Nikdy nejsem 100% spokojený se svým výkonem, říká Miloslav Bukáček

Děkuji za gratulaci, Radime. První poločas poměrně v pořádku, byli jsme v držení míče, kluci vzadu to diktovali a nastavili klid, téměř nic za sebe nepustili a co nám šoupli nahoru, tak se nám první poločas dařilo proměňovat. Druhý poločas už raději komentovat nechci, protože jsme byli přehlídkou na ... neproměněné šance, vypadlo nám totálně tempo, jako by to pořádně nikoho nebavilo. Takový zápasy nemám rád, ani když se vyhrává.

Nikdy nejsem 100% spokojený se svým výkonem. Jsem na sebe náročný a nespokojím se s ledajakým působením na hřišti. Pro mě je potěšením, když se mi daří jet na 100% za jakéhokoliv stavu celý zápas, ať už prohráváme 3:0, nebo vedeme 10:0. Mám na paměti jednu ze Čtyř Dohod – dělej vše, jak umíš nejlépe. Na druhou stranu - moje vlastní hodnocení mě nijak netrýzní, takže si dokážu ten zápas i skvěle užít.

Tak jelikož jsem se ke klukům přifařil z půlročního pobytu v Rakousku, tak nechci mluvit za kluky, jelikož jsem moc zápasů neviděl, ale jelikož prozatím plníme cíl – postoupit – tak věřím, že nás tabulkový průběh těší.

O soupeři neřeknu nic, nikdy jsem je hrát neviděl a jdeme jednoznačně za vítězstvím a předvedením pohledného fotbalu a fair-play.

K fotbalu jsem se dovedl sám, jestli si dobře pamatuji. Rodiče se mnou žádný ambice neměli. Táta jen chtěl, abych sportoval. Vybral jsem si v 6 letech karate, ale pochopil jsem, že jsem si to vybral jenom kvůli kimonu. Pak jsem si řekl, že jsem od mala stejně nějakej ujetej do fotbalu a tím jsem zůstal dodnes. Začínal jsem v Lokomotivě Česká Lípa, kde jsem působil 12 let, pak jsem šel hrát II. dorosteneckou ligu do FK Varnsdorf. Posléze jsem se vrátil zpět do Lokomotivy, pak Stráž pod Ralskem, ze Stráže zpět do FK Varnsdorf, tentokrát do juniorské ligy, pak opět Stráž pod Ralskem, Skalice u České Lípy, pak se rozloučit na Lokomotivu a následně stěhování do Třebíče jsem si vybral Vícenice u Náměště nad Oslavou, pak se zakládalo „A" mužstvo Fošky, tak do Fošky, z Fošky do Sankt Marienkirchen v Rakousku a teď zase do Fošky. No, něco málo jsem procestoval.

Moje modla je Zinédine Zidane, z hrajících Isco Alarcón a z našeho kádru aktuálně Lukáš Tomek. Takhle, když budu válet ve 40-ti, nebo 50-ti jako Luky, tak budu přešťasten. Jeho styl hry i pohyb mě fascinuje. Jinak jsem zažil spoustu úžasných kluků, se kterými byla radost hrát, nebo se na ně dívat.

Real Madrid, FŠ Třebíč, TJ Lokomotiva Česká Lípa.

Rád poznávám, takže se snažím vyzkoušet všechno možné a ono mě to svým způsobem všechno pohltí a rád se k tomu vracím... malby, kytara, klavír, sport, básničky, procházky přírodou, organizace kempu, jídlo, bourání dogmat, limitů, hranic, rozmluvy s přítelkyní, nebo trávení společného času ... prostě rád svobodně objevuji svět a vše, co je v něm. Těch koníčků je fakt mraky.

Nejsem schopen odpovědět. Není to o žánru, jako spíš o tom, co ten film chce sdělit a čím chce zaujmout. Vychutnám si jak filosofický film, tak i úplnou blbost, kde se člověk jen směje a nepotřebuje nad obsahem přemýšlet.

Vše, co uvaří přítelkyně. K pití zdravou vodu.