Nechal jsem se unést a pil jsem všechno, co mi přišlo pod ruku, vzpomíná na zápisné Michal Kořenek

Upřímně jsem nevěděl, co od Unionu očekávat. Ostatně jako od každého soupeře v této soutěži. Ale určitě jsme rádi, že jsme navázali na výhru proti smíchovskému béčku a snad dali zapomenout na ty dvě potupné porážky z předešlých víkendů. A co se týče kvality týmů v soutěži. Přijde mi, že většina týmů má 1-2 hráče, kteří jsou pro tuto soutěž nadstandardní. Třeba s Patrikem Vyletou z Vochova jsme si poradili, s Martinem Hoffmannem z Ledců už to pak bylo těžší. Ale žádný tým v té soutěži špatný není a vážíme si toho, že jsme na místě, na jakém jsme.

Rapid byl od začátku jasná volba. Znám to tu, přes pět let jsem tu hrál v žácích a na začátku dorostu. Lákala mě mladá kabina a ta parta, která tu je. Chodil jsem se dívat na bráchu (na tebe) a říkal jsem si, že by bylo fajn být za pár měsíců taky v tomhle mančaftu. A nelituju toho, naopak. Jsem tu chvíli a nemůžu si to vynachválit.

Už jsem to nakousl v předchozí otázce. To bylo na jaře 2014, kdy jsme nebyli příliš spokojení s vedením naší kategorie, a tak nás asi pět lidí odešlo na Rapid, kde jsem vydržel 5 a půl roku a teď jsem se vrátil zase zpátky. Naštěstí!

Nevím jestli to byla nevýdrž… spíš jsem se nechal unést a pil jsem všechno, co mi přišlo pod ruku. To jsem pak dorazil panákem slivovice, kterej byl skvělej (teď trochu lžu), přednesl jsem svou tvorbu, chvíli jsem byl v klidu a pak už moc ne.

Minulý červen jsem viděl na facebooku reklamu. Přečetl jsem si ji a po pár minut trvajícím rozjímání jsem psal mail. Stejnou chuť jako na začátku? Jak kdy… někdy mám náladu, že bych popsal ve wordu 3 stránky, jindy se do toho musím přemlouvat a na výsledku je to pak bohužel znát. Na jaře si za Křimice zahráli Marek Bakoš s Pavlem Horváthem. Tak tuten zápas stál fakt za to. Mohli by si kluci jít kopnout někdy zas, páč čísla z toho byla fakt parádní. (směje se)

Tréninky jsem se snažil zanedbávat co možná nejméně. Mnohdy jsem obvolával všechny členy rodiny, aby mě z nácviků na trénink vzali. Nakonec z toho bylo jen pár pozdních příchodů. Na maturitu se připravovat budu… jestli takhle svědomitě, to je otázka.

Fandím Realu Madrid a Leedsu United. Fandění Leedsu je taková lehká forma sebepoškozování, ale i když se ne vždy daří, tak fandit pořád budu a na stadiony těchto dvou týmu bych se určitě někdy chtěl podívat. Jednou jsem byl na Bröndby Kodaň - skvělej zážitek a skvělá atmosféra. Minulý rok jsem byl na San Siru, když tam hrála Plzeň. To byla čistá fantázia, když si vezmu, že tam přijela nějaká Plzeň někde támhle z Česka a on přijde plnej dům a je tam rachot pomalu, jak kdyby se hrálo derby s AC.

Nikoho, kdo aspoň trochu vidí do rapidský kabiny nepřekvapí, že jako prvního řeknu Tomáše Ježka. Ten člověk má talent říct cokoliv a směješ se tomu 5 minut. Ještě zmíním Říhu. To je taková nemluvka, ale když se jednou za 14 dní v šatně projeví, tak to taky stojí za to.

Trochu mě to mrzí, protože ty zápasy, co jsem měl možnost vidět, měli náboj, emoce, atmosféru. Na druhou stranu nějaký racionální důvod, proč baráže zrušili, bude, tak to necháme být.

Ten seriál je kulturní skvost a studnice hlášek. Nejde jich vypíchnout pár, ale pravdou je, že se občas přistihnu, že nějakou hlášku využiju a až později si uvědomím, co jsem vlastně řekl. Kdybych měl vypíchnout jednu postavu tak asi Jirka Luňák… prostě srdcař, trenér a kapitán.