Martin Hamada nejen o žácích FC Porto

Vyzpovídali jsme Martina Hamadu - mladého fotbalistu, trenéra, pedagoga a nedávného absolventa Erasmu v aglomeraci Porta, kde se mu povedlo mimo jiné i trénovat mladíčky z portugalské velké trojky.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Mohl by ses našim čtenářům ve stručnosti představit?
Jmenuji se Martin a je mi 24 let. Jelikož mám blízko ke sportu, vystudoval jsem UK FTVS a přírodovědeckou fakultu. Od 18 let trénuji fotbal a nyní také učím na základní škole tělesnou výchovu a zeměpis.
Dříve jsi fotbal i sám hrával, že? Za jaké týmy?
Hrával jsem nejprve za přípravku vesnice, kde jsem se narodil, Stružnice. V žákovských kategoriích jsem oblékal dresy České Lípy a Lokomotivy Česká Lípa v divizních soutěžích. V dospělosti již hraji vyjma několika hostování krajské soutěže, aktuálně za FC Tempo Praha.
To, co nás zajímá především, je Tvůj pobyt v Portugalsku, Jak ses k němu dostal?
Když jsem dokončoval bakalářské studium, přišlo mi, že mi škola nedala dostatek a že mi chyběla nějaká praktická zkušenost. Zároveň jsem se chtěl posunout v trénování a dá se říct, že jsem se chtěl i sám odměnit za tři roky na vysoké škole. Vycestoval jsem tak v rámci programu Erasmus do Portugalska, konkrétně do aglomerace Porta.
Jak dlouho jsi v Portu pobýval?
V Portu jsem byl na půl roku, konkrétně od září 2015 do února následujícího roku.
V jakém týmu jsi tam nejprve začal trénovat děti?
Na internetu jsem si našel místní klub, SC Castelo da Maia, a nabídl jsem se mu s tím, že budu dělat cokoli a zadarmo. Neuměl jsem ještě zdaleka tak dobře jazyk a chtěl jsem se dostat do toho prostředí.
Později ses ovšem dostal i k trénování žáků portugalské velké trojky.
Jak to tak bývá, má portugalština se zlepšovala a poznal jsem lidi, kteří mě seznámili s dalšími lidmi, až jsem se dostal na stáž do FC Porto a následně do akademie, která se zabývala individuálními fotbalovými tréninky. I tam jsem působil jako asistent trenéra a poté na letních kempech jako trenér. Těmito akademiemi procházeli nejen žáci Porta, ale i lisabonského Sportingu a Benficy. Zároveň jsem poté působil již jako hlavní trenér starší přípravky opět v Castelo da Maia, kam v rámci vzájemné spolupráce přicházeli hráči Benficy Lisabon, nebo do Benficy naopak odcházeli.
Spolupracoval jsi i s trenéry, jejichž jména by mohli čeští fanoušci znát?
To spíše ne, ale na kapacity ve svých oborech jsem narazil. Na univerzitě, kde jsem studoval, byl učitelem José Neto, který roku 1986 působil jako kondiční trenér FC Porto, když vyhráli Ligu mistrů. Dalším učitelem byl jeden z hlavních metodiků Portugalské fotbalové asociace, Jorge Baptista, zabývající se taktéž rozvojem mládeže.
Jaký je hlavní rozdíl mezi tréninky v Čechách a v Portugalsku?
Tréninky se dělí především na průpravná cvičení, herní cvičení a průpravné hry. Ve všech solidních fotbalových akademiích v Portugalsku tvoří drtivou část tréninků průpravné hry, zatímco v Čechách se využívají naopak hlavně herní a průpravná cvičení.
Co dospělá první liga, chodil jsi na ni často? Běžnému českému fanouškovi je v ní známo jen několik mužstev, myslíš, že jde o kvalitnější soutěž než se hraje u nás?
Portugalská soutěž má mnohem vyšší kvalitu, což se projevuje mnohem většími mezinárodními úspěchy a pravidelnou účastí klubů ve vyřazovacích kolech Ligy mistrů. Stejně tak stačí nahlédnout na ranking klubů podle UEFA a podívat se, kde jsou Porto, Benfica a Sporting oproti top českým klubům. Největší rozdíl je pro mě v tom, že nejlepší portugalské kluby mají v základních sestavách tak dva až tři Portugalce, zbytek tvoří cizinci. U nás je to přesně naopak a cizinci jsou na českých trávnících spíše raritou. Výjimkou je až v poslední době Sparta. Má to pozitivní i negativní vlivy. My jsme schopni zapojit naše hráče z našich akademií, přičemž Portugalci jsou díky dobrým vztahům a bývalým koloniím schopni zapojit naděje z Brazílie či z Afriky. Hráči se tak mohou lépe adaptovat do života, a tak i do fotbalu. Naopak u nás skončily takřka všechny pokusy o angažování Brazilců fiasky, kdy jazykové bariéry a rozdílný způsob života neumožnily fotbalistům naplno ukázat svůj potenciál.
Doporučil bys Erasmus i ostatním studentům?
Erasmus je dotace, kterou dostane každý, kdo si o ni požádá, pokud splní několik málo podmínek. Doporučil bych jej však těm, kteří s ním mají dobré úmysly. Znám mnoho studentů Erasmu, kterým byl pobyt k ničemu, jelikož se půl roku jen váleli na pláži například v Barceloně a když se vrátili do Čech, neuměli jediné španělské slovo, nijak se osobnostně ani profesně nerozvinuli a v jejich životech nenastaly žádné změny. Pokud někdo chce využít dotaci jako půlroční dovolenou, momentální stanovy mu v tom nebrání, ale byla by to škoda. Erasmus bych tak doporučil každému, kdo se chce profesionálně vzdělávat a rozvíjet své dovednosti.
Jaké byly největší rozdíly mezi Českem a Portugalskem jako zeměmi? Jací jsou Portugalci?
Můžeme mít představu, že Portugalci jsou velmi vřelí, což na první pohled jsou, ale přišlo mi, že si chrání své soukromí a do své společnosti nikoho snadno nepustí. Stejné to je však i u nás. Na druhou stranu když Portugalec pozná cizince, s nímž se pravidelně stýká, osobnostně si sednou a vidí na něm snahu o učení se jazyka, o práci či o pomoc komunitě, jistě se otevře více. Pro mě tak bylo rozvíjení mezilidských vztahů snazší. Věřím, že i u nás v Čechách hledíme na pracovité cizince učící se náš jazyk s respektem a příjímáme je. Samozřejmě však nelze brát všechny Portugalce jako jeden celek a všechny Čechy jako druhý celek, každý jsme jiný. Obecně je život v Portugalsku i díky koloniálnímu dědictví mnohem živější a spontánnější. Ruch na ulicích připomíná Latinskou Ameriku, což se mi líbilo.
Jak pokračuje Tvá trenérská kariéra teď v Čechách?
Daří se mi dobře, od této sezóny jsem šéftrenérem přípravek fotbalové akademie FC Tempo Praha a příležitostně přednáším a vedu trenérské kurzy UEFA B licence pro Pražský fotbalový svaz. Zároveň se snažím získané zkušenosti nadále rozvíjet a uplatňovat, a tak se mi podařilo již mnoho trenérů přesvědčit, že je dobré nad tréninky přemýšlet z více perspektiv. Naše akademie funguje hodně dobře, na což jsem svým způsobem pyšný. Jsme schopni dát možnost hrát fotbal a rozvíjet se velkému počtu hráčů a zároveň používáme kvalitní tréninkové metody. Kluci se u nás mohou někam posouvat a zároveň mít z fotbalu radost. Jsem spokojen i s kvalitou hraných soutěží.
Nyní navíc organizuješ turnaje, na něž jezdí mladíčci z Porta, že?
Tyto turnaje organizují mí přátelé. Fotbalová škola Třebíč pořádá druhým rokem turnaj Třebíč Open a mí kamarádi z Porta byli sami ochotni přijet. S jejich cestou se samozřejmě vázalo mnoho nesnází a komplikací, ale mí dobří kamarádi z Třebíče byli velmi schopní a sehnali sponzory. Porto tak je již druhým rokem účastníkem Třebíč Open.
Máš nějaký cíl týkající se fotbalu?
To je složitá otázka. Určitě nechci zůstávat na místě a chci dále rozvíjet sebe, naší fotbalovou akademii i propojení školství a sportu. Vše však spíše v menším měřítku, a tak začít konkrétní školou a konkrétním fotbalovým klubem a až se mi to povede, budu schopen otázku zodpovědět lépe. Sám se fotbalem bavím a chci, aby to tak navždy zůstalo. Chci se bavit prací.
Vzkázal bys na závěr něco našim čtenářům?
Ať děláte fotbal na jakékoli úrovni a ať už jako hráč, trenér či jiný funkcionář, předpokládám, že je to v první řadě Vaší zábavou. Tuto zábavu si nenechte nikým brát a pokud se tak děje, sami se snažte své okolí ovlivňovat tak, aby tomu tak nebylo. Snažte se kultivovat prostředí fotbalu na vesnicích i vztahy mezi kluby. Každý z Vás může budovat ve svém okolí něco pěkného a může to být na fotbale.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.