Sleduj fotbalunas.cz
Přihlásit - Staň se součástí komunity
Vložte na pár kliknutí k zápasu vaše fotky nebo reportáž!
FOTOSERIÁL: Fanynky - část první
Tipujte s námi EURO a soutěžte o hodnotné ceny

Rozhovor s nejlepším amatérským hráčem podzimu 2015 Martinem Merzem!

25.02.2016 18:30 Karel Vlasák

Velkou poctou pro celou středočeskou I. B třídu sk. B je vítězství jejího zástupce v diváckém hlasování o nejlepšího hráče podzimní části sezony. Stal se jím Martin Merz, který nejprve uspěl v "interním" středočeském souboji, když jen o pár procent porazil svého největšího konkurenta Václava Žežulku. Souboj byl tak vypjatý a hlasy na obou stranách přibývaly takovým tempem, že jich nakonec nikdo jiný v celé republice nedokázal získat více! Na Martina se pak usmálo štěstí ještě jednou, když byl z rukou Juraje Kucky vylosován jako výherce zájezdu na EURO 2016! Vítěz našemu webu ochotně poskytl rozhovor.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Profil hráče:
Věk: 27
Rodinný stav: Svobodný
Civilní zaměstnání: Operátor dopravy pro Prahu
Oblíbený klub: Real Madrid, Sparta Praha
Preferovaná noha: Pravá
Značka kopaček: Adidas Copa Mundial
Gratuluji k titulu nejlepšího hráče podzimu, který jste získal s obrovským počtem hlasů. Máte tušení, kdo všechno pro vás hlasoval?
Především bych chtěl všem, kteří pro mne hlasovali, moc poděkovat! Byli to přátelé, známí, spoluhráči a především rodina a nejbližší. Už to, že jsem mohl být v TOP 11 naší soutěže po boku skvělých hráčů, je pro mne obrovský úspěch. Vítězství pak beru jako „třešničku na dortu“. Hlavně chci dodat, že nebýt mých spoluhráčů a celého týmu, tak bych v TOP 11 nemohl být, takže díky také jim. Jelikož jsem nikdy nic nevyhrál, tak mě vítězství moc těší. Je potřeba dodat, že je to sice hezké zpestření, ale nejdůležitější bude jarní část sezony.
Jak jste hlasování prožíval? Přeci jen šlo o těsný souboj s neratovickým Žežulkou až do poslední hodiny.
Přiznám se, že o tom, že jsem se dostal do TOP 11, jsem se dozvěděl asi měsíc po jeho spuštění. Zmínil jsem se přátelům a nejbližším s tím, že budu rád, když mi pošlou svůj hlas. Vůbec jsem netušil, k jakým obrátkám to vše bude směřovat. Dokonce mě měsíc před koncem hlasování zastavovali lidé z našeho domu, že pravidelně hlasují a drží mi palce, což mě opravdu mile překvapilo, protože jsem do té doby vůbec neměl ponětí o tom, jak moc se hlasování stalo populární a prestižní. Nakonec jsem se dozvěděl, že jsem vyhrál hlavní cenu ... no … co říct … fantazie a velké díky všem, především také Jurajovi. Snad se ve Francii potkáme a budu mít možnost ho poznat osobně.
Ještě než se dostaneme k výkonům, které vám vynesly nominaci do nejlepší jedenáctky podzimu, vraťme se k vašim fotbalovým začátkům. Kdy a kde jste poprvé kopnul do míče?
S fotbalem jsem začal v 6 letech na mělnické Pšovce, pod vedením Mirka Brzobohatého a Luboše Brejši. Pšovka se tak stala mým rodným klubem, ve kterém jsem strávil 9 let.
Byla to láska na první pohled, nebo fotbal soupeřil o místo ještě s nějakým jiným sportem?
K fotbalu mě přivedl můj táta, jakoby to bylo včera… Určitě, jako každý fotbalista, si i já vybavuji své začátky v kopané. Fotbal byl pro mne vždy sportem číslo 1. Nedokážu si představit, že bych dělal cokoli jiného, co se týká sportu. Samozřejmě jsem se během fotbalu věnoval také futsalu a sálovému fotbalu, teď nově to zřejmě bude i Hanspaulka v Praze, ale beru tyto „malé fotbálky“ hlavně jako udržení si fyzické kondice během zimní přestávky.
Hráčem Řepína jste už 4 roky. Mohl byste ale čtenářům přiblížit, přes jaké kluby jste se právě do Řepína dostal?
Jak už jsem zmínil, ve fotbale mě vychovala Pšovka Mělník, odkud jsem dále putoval v 15 letech do žáků FK Neratovice, kde jsem rovněž působil jako dorostenec. Během působení v Neratovicích jsem měl možnost nakouknout rovněž do ligových dorostů, a sice Kladna a Slavie Praha, kde jsem mohl s týmy absolvovat pár týdnů v rámci příprav a kde jsem si rovněž mohl zatrénovat s do té doby neznámými hráči, Necidem, Pekhartem, Váchou, Kovaříkem a dalšími. Z neratovického dorostu jsem poprvé zamířil do mužské soutěže, a sice do B-třídní Vysoké, která ještě minulou sezonu v B-třídě byla. Z Vysoké přišel asi můj doposud nejvyšší soutěžní skok, a to dvouletá zastávka ve, v té době divizních, Ovčárech. Tam se mi podařilo naskočit od 3. kola do základní sestavy a vydržet tam po zbytek sezony. Zkušenosti jsem tam sbíral především od Slávka Ondráka, Radka Pechara a také Míry Krulicha, na kterého moc rád vzpomínám. Po dvou letech strávených v Ovčárech jsem se vrátil do Neratovic, kde jsem měl v plánu nastupovat v krajské soutěži, ale ozvalo se první z větších zranění, které mi vystavilo stopku na půl sezony. Na druhou půlku sezony jsem se vrátil na rozehrání do Vysoké, ale změny v realizačním týmu mě přinutily změnit po sezoně definitivně klub, a tak jsem se stal hráčem Řepína.
Co rozhodlo o tom, že se právě na Řepíně usadíte na delší dobu?
Zřejmě dobrá parta a přístup lidí v realizačním týmu. Před mou první sezonou na Řepíně jsem měl možnost hovořit přímo s trenérem Vlkem a funkcionářem panem Urbánkem, kteří mi dali jasně najevo, co se mnou zamýšlí a jakou mají představu o tom, co bych měl v mužstvu za úlohu. A jelikož jsme všichni souhlasili, nic nebránilo tomu, abych na Řepíně začal další etapu fotbalového života.
Z vaší fotbalové kariéry máte jistě spoustu zážitků. Vzpomněl byste si na ten nejsilnější ze svého současného působiště a z fotbalu vůbec?
Těch zážitků za 21 let fotbalové kariéry je opravdu hodně, těžko nějaký vyzdvihnout. Možná snad již zmíněné 2 roky v Ovčárech, poté 2. místo na mistrovství světa škol v Německu v roce 2006, postup s dorostem Neratovic zpět do divize a také širší nominace v sálovkářské reprezentaci do 21 let. Toto jsou asi mé nejsilnější fotbalové momenty doposud. Co se týká dosavadní kariéry na Řepíně, určitě to byla branka do sítě Lužce v jedné z předešlých sezon, kdy jsme vyhráli 1:0 a kapitán Dvořka (David Dvořák) nedal 2 penalty, údajně kvůli mému krásnému gólu. Vyrazil jsem tenkrát z pozice levého beka napříč celým hřištěm, obešel asi 4 hráče a na rohu velkého vápna jsem poslal křižnou střelou míč do horního rohu branky, kde se míč odrazil od tyče a skončil křížem za druhou tyčí. Takový gól už asi opravdu nikdy nedám (smích).
Co se týče umístění v tabulce, bylo z toho v prvním roce 9. místo, dále 6., 8., loni po úžasném finiši 7. a letos po polovině sezony 9. místo. Nechybí vám boj o nejvyšší příčky?
Lhal bych, kdybych řekl, že nechybí. Každý fotbalista potřebuje motivaci k tomu, aby předváděl co nejlepší výkony. A postoupit do vyšší soutěže bývá jedna z nejsilnějších motivací.
Jak byste hodnotil úroveň soutěže v této sezoně? Přeci jen se zdá, že je tu letos více kvalitních týmů, než bylo v minulých letech obvyklé…
S tím souhlasím, týmy jsou určitě kvalitnější, než tomu bylo v minulých sezonách. Rovněž si myslím, že i zápasy jsou prestižnější a lákavější vzhledem k tomu, kolik týmů, co jsou „okolo komína“, se sešlo v jedné soutěži.
Jaké jsou ambice vašeho klubu? Není v týmu touha okusit vyšší soutěž?
Jak jsem již říkal, touhu okusit vyšší soutěž má určitě spousta hráčů v našem týmu. Momentálně je však potřeba si přiznat, že se současným týmem nemáme na to, abychom pomýšleli na postup z této soutěže. Myslím to i vzhledem ke kvalitám soupeřů.
Jaká panuje spokojenost s 9. místem a hlavně se ziskem 16 bodů z podzimní části?
Podzimní část pro nás nezačala vůbec dobře. Po výprasku s Ovčáry i Klíčany a prohře doma s Boleslaví, jsme měli po 4 kolech pouhé 2 body. Nakonec se nám však podařilo zabrat v druhé polovině podzimu, a tak se asi dá hodnotit zisk 16 bodů jako slušný základ pro jarní část soutěže.
V létě proběhla zajímavá výměna na trenérském postu a hrající dvojici trenérů Kratochvíl – Werner nahradil zkušený Babovák. Projevila se tato změna nějak v tréninkovém procesu či v samotných zápasech?
Aleš Kratochvíl avizoval své setrvání ve funkci do konce minulé sezony. Spolu s Milošem Goldsteinem st. a Martinem Merzem st. se jim podařilo zachránit soutěž v jarní části minulého ročníku. Nového trenéra jsme tedy všichni očekávali. Přišel zkušený trenér Babovák a jako každý trenér, přišel se svými tréninkovými procesy, které mu v jeho předešlých týmech, které vedl, jistě fungovaly a fungují i u nás. Co se týká změn v samotných zápasech, s 12 hráči těžko uděláte nějaké velké změny. To je kámen úrazu většiny menších klubů. O to horší je fakt, že klubů z blízkých vesnic a měst je v této soutěži opravdu hodně a o hráče je tak boj i vzhledem k tomu, že těch, kteří by hráli fotbal u nás za cesťák a guláš, je skutečně málo.
V tuto chvíli je zimní příprava v plném proudu a už máte za sebou dokonce i soustředění. Jak byste ji zatím hodnotil?
Jelikož jsem od ledna nastoupil do nového zaměstnání v Praze, trénuji teď hlavně individuálně, poněvadž toho času momentálně není tolik. Jsme v kontaktu s trenérem Babovákem, který mi ordinuje tréninkové dávky a já se jimi snažím řídit. Co vím od kluků, tak soustředění proběhlo, ale i tam byla znát absence většiny hráčů ze základní sestavy. Živí nás bohužel práce, nikoli fotbal, taková je realita.
Jaký je vlastně váš vztah k zimnímu nabírání kondice?
Jelikož jsem byl většinu své fotbalové kariéry, hlavně v mladším věku, spíše rychlostní typ hráče, kondice u mne nikdy nebyla tou pravou doménou. Ukažte mi fotbalistu, který se na zimní přípravu těší! (smích)
Objevily se ve vašem týmu v novém roce nějaké nové tváře?
Trénovat s námi začal Martin Štolba z Vysoké, o jiných hráčích zatím nevím.
Vy sám jste znám jako velký fotbalový univerzál. Na jakém místě v sestavě se cítíte nejlépe a kde jste během podzimu nejčastěji nastupoval?
Nejlépe se určitě cítím na pravém obránci. Tento post mi vyhovuje, poněvadž mám před sebou prostor k tomu, abych dokázal zaútočit a mohl tak pomoci klukům i při ofenzivě. Paradoxně jsem na tomto místě už pár měsíců nehrál. Trenér mě teď staví do stoperské dvojice, ale i tam se občas najde možnost podpořit útok. Univerzál má své pro i proti. (smích)
S tím, jak se fotbal neustále zrychluje, přibývají i zranění. Jste k nim náchylný, nebo se vám vyhýbají? Jaké nejhorší zranění vás dosud potkalo?
Musím bohužel konstatovat, že do dorosteneckého věku mě zranění nepotkalo, za to v posledních letech, s přibývajícím věkem, přibývá také zranění. Momentálně jsou to třísla. V minulých sezonách to byl zadní stehenní sval. Bohužel jde o zranění, které nevyléčite během 14 dní. A řekněte fotbalistovi, aby si dal na 3 měsíce pauzu od fotbalu. Takže hraju tak, jak mi nohy dovolí! (smích)
Kvalita hráče se v současnosti často měří na góly. Vy jste na podzim skóroval jednou. Jaký jste střelec?
Sváteční!
Dokážete si představit život bez fotbalu?
Nikdy! Fotbal beru jako radost a jednu velkou rodinu dobrých kamarádů, bez kterých by to nešlo.
Autor: Karel Vlasák

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.