Martin Sládek z "Kameňáku": Někdy máme asi nejmladší tým v Evropě!

Bohužel je to tak, čekáme na první výhru v této sezóně. Mě osobně překvapuje, že se trmácíme téměř na konci soutěžní tabulky. Abych pravdu řekl, nečekal jsem, že budeme takhle nízko. Právě naopak, před sezónou jsem měl veliké ambice, už jen z toho, když jsem viděl kádr A-mužstva, kolik hráčů přišlo, tím myslím i nás dorostence , z tohoto pohledu se mi na tabulku nekouká hezky…

Čekáme, čekáme… My čekáme zlepšení zápas co zápas, bohužel se nám to nedaří, vždy je to buď o jednom gólu, nebo o neproměněných šancích. Teď už není na co čekat, proti Českému Krumlovu musíme naplno bodovat!

Věřím si na každý zápas! Můj dědeček se mě vždy před každým utkáním ptá, zda dám gól, babička zas, jestli pravou nebo levou (smích).

Myslím si, že favority budou Nemanice a Planá ČB, ti už to ukázali v minulé sezóně, že se dokážou porvat o první místa v I.B třídě.

Jak jsem zmínil, většina kluků jsme přišli z dorostu. S klukama spolu hrajeme odmalička, známe se jak své boty (smích). Musím říct, že většina udělala veliký pokrok vpřed a zaslouží si hrát stabilně v A – týmu. Tým stojí na každém z nás, kdo na hřiště nastoupí. Ale jako každý tým máme svojí oporu, tím je u mě a myslím si, že i u většiny hráčů, zkušený Jiří Stegbauer alias „náš dědek“ (smích).

Ano, jeho ztráta je bohužel velmi citelná. Je to dirigent naší hry a uděluje pokyny na hřišti, velmi dobře se mi s ním hraje! Jeho návrat? To vám bohužel přesněji neřeknu, ale kdo ví, třeba už doma „leští střelky“ a vlítne na Krumlov.

Byl jsem překvapen nominací. Jestli byla zasloužená? To musí posoudit někdo úplně jiný, ať už trenér nebo diváci. Nebo babička s dědou (smích), moje největší podpora! Váš portál sleduji pravidelně, vždy po odehraných utkáních, jsem s ním velice spokojen a obdivuju tu práci, co si s tím dáváte, máte velké uznání! A samozřejmě jsem rád, že jsem anketu o Hráče kola vyhrál, přece jenom je to zase krůček k něčemu novému. A chtěl bych tímto poděkovat všem, co hlasovali a dávali tomu svoje úsilí, hlavně mojí rodině!

Přesně tak. To je náš kámen úrazu, my zápas co zápas zahodíme dvě tři tutové šance a to nás sráží. Jelikož jsem nemohl nastoupit od začátku sezóny, tak musím říci, že k mému údivu nemám ještě zahozenou tutovku.

To je pravda. Náš tým je asi nejmladší v Evropě (smích), když nám zrovna chybí opory týmu – neboli ti starší. Trenér nás má přečtené všechny a všichni s ním umí dobře jednat, není nikdo, kdo by dělal potíže. A zvládnout nás? To je hračka. Máme to všichni v hlavě srovnané a každý v týmu je si roven.

Dřív jsme si říkali, že stejně jednou někdo odejde. Ať ten, nebo ten. Vyšlo to zrovna o letní pauze na Aleše. Přál jsem mu to, ať se ukáže ve vyšší soutěži, ale také mě to mrzelo, oslabení bylo viditelné. Každopádně je to za námi, každý se teď koukáme úplně odlišnou cestou. A kdo ví, co bude za pár let…