Místo tréninků jsem chodíval pozorovat mraky, vzpomíná Hráč kola Jan Špinka z Krakovan

Zdravím, rád bych poděkoval za hlasy. Bezprostřední pocity byly krásné. Skoro v 35 letech první rozhovor, už jsem si myslel, že se nedočkám. (úsměv)

Ano, sledoval. Pavel Myška mi slíbil, že mě tam s rodinou dostane, a to také doručil, takový krakovanský Carlos "Myšilov“ Vémola.

Tak v Krakovanech je spolková činnost na skvělé úrovni a fotbal je číslo jedna. Máme bez mála 100- letou tradici. Můj cíl je užít si toto krásné výročí na hřišti. Vzhledem k tomu, že to je v roce 2028, tak je to ještě pěkná dálka. Jinak v Krakovanech máme 150 aktivních členů SK a dalším min. 100 podporovatelů, a to na okresní tým není málo!

Já jsem si to strašně užil. Když sem začínal, jako brankář, tak mi bylo 9 a dostali jsme v Polepech 21:0. Následující týden vyšlo v Kolínském deníku, že Polepy daly Jestřábce 22:0 a já si slíbil, že pomsta bude sladká. Jednou jsme tam už v okrese dostali 4:7 od jejich béčka, kdy nastoupilo snad 7 lidí z divize, a přece se vyplatilo si počkat.

Celý život se beru za brankáře, a to řemeslo mám rád, ale je to nevděčné. Uděláte chybu a celý večer v hospůdce to máte na talíři, kdežto v útoku se tam touláte, pak jedna střela a jste za hvězdu. Nejradši mám, když se zápas odehrává ve vápně, centry, průnikové přihrávky, to mám rád. Nejhorší je střela z poza vápna. Dneska někam skoro s metrákem doskočit, to chce fištróna.

Ano, Zdenda měl teploty, tak to přenechal mě. Dlouhodobě spolu chytáme v Krakovanech a můžu říct, že nám to spolu klape. O tréninku hrajeme o píva, kdo toho víc chytí, dřív sem vyhrával já, ale teď vyhrává on, ale vzhledem k tomu, že má mladou krásnou přítelkyni a do hospody nechodí, tak mi to ani nevadí. (smích) Když jsem chytal ještě ve Velimi za dorost, tak výborný parťák do brány byl Martin Polák – do dnes si navzájem fandíme!

Ani nemrzí. Ondra to vzal se vší parádou a myslím, že to píše perfektně. Já bych potřeboval, tak 3x víc času abych všechno stihl a jsem rád, že mám okolo sebe lidi, kteří mi se vším pomůžou. Jinak s tím humorem, ono to je dvousečné, někoho pobavíte, někoho urazíte, ale komu není z hůry dáno, v apatyce nekoupí. (úsměv)

Tak vzhledem k tomu, že je jediný placený PR manager v okresním přeboru, tak mu nic jiného nezbylo. Ne, jsem rád, že se toho zhostil se vší parádou a za mě to dělá perfektně!

Tak já sem takový celoživotní smíšek nebo rejpal, každý ať posoudí, ale všeobecně stále se bavit životem, to je moje a čím jsem starší, tím si toho víc vážím, a hlavně si to parádně užívám.

Tak ono se to nezdá, ale do cca. do 19 jsem byl jenom v bráně a pak sem přišel do Krakovan a začal jsem hrát za béčko, pak i za áčko a dneska jsem někde okolo 150 gólů, do míče sice kopat neumím, ale mám takovou povahu, že chci prostě dát gól a většinou ho dám. Góly dávám z malého vápna, protože dál nedokopnu, ale jeden byl výstavní. První gól za béčko proti Třem Dvorům, jsme šli dva na jednoho s „Baxem“ Michalem Věříšem a on mi to dal na malé vápno na levačku, já se napřáhl a klasická žíně levačkou, chudák Satrapa se tak lekl, že si to tam hodil sám (smích), pak ještě jeden legendární opět za B, proti Voseku, obešel jsem brankáře a dávám do prázdné, bohužel to bylo cca z penalty, takže jak jsem řekl, razance nic moc, stopeři Oseka, to chtěli vykopnout oba, nedomluvili se , srážka a míč došel cca 5 cm za čáru, obrovská euforie. (smích)

Fotbal prostě miluji, a je to moje celoživotní vášeň. Paradoxem je, že když jsem začínal s Lukášem Jelínkem, tak místo tréninků, jsme si šli lehnout do trávy a koukali na mraky a když jsme šli domů, tak jsme si kopačky od trávy zamazali, aby si mamky myslily, že jsme byli kopat. Jsem už stará škola a nedokážu pochopit, že někomu se vylíhnou králici nebo babička má 90 a on nejde na fotbal, co těch zbylých 10 hráčů? Naštěstí, když se takto vždycky rozvášním, manželka mi dá Lexaurin a pohoda.

Tak moje jediná silná stránka je, že to mám rád a ty slabé stránky nemá cenu vypisovat, protože by to bylo na román.

Nikdy. Moje klasika: Když jsem v útoku: “Kopni to do vápna a jdi se radovat!“ Když chytám: “Hlavně je nenechte střílet!“

Tohle je další záludná otázka. Honza Špinka je obrovský nadšenec do všeho a kdyby to měl vypsat, tak opět to je telenovela na pokračovaní, ale vyberu, takové netradiční věci. Je to včelař. Rád čte knížky. Je to šachista. Skládá básničky. A hlavně manžel, a především táta tří dětí, které nadevše miluje.

Když jsem byl malý, tak byl módní účes „Mullet“, vpředu party a vzadu bussines a teď se to vrací, tak jsem si to zase nechal. Manželka je strašně nadšená.

Moc díky za rozhovor, moc jsem si to užil. Vzhledem k rodině Myškovým a naší fanouškovské základně budou další hráči kola: Luboš Kubíček – pomezní Jaroslav Dušek – greenkeeper Jiří „Olix“ Olexa – pán udírny Markéta Tučková – ředitelka hospody Vlasta „Čutka“ Chlád – žijící legenda, aktuálně náš trenér (jestli spadneme, tak ne na dlouho)