Václav Vlášek - netolický patriot, kapitán, kanonýr a hospodský v jedné osobě

Považuji se za netolického patriota (úsměv), takže moje krátkodobé angažmá v Jankově se snad ani jako hostování počítat nedá, i když na ty časy občas rád zavzpomínám. V současném kádru bych jednoznačně za vytrvalce označil, pokud nebudu počítat mladší hráče, Standu Šulců a Jirku Urbana, kteří i přes nabídky z ostatních klubů zahrát si vyšší soutěž zůstali věrní našemu klubu.

Největší vzpomínky mám na juniorská léta. Už je to teda nějaký ten pátek, ale byli jsme tehdy skvělá parta, skoro jeden ročník a táhli jsme to od žáků přes dorost a vyhrávali jsme, co se dalo. V dorostu jsme hráli krajský přebor, což je pro mě v dnešní době nepředstavitelné. Bohužel jsem z této party zůstal už jen já, ale spousta kluků hrálo, nebo hraje za okolní, sousední týmy. Například za SK Sedlec, pro který jsme mimo jiné vychovali v našem klubu spoustu skvělých fotbalistů.

Už od žáčků jsem vyfasoval přezdívku „Děda“ po svém tátovi, takže jsem docela zvyklý na podobné narážky (úsměv). Co se týče mé fotbalové kariéry, tak to je opravdu a jen otázkou zdraví a chuti, která s rostoucím věkem spíše ubývá, než přibývá. Jinak už asi třetí sezonu říkám klukům v kabině, že jsem „zralej na koš“, tak uvidíme, jak dlouho budu ještě kopat. Třeba doženu Míru Baloušků, ten je taky už asi přes dvacet let ve skvělé formě (úsměv).

Ano, je tomu tak a své dceři Aničce bych chtěl do života popřát především dostatek zdraví, štěstí a lásky, kterou od nás dostává plnými doušky, protože si tu naší „berušku“ opravdu moc a moc užíváme a dělá nám jen samou radost. Nejen já, ale i mamka, bychom byli moc rádi, kdyby ji bavil nějaký sport, ve kterém ji budeme samozřejmě vždy podporovat.

Vybral jsem si skvělou partnerku, takže má budoucí žena můj přístup k fotbalu a k docházce rozhodně nezmění (úsměv). Ivanka je má velká opora, takže i během chvílí, kdy se nedaří, mi vždy dodá energii, sílu a pozitivní myšlení.

Hospodu v Netolicích na hřišti provozujeme už od srpna 2008, takže už nejsem „zkušeňák“ jenom na place fotbalovém, ale i na place hospodském (úsměv). Velké dík a zásluhu na provozování během zápasů má samozřejmě celá rodina, která zde pracuje, když si já hraju fotbal (úsměv). Nastavili jsme taxu jeden malý soudek za výhru v anketě, takže pokud pokladník taxu nezvedne, což se nestane, protože jedním z pokladníků jsem i já, tak ten jeden soudek. A pokud dobře počítám, tak to bude třetí malý soudek, což už bude na pěknou akcičku (úsměv).

Musím se přiznat, že ty časy kdy se po tréninku posedělo jsou ty tam. Když zavzpomínám na léta minulá, tak bylo samozřejmostí jít na jedno po tréninku, ale to se nám v dnešní době nějak nedaří. Je to způsobené také tím, že hodně kIuků je přespolních a na tréninky dojíždí nebo jsou tátové od rodin, či jinak pracovně vytížení. Když už se ale posedí, tak zato umí vzít například Honzík Rejhonů (úsměv), který sice není členem „A“ týmu, nýbrž naší farmy ve Strýčicích, ale jako správný netolický fanda-remcal je dobrý parťák a tahoun.

Máme tak nízké ceny, že takové řeči snad ani nejsou možné (smích). Ale samozřejmě se občas někdo najde, jako např. předseda, nebo právě Honza Rejhon, kteří občas nějakou poznámku na adresu cen v hospodě utrousí. Tyto však velice snadno umlčím sdělením výše jejich sekery.

Skutečnost je taková, že jsem opravdu vstřelil dvě branky. Tu první vstřelil Milan Pešek, po naší pěkné akci, kdy centrovaný balon od Jirky Urbana jsem hlavou přiťukl právě na Milana Pešků, který nedal svinenskému brankáři šanci a otevřel skóre zápasu. Chyba nastala pravděpodobně po zápase, kdy si rozhodčí zapsal špatně střelce a náš vedoucí to asi také přehlédl a zápis uzavřel.

Hodně mě překvapil svinenský Josef Kurali, kterého naštěstí u nás uhlídal Myšák (Michal Řehoř). Svinenský střelec má obrovský gólový apetit a za půlku sezóny nasázel úctyhodný počet branek, takže právě on by si zasloužil korunu pro krále střelců.