdravé jádro, které při sobě drží jak na hřišti, tak i mimo něj.

Tak samozřejmě je to náš největší rival, mají v týmu spoustu výborných mladých hráčů, které táhne Jirka Gabriel. Ale neodepisoval bych ani Třebešskou a Kratonožskou rezervu, ty do pořadí taky ještě promluví.

Abych řekl pravdu, bylo to asi mé nejtěžší fotbalové rozhodnutí. Ta půlroční jízda byla jako pohádka. Bohužel se zrušil střídavý start a já se musel rozhodnout, kde zůstanu. Nakonec jsem se rozhodl pro Spartak, protože jsem si myslel, že mě potřebují víc, než Kratonohy, kteří mají ve svém středu výborné hráče. S vedením Kosiček jsem se domluvil na „projektu“ postupu a doufám, že ho dodržíme.

První cíl je postup. Jestli se nám to podaří, tak nemám důvod odcházet, protože náš další cíl by byla 1. A třída. Kdyby to náhodou nevyšlo, tak nevím, ještě jsem o tom nepřemýšlel. Určitě bych si ale zase chtěl zahrát někde výš. Doufám ale, že to bude ve spartakovském dresu.

Jako malý žáček jsem začínal v Kosičkách. V devíti letech mě pan Košátko přetáhnul do Cidliny, kde jsem zůstal až do konce dorostu a zažil tam spoustu skvělých fotbalových zážitků. Poté jsem byl ještě půl roku v mužích Bydžova, ale kvůli studijním důvodům jsem rozhodl pomoct Kosičkám v boji o záchranu. Další dva roky jsem tu zůstal a pak nastal střídavý start v Kratonohách, na který se jen tak nezapomíná. Od téhle sezony jsem však opět v Kosičkách.

Abych řekl pravdu, tak ani moc volného času nemám. Jelikož studuji VŠ a ještě pomáhám trénovat děti v Kosičkách a v Třebši. Ale když už se něco najde, tak si nejradši zalezu do pelechu a relaxuji.