Vůbec jsem nečekal, že můžu vyhrát, přiznává Jan Krenauer

Mnohokrát děkuji. Přišel jsem v úterý na trénink a kluci mi v šatně říkali, že jsem se Píšou (Pavel Pecha, pozn. redakce) umístil v sestavě kola a ať si připravím nějaké finance.

To určitě ne, já jsem rád, že loni Píša vyhrál. On si to rozhodně zaslouží, za to co na hřišti odmaká. Nedivil bych se, kdyby byl v sestavě kola každý týden. Hlavně fotbalista je to pořád výborný, jsem rád, že můžu být jeho spoluhráčem.

Nějak extra jsem to neřešil. Ve středu ráno jsem poslal anketu rodině, aby mi pár hlasů poslala a čekal jsem, co bude. Pak náš trenér dal na naše stránky, že jsme v sestavě kola, ať členové hlasují. Po pravdě jsem vůbec nečekal, že můžu vyhrát.

Má. Vím o tom moc dobře, jsem totiž výběrčí, takže pokuty mám docela v merku. Ale nejhorší je, že kluci do mě pořád ryjí a dávají mi to sežrat, takže tam mám pokuty různého typu.

Za sestavu kola a umístění v ní na všech třech pozicích, za expert tip i kterýkoliv rozhovor. Co Vám budu povídat, tenhle týden jsem tam pěkně zahučel. Nejhorší je, že kluci v průběhu sezóny stále vymýšlí nové a nové, takže jsem zvědavy, co z toho bude.

To ano a to je teprve druhé kolo, vlastně pro nás bylo první. Hrálo se mi celkem fajn, máme výborný mančaft. Jen soupeř nám to celkem znepříjemnil. Frymburští přijeli v deseti a my se celý zápas trápili, i když výsledek vypadá jednoznačně, vůbec tomu tak nebylo.

Zhruba od čtrnácti do sedmnácti let jsem působil v Kaplici a poté jsem se stěhoval do českobudějovického SKP. Tam jsem si zahrál druhou ligu dorostu, což byla krásná soutěž, plná bohatých zkušeností. Následně jsem přestoupil do Dolního Dvořiště v době, kdy jsem zrovna maturoval, proto jsem na zkoušky potřeboval klid, abych to dobře zvládl. Dále jsem pokračoval za hranicemi, když jsem si našel angažmá v Rakousku a odtud jsem se po roce a půl vrátil do Kaplice. Studuji v Plzni a nebavilo mě to denní dojíždění z Plzně do Rakouska a zpět. Trávit osm hodin v autě není nic pro mě. Můj návrat do Kaplice zaznamenal další půlrok, a jelikož mě nyní bude čekat bakalářská práce, zamířil za mými známými do mého mateřského klubu.

Ano, je tomu tak. V Rakousku, kam chodí Češi, aby si něco přivydělali, to není nějak zvlášť o technice, ale spíše hodně o běhání. Proto si rakouské týmy z nižších soutěží vybírají Čechy, kteří jim potřebnou techniku dodají a za to je pěkně ohodnotí. A ještě musím dodat, že rozdíl je znatelný i kvalitou zázemí.

Nad ničím jsem neváhal a hned jsem trenérovi řekl, že se rád vrátím tam, kam patřím, tedy domů a společně se pokusíme o malý zázrak. Navíc mi škola nedovolí, trénovat vícekrát, než jednou v týdnu.

Přesně tak. Věřím, že s Ozzym (Tadeáš Zeman, pozn. redakce) to vykopeme. Jednou jsme jim to slíbili, tak doufám, že se nám to podaří. Mám radost, když s ním můžu hrát, vzájemně se doplňujeme. Teda on spíš doplňuje mě (směje se).

Trenér nás v týdnu připravoval, že to nebude snadné. Přídolští kluci mají určitou výhodu, ale věřím, že se s tím popereme a tři body uděláme.

Děkuji moc, bude potřeba, Vám taktéž mnoho dobrého. Rozhodně novice Kubu Kubíka, ten těch návrhů a výmyslů má vždy nejvíce. Hned bych mu to rád vrátil.