"Chceme udržet kraj", hlásí odhodlaně střelec Vlastimil Beránek ze Svéradic

Divokému? Divoký ani nebyl, až na prvních 20 minut, kdy padlo 5 gólů. Ale na druhou stranu, tři body důležitý. Dalo by se říct i nečekaný, protože všichni nás podceňují, takže pro nás určitě cenné body a potvrzení toho prvního zápasu s Chotíkovem. Máme 5 bodů, teď máme Rapid, který pokud porazíme, tak to bude výborný a hned poté jedeme do Sušice, kde můžeme jen překvapit, jelikož Sušice je divizní tým a my tam můžeme jen získat. Každopádně k tomu zápasu, pro nás za druhý poločas zasloužené vítězství. Klíčové bylo vyloučení hostujícího hráče za jasný faul zezadu a my jsme tak potom rozhodli o naší výhře třemi brankami, kdy Vejprnicím možná i trochu došly síly.

Za stavu 1:0 jsem měl obrovskou tutovku hlavou do prázdný brány, kterou jsem nedal, to zaprvé. Potom jsem ale dostal dobrý míč od Vaška Brůny, já jsem si to jen přiklepl a vystřelil zpoza šestnáctky nechytatelně k tyči, kam gólman nedosáhl. Za stavu 4:3 jsem dostal znovu pas od Vaška Brůny za obranu, potáhl jsem si to, přendal na pravou nohu a vystřelil, gólman se jen podíval, jestli to jde do brány, zapadlo to za tyč, 5:3.

My se po postupu tady bavili o tom, jestli má cenu do kraje jít. Spoustu lidí řeklo ne, že už je to moc, ale my jsme si to jako hráči odsouhlasili, že to chceme zkusit. A podívejte se, dva zápasy, 5 bodů. Ono je pro nás asi lepší, když budeme za outsidery. Ale jak říkám,je to teprve začátek soutěže, ale jen tak dál. Ono je to takhle lepší, než kdybychom dvakrát prohráli a potom jsme potřebovali nějakou výhru, když to nejde a je na týmu deka. Každopádně chceme ten kraj určitě udržet a pokud bychom byli do nějakého 9.-10. místa, tak to bude krásný.

Začínal jsem v pěti letech v Kozolupech, pokračoval jsem do FC Plzeň, za níž jsem hrál v třetí lize. Následně jsem v sedmnácti letech přestoupil do Blšan a po roce jsem se přesunul do Chanovic. Potom byla etapa v Rokycanech a následně v Písku ve třetí lize. Poté jsem odešel do Horažďovic, se kterými jsem spadl do kraje a následně jsem se přesunul do Svéradic, kterým jsem to dlouhá léta sliboval.

Pro mě je největší úspěch, když se v 17 letech dostal do mužstva do Blšan a strávil tam rok.

Mám tam asi tak 8 přátelských zápasů, ale ve finále jsem si otevřel pusu na špacír a šel jsem. Ale byl jsem tam v té době, kdy tam hráli Šimák, Pergl, Drobný, Gedeon, to byla tenkrát špička ligy, Blšany měli mančaft jako hrom, trénoval tam pan Beránek a dělal mu asistenta pan Říčka. Jinak potom 3. liga za FC Plzeň, divize a kraj. Ale v těch Blšanech to byla velká šance. Dostává ji jen málo lidí a dostane ji jen jednou. A já jsem s ní bohužel naložil tak, jak jsem s ní naložil. I když na to asi ten talent byl no, bohužel.

To mám, je to Barcelona a Manchester United. V českým fotbale jasně Sparta Praha, odmalička je to tak, jsem tak trochu kovaný Sparťan (smích).

Znovu se mi to doneslo od kamarádů a manželky, jelikož facebook nemám a hned se na fotbalunas.cz taky nepodívám. A když mi včera manželka řekla, že jsem vyhrál o jedno procento před Martinem Kalným ze Sušice, tak jsem byl určitě rád a měl jsem radost. (úsměv)

Sleduji to, když mám na to chvilku času, tak na tom i nějaký čas pobudu, ale není to každý den.