Pavel Tarant fandí v české lize překvapivě Teplicím.

Odehrál jsem pár turnajů v malé kopané, jezdil na kole a občas si šel zaplavat.

Já vlastně žádný přípravný zápas ani neabsolvoval, kromě jednoho zápasu v nepříliš povedeném Lázeňském poháru (5. místo).

Pokud vím, tak jsem přišel jenom já.

0:1, 0:2, 1:2, poločas, 2:2, 2:3, 3:3, penalty. Detailněji to bylo asi takhle: Lužany dobře bránily a my jim často chybnou rozehrávkou či zpracováním nahráli do rychlého brejku. Z toho dali první gól, při kterém se navíc zranil náš brankář. Bohužel musel otřesený dochytat alespoň první půli a tak to měli útočníci při dalším brejku o trochu jednodušší. Ve druhé půli jsme už byli podle mě lepší. Bohužel pro nás jsme toho nedokázali využít naplno a proto jen remíza. V penaltovém rozstřelu jsme měli více štěstí a vyhráli.

Trenér se jmenuje Ivan Hrych. Nevím, jestli používá nějakou konkrétní metodu, ale název by mohl být „zaber-přidej-makej“. Každopádně mě tréninky v Železnici baví a je to to, co jsem si od přestupu představoval.

První gól byl z rohového kopu na konci první půle. Po odražení od obránce to spadlo přede mě, tak jsem to zkusil. U druhého gólu šel centr do malého vápna, kde to propadlo až ke mně a já to dovezl s balónem na hlavě až do sítě. U třetího gólu bylo jen potřeba zachovat klid, protože se balón po hlavičce Majka odrazil od břevna kousek ode mě a já dával do odkryté poloviny branky.

Myslím, že ne.

FK Teplice.