Farkaš: Třebeš je rodina. V letošní sezoně chci vyhrát. Co A tým?

Tak určitě. Po skvěle rozjetém podzimu jsme nádherně nastartovali i jaro a každý další zápas se nám o trochu volněji dýchá a do naší hry vstupuje pohoda a lehkost. Neříkám, že zbytek sezóny pro nás bude jednoduchý, ale když v každém zápase vidím, co umíme a dokážeme, jsem v klidu a není důvod, proč si probíhající sezónu neužívat.

Slavie předvedla v naší soutěži zatím nevídaný systém hry, který mě opravdu mile překvapil. Konečně to byl soupeř, který chtěl být aktivní, mělo to myšlenku a nesnažil se nám akorát nakopat a zdržovat hru. Pohyb po hřišti, který praktikují, nám dělal v první fázi zápasu trochu problém, ale postupem času jsme se s tím srovnali a už nás nemohli překvapit. Co rozhodlo? My dali čtyři góly a oni ne, to není žádná raketová věda. Z naší strany bylo vše správně. Tvrdost v osobních soubojích, obětavost, trpělivost, třebešské srdíčko a touha po vítězství. Slavie hrála dobře, ale na nás to bylo prostě málo, a proto jsme na prvním místě tabulky a zápas jsme zvládli vítězně.

Trochu váhám, zda to bylo za můj výkon nebo kluci využili možnost jak naplnit týmovou pokladničku (směje se). Ale já to beru, i ta dobrá nálada a zdravá škodolibost z nás dělá silnější partu, a tak to má být. To, že se někdo z nás stane hráčem kola, je vždy skvělé a můžeme fanouškům ukázat i naše slohohé kvality a nejen ty fotbalové. Bez ostatních hráčů na hřišti by to nešlo, a tak to beru jako úspěch celého týmu.

Rodina, přátelství, #největšítýmvhradci.

Ať si říká kdo chce, co chce, vždy chceš v sezóně skončit co nejvýše. Moc se mi nelíbí takové to opatrné chození po špičkách a řeči typu: O tom to není a ještě tam nejsme atd. Jsme první, máme obrovskou základnu mladých hráčů, silný a šikovný tým, takže pro mě osobně to hlavní cíl je! Rozhodnutí, zda jít nebo nejít do 1. A. třídy patří jiným, ale tuhle sezónu chci vyhrát.

Momentálně jsem hráčem B týmu a pro něj chci odvést maximum. Kluky z áčka můžu touto cestou pozvat k nám, kdyby chtěli zase zažít, co je to výhra (směje se). Pár kluků s námi bylo na Slavii a říkali, že to není úplně špatný pocit (směje se). Ne, kluci z áčka jsou úplně jiný kalibr. I když to teď výsledkově není úplně ono, udělali ohromný kus práce a dokazují, že do kraje prostě patří (v sobotu 23. 4. Třebeš porazila Vysokou n. L. 2:1 - pozn. autora). Když s nimi nastoupím, přinesu jim hlavně klid, pár kilogramů a centimetrů navíc. Hrají velice aktivní fotbal, který úplně nekoresponduje s mým úsporným pohybem na hřišti, protože jsem nevyhrál nohy v bingu (směje se).

Určitě to byli moji rodiče a já hrozně rád poprvé využiji i tuto cestu a od srdce jim poděkuji, že mě k fotbalu přivedli a udrželi mě u něj. Fotbal je, byl a bude mou součástí a dostal jsem díky němu velkou školu života. Poznal jsem díky němu spoustu správných kluků, nejlepších přátel a zjistil, co ve mně je.

Řeknu klasické klišé: Chci se fotbalem bavit. Protože to stojí spoustu sil a času a tak chci, aby to byla zábava. Postupem času, pokud o to bude kdokoliv stát, rád předám to, co umím mladším klukům a snad jim to pomůže v jejich fotbalovém i osobním životě. V neposlední řadě chci určitě nadále vyhrávat každý zápas této sezóny a především pak ty domácí, po kterých je za odměnu klobrnda a pivko (směje se).

Narozen: 5. října 1992 v Hradci Králové. Hráčská kariéra: TJ Sokol Třebeš, FC Slovan Liberec. Úspěchy: Vítěz III. třídy, okresního přeboru, 1. B třídy, 1. A třídy.