Dean Gračanin - Rád bych pozval všechny fandy fotbalu, piva, klobásek a krásného stadionu na toto úterý na finále O pohár města Opavy

Děkuji, pomohla rodina, má drahá polovička a kluci z týmu společně s kolegy z práce.

Vždy to může být lepší, ale hodně jsem se dostával do hry a to mi vyhovuje, přihrál jsem na gól a dokonce jednu branku vsítil, takže spokojenost.

Ano, sice přišlo pár změn v sestavě a druhý poločas se to prostřídalo, ale hráli jsme svůj fotbal a Lichnov byl bez šance. Je škoda, že se tímto fotbalem neprezentujeme v každém utkání.

Chtěli jsme hlavně hrát svůj fotbal – to znamená po zemi a kombinačně. Trenéři nás připravovali na důležitost osobních soubojů, které na jejich kratším hřišti byly časté. Myslím, že jsme pokyny splnily. Neradi bychom neuposlechli rad naších skvělých trenérů. I když druhý poločas byl od nás už spíše o tom to dohrát s nulou vzadu a když tak si vylepšit skóre. Osobně mě soupeř překvapil spíše negativně svým přístupem a zbytečnou agresivitou, kdy nám zranili náš klenot HONZU OBLUDNÍKA.

Vypíchl bych dva okamžiky – první vstřelená branka, která nás uklidnila a poté červená karta soupeře, sice přišla za stavu 0:3, ale soupeř už neměl sílu nadechnout se ke zkorigování výsledku.

Možná, než jsme se trochu rozkoukali na plácku, zjistili jakým směrem fouká vítr a zvykli si na terén, tak pak už to jednoznačné bylo.

Tuším, že Urby (Radoslav Urban) to dostal od někoho na úroveň šestnáctky, vypadalo to, že by mohl i střílet. Ale nezachrtil a ukázal svou týmovost a poslal mi to po pravé ruce do vápna, kde jsem už při zpracování věděl, že budu střílet na zadní tyč po zemi, což se povedlo. Ještě jednou děkuji našemu kanonýrovi za skvělou asistenci.

No byl bych raději kdyby jich na podzim bylo víc, to by se násobilo trojkou lépe. Kanonýrem se určitě nestávám, od toho tady máme jiné borce, jako například nezastavitelného Radoslava Urbana, či Radka Hendrycha, který se skvěle rozstřílel. Asi bere inspiraci u Arsenalu a jejich útočných hvězd, kterým se teď daří a on je dlouhodobý fanda, který konečně po letech smutku může otevřít dveře svého bytu (smích). Ale určitě jsem rád za každou branku, kdo by nebyl.

Naše hlavní ambice byla se udržet, a to jsme si, dovolím říct, už zvládli. Ne, samozřejmě jsme chtěli a stále chceme hrát o nejvyšší příčky, ale bohužel na Budišov už máme velkou ztrátu, do dnes si vyčítám náš domácí výkon v prvním jarním kole proti nim, kdy jsme vůbec nehráli to, co umíme. Samozřejmě tohle všechno ovlivnila i naše marodka, ale s tím bojuje každý klub v nižších soutěžích a na to se určitě nechci vymlouvat. Budišov si určitě zaslouží otevřít brány vyšší soutěže za všechny ty roky snažení. Málem bych zapomněl na úspěch v podobě finále o pohár města Opavy, o které se utkáme již toto úterý 7. 5. 2024 v 17:00 s Dolním Benešovem na hlavním hřišti SFC. Na tohle se opravdu hodně těšíme, tak bych rád pozval všechny fandy fotbalu, piva, klobásek a krásného stadionu, aby se dostavili. Co zlepšit pro příští sezonu? Prodat více zkušeností a hlavně být více konzistentní.

Spokojen jsem dost, trávím zde už šestý rok. Prostředí je krásné, hned při Opavě, skvělí kamarádi, co víc člověk potřebuje? Za zástupce kapitána jsem moc vděčný, je to tak trochu „satisfakce“ za služby, které jsem pro Slavkov odvedl. Tím, že jsem dost pracovně vytížen a ještě čekáme rodinu, tak to vypadá, že bych rád pokračoval, dokud půjde ve Slavkově a další nabídky asi nepřipadají v úvahu. Ale člověk nikdy neví, co přijde a takové duo pražských S by se těžko odmítalo.

Kabina je skvělá, i když přišla za poslední roky veliká obměna kádru, tak to klape dobře. Každý se do konverzace v kabině připojí a nikdo není v ústraní. Nedokážu říct jednoho člověka, který by organizoval zábavu, snažíme se všichni. Já se snažím taky, ale bohužel mi to moc nejde (SMÍCH). Možná dost vtipné bývají naše přestřelky s Heňdou, čemuž se směje snad celý tým. U hecíře a vůdce kabiny taky nedokážu vypíchnout jedno jméno, samozřejmě tam hlavně patří náš hrající trenér Tomáš Dietrich a kapitán Radoslav Urban, ke kterému se snažím připojit, ale myslím, že každý z nás „starších“ se snaží tým hecovat a předat rady mladším.

Je těžké hodnotit sebe samotného. Myslím si, že jsem velmi bojovný a na hřišti nechávám všechno. Jsem platný tím, že oběhám v zápase dost prostoru, snažím se být co nejvíc na míči a připravovat pro kluky šance. Slabou stránku vidím momentálně nejvíc ve fyzické kondici a taky bych mohl být na hřišti více klidný a soustředit se opravdu jen na fotbal. Ale nátura se nezapře a jak by řekl můj kolega z práce a štáblovický kapitán Marek Konvička (tímto jej zdravím) „geny nevychčiješ“. Ale snažím se s tím pracovat.

Zrovna nedávno mi vyskočila vzpomínka na Facebooku, před více než šesti lety jsme poprvé a zatím naposled všichni tři sdíleli jeden dres Kylešovic při mistrovském utkání. Do budoucna už to asi nehrozí, jelikož nejstarší bratr Vladan žije v Brně a fotbal hraje spíše rekreačně a Mikimu (hráč Štáblovic) se budou těžko opouštět koryta šejků (tímto oba bratry zdravím). Vlastně bych zapomněl, určitě nás uvidíte společně v jednom týmu, jako předešlé roky na CECA CUPU, kdy letos budeme obhajovat loňské vítězství.

Vždycky mě lákala, možná i teď. Ale ono to asi nejde skloubit s třísměnným provozem. Stačí mi děti v práci. Ale slyšel jsem, že SFC hledá nového trenéra, tak jestli to někdo způsobilí z SFC čte, tak se hlásím.

Pracuji v psychiatrické nemocnici na dětském oddělení, jako zdravotní bratr. Starám se o kluky od 10 do 18 let. Je to velmi zajímavá, ale taky náročná práce, kterou bych neměnil. Bohužel tím, že dělám třísměnný provoz nestíhám tolik tréninků. Na zápas se snažím být vždycky a za to musím poděkovat mé skvělé staniční, která vyhovuje mým nekonečným požadavkům. Myslím, že už se těší až bude po sezoně. (smích)

Samozřejmě se těšíme moc, čekáme syna, takže splněný sen. Připravujeme se neustále, ale nemám vůbec strach, že bychom něco nezvládli, jelikož mám skvělou přítelkyni s kterou jsme sehraný tým. Tím jste mi připomněl, že bych místo sepisování odpovědí k rozhovoru asi měl malovat pokojíček.(smích)