Vojta Osvěčík: Síla týmu je teď největší, co tu těch šest let jsem

Tak první poločas jsme měli v režii hlavně my. Domácí spíš čekali na to, co předvedeme. Tomu také odpovídal i poločasový výsledek, kdy jsme vedli dva nula. Naopak začátek druhé půle už byl z naší strany trochu horší. Nevěděli jsme vůbec, co od toho čekat, zda se na nás Libhošť vrhne, nebo budou nadále vyčkávat. Těch prvních patnáct či dvacet minut bylo nic moc. Pak se už de facto čekalo na to, kdy zápas skončí a my svou zaslouženou výhru pak potvrdili v samém závěru tím třetím gólem.

Tak ta první branka padla z přímého kopu. Ten jsem kopal z nějakých pětadvaceti metrů asi. Na druhý gól mi nahrál Lukáš Brezula a šel sám na jejich branku. Střílel jsem někde ze šestnáctky. Byly to takové, jak to říct (pokyvuje zamyšleně hlavou), ne vyloženě tutovky, ale ta druhá asi jo. Ta první to byla spíš životní (smích).

Tak my jdeme do sezony s tím, že chceme postoupit. To každopádně. Takový cíl jsme měli už v minulém roce, kdy jsme to neměli zrovna špatně našlápnuté. Škoda jen toho, že nám to tehdy přerušil Covid. Teď jen doufáme, že budeme pokračovat v tom, co jsme rozjeli v té první části a uvidíme, jak vše dopadne. Jen se musí sezona dohrát.

Výhoda to pro nás určitě bude. Pokud k nám nějací kluci z áčka přijdou, tak nám pomůžou. Ve Vratimově je už skoro takovým pravidlem, že tu de facto každou sezonu rozjíždíme s pěti šesti novými kluky v kabině. Takže se na každou sezonou připravujeme skoro s polovinou nového manšaftu. Ale ta síla tu myslím že teď je asi největší, co tu těch šest let působím. I proto věřím, že teď máme velkou šanci se znovu vrátit do kraje.

Jo, tam se hraje opravdu hodně špatně. Mají tam spoustu fanoušků, dobré zázemí, navíc jsou při domácích zápasech vždy hodně nahecovaní. Bude to tam těžké, ale ono to tam vlastně nikdy nebylo jednoduché hrát. Myslím, že jsme tam hráli asi jen dvakrát zatím, ale pokaždé nám dali pocítit, že jsou doma. Každopádně se na sobotní zápas těšíme.