V Králováku jsem spokojený, je tu skvělá parta od vedení až po kluky v kabině, pochvaluje si angažmá mezi Cábelíky autor hattricku a hráč kola Jiří Sedláček

Ahoj. Děkuji moc! Tak první branku jsem dorážel do prázdné branky po vráceném míči od Davida Kůžela, který mě skvěle hlavou našel v malém vápně. Než se stačil gólman přesunout, bylo pro něj už pozdě. Při druhé brance jsem dostal míč mezi stopery, prvním dotykem jsem si ho posunul do vápna a slabší nohou obstřelil brankáře. Ke třetí brance jsem přišel jako slepý k houslím. Spoluhráč Dominik Dolák nastřelil ve vápně bránícího hráče, míč se poté odrazil ke mně na velké vápno a pak už mi jen zbývalo trefit odkrytou část branky, což se mi podařilo.

I když to tak možná nevypadá, tak to byl zápas o tom, kdo dřív vstřelí první branku. Nám se to naštěstí povedlo a to nám vlilo krev do žil. Kdyby soupeř nenastřelil před naší první brankou břevno, ale dal gól, mohl se zápas vyvíjet úplně jinak. Velvarští pak museli otevřít obranu a my jsme pak díky tomu z protiútoků mohli přidat další branky. Já osobně takový výsledek nepamatuji, ale jsem rád, že se nám takováto kanonáda povedla uhrát před našimi diváky.

V Králově Dvoře jsem spokojený. Je tu skvělá parta od vedení až po kluky v kabině. Bohužel se nám teď výsledkově nedaří tak, jak by jsme si přáli, ale i tak to ve fotbale bývá. Sezóna pro nás ale ještě nekončí a budeme se snažit uhrát co nejvíce bodů. Věřím, že příští sezóna bude diametrálně odlišná.

Do třetí ligy jsem přišel po druhé operaci s kolenem, takže jsem na tom nebyl fyzicky vůbec dobře a 3. liga je hlavně o soubojích a běhání. Nepomohl tomu ani fakt, že jsem nestihl přípravu s Domažlicemi. Postupem času jsem ale v tréninku tento deficit doháněl a nejvíce mi k tomu pomohla až příprava v Králově Dvoře.

S fotbalem jsem začínal v Sušici a do Plzně jsem zamířil až v mých patnácti letech. Nejvíce mi v hlavě utkvěly dva úspěchy. Jednak když jsme s kategorií U17 dokázali vyhrát memoriál Vlastislava Marečka. A potom ještě, když jsme hráli mládežnickou Ligu mistrů s kategorií U19.

Ať už v tréninku nebo i v zápase. Bylo zcela běžné, že jsme jednou za čas byli v juniorce doplnění na zápas o nějakou posilu z áčka a naopak tomu bylo zase při tréninku A-týmu, kdy jeden nebo dva hráči z juniorky takovýto trénink také absolvovali. Mohl bych jmenovat mnoho hráčů, ale nejvíc mi asi sedl lidsky i fotbalově Jan Kovařík.

Ve fotbale bych to chtěl dotáhnout co nejdál to jen půjde.

Už několikrát jsem si pokládal tu samou otázku, ale popravdě na ní neznám odpověď. Fotbal jsem měl už od mala na prvním místě a jinak tomu není ani teď. Jestli bych si to dokázal představit? Teď asi ani ne, trenéřina mě zatím nijak neláká, ale uvidíme, jak tomu bude za pár let.

Myslím, že si Vyšehrad závěr sezóny pohlídá a soupeře před sebe už nepustí. Nedokážu ale říct, komu bych to přál. Věřím však, že ať už ČFL vyhraje jakékoliv mužstvo, bude to zaslouženě.

Díky, ahoj!