Vladan Ležák - Kolektiv a parta je ve Zlatnikách opravdu skvělá

Děkuji, samozřejmě jsem rád a těší mě to, ale hlavní jsou 3 body, které nám jako týmu hodně pomohly, i co se týče psychické stránky, protože se nám poslední dobu moc nedařilo a potřebovali jsme vyhrát.

Můj výkon nebyl určitě 100%. Prvních 15 minut jsem měl těžké nohy a nějak se mi nedařilo rozběhat. Po pár chybách v nahrávkách a po přesunu do středu zálohy to už bylo lepší a vyústilo to ve 2 vstřelené góly. Takže až na začátek zápasu, který mohl být rozhodně lepší, jsem se svým výkonem spokojen.

I když jsme měli absence, tak jsme si jeli pro 3 body, a ty jsme si odvezli, takže jsem spokojen. Jinak si myslím, že jsme odehráli dobrý bojovný zápas až do konce. Vyzdvihl bych dorostence Lukáše Konečného, který podle mě, už poněkolikáté podal dobrý výkon a taky gólmana Kuby Loserta, který nás dost podržel a domácí několikrát vychytal.

Zaskočil, se asi nedá říct, spíše překvapil, že nehrál tak, že by měl být na posledním místě. Mají hodně mladý tým a ukázali, že i přesto umí odehrát kvalitní zápas. Nejvíce nás určitě zlobil kapitán Jakub Dohnálek, který ukázal svou zkušenost a kvalitu. A naštěstí pro nás dal na konci jen jeden gól.

Výhra zasloužená byla, šli jsme třem bodům více naproti než soupeř, ale jinak byl zápas dost vyrovnaný. První poločas mohl skončit klidně 2:2. Nás podržel několika skvělými zákroky Kuba Losert a taky tyčka brány. Domácí zachránila tyčka dvakrát. Až před koncem poločasu jsme se po standardce prosadili a šli do šaten s vedením 1:0. Na začátku druhého poločasu jsme se nechali zatlačit. Hráli jsme zbytečně složitě, místo jednoduché rozehrávky odzadu jsme volili těžké dlouhé nahrávky, které se nám nedařily, a soupeři jsme tím jen odevzdávali balón a nechali je hrát. Poté už jsme hru zlepšili. Byli jsme více na míči, a do žádných šancí jsme je nepouštěli. Uklidnili jsme se až 10 minut před koncem, kdy jsme dali gól na 2:0, a domácí v závěru zvládli už jen snížit na 1:2.

Ano, oba. Dva góly v zápase sem nedal už nějaký ten čas. (smích) První padl po standardce, kdy se ke mně na 16ce odrazil míč a já ho z první vystřelil na bránu a zapadl k tyčce. Druhý sem dal po nahrávce ze středu hřiště od Lukáše Juchelky, který mě našel mezi stopery. Já si jen míč potáhl do vápna a z boku ho poslal na vzdálenější tyč.

Ano měl. Kdybych po nahrávce Radima Uvíry v prvním poločase mířil o něco přesněji a netrefil tyčku, tak by tam byl hattrick, ale to bych měl v kabině hodně drahé. (smích)

Start jara se nám podařil. Ze tří zápasů jsme získali 6 bodů. Pak od zápasu s Minervou jsme 3 zápasy nevybojovali žádný bod. Hlavně zápas s Opavou a Loučkami nás mrzí, tam jsme měli minimálně bod uhrát. Teď po výhře ve Vítkově, která nás uklidnila, to není zas tak zlý. Musíme to jen potvrdit v sobotu ve Staré Vsi. A úspěšně pokračovat po zbytek sezóny.

Neřekl bych, že je to nějak náročné, samozřejmě cesty zaberou nějaký čas navíc, ale nám se paradoxně doma moc nedaří. Za jaro jsme ještě neinkasovali ani bod. Takže musíme sbírat body hlavně z venku, což se nám zatím celkem daří.

Jedná velká rodina. Od nás hráčů přes trenéra až po předsedu. Hlavně předseda Josef Uvíra -pro nás „El presidento“ (smích) a trenér Lukáš Werner, dělají pro fotbal ve Zlatníkách opravdu velký kus práce. Nevím, jestli se úplně lišíme od všech ostatních, to asi ne, ale ne všude se táhne za jeden provaz v každé situaci tak jako tady. Kolektiv a parta je tady opravdu skvělá.

Ať hraju na jakékoliv pozici, tak bych chtěl pomalu každou nahrávku i když samozřejmě vím, že to tak nejde. (smích) Mezi přednosti bych asi zařadil to, že si ve hře dokážu udělat přehled. Dokážu také hrát na téměř jakémkoli postu, protože bych nejraději hrál najednou úplně všude. Dokonce jsem už chytil i gól. (smích) Mezi mé slabiny bych určitě zařadil mou horkou hlavu, která mě obvykle dostává do konfliktu s rozhodčími. Často si přeji, abych si udržel chladnou hlavu ve hře a nekazil si tím soustředění. Musím uznat, že už je to lepší než v předchozích sezónách, ale někdy se stane, že mám na hru jiný názor než rozhodčí a potřebuji to dát najevo. (smích)

Mám v Praze rodinu a tehdy sem se rozhodl za nimi přestěhovat. Přes známého jsem se dostal k soukromému trenérovi, u kterého si mě všiml pan František Jakubec, který trénoval právě Podolí. Po nějaké době jsem zjistil, že život v Praze není pro mě a vrátil jsem se zpátky do Opavy.

Na podzim se nám narodil syn, tudíž se snažím trávit co nejvíce času s rodinou. Samozřejmě několikrát týdně věnuju čas fotbalu. Najdu si čas i na kolo, brusle, běhání a vlastně na jakýkoliv sport.