"Chvilku jsem i přemýšlel, zda budu muset prodat auto, abych na to měl", uvedl mimo jiné Pavel Korelus na dotaz k příspěvku do kasy.

Na Rapid jsem přišel na střídavý start z Chrástu, kde začala moje “fotbalová kariéra”. Bylo mi 14 let a na Rapidu jsem hrál až do mladšího dorostu, proto jsem se z Petřína vrátil do klubu, kde jsem působil a kde jsem to už delší dobu znal.

Určitě jsem rád, že dostávám od trenéra více příležitostí se v zápasech ukázat a jsem rád, že se mi utkání ve Vejprnicích povedlo.

V den ukončení hlasování o hráče kola mi trenér Šimsa přinesl noviny, a řekl “dej to pokladníkovi, ten už se o to postará”. Po tréninku jsem se dozvěděl částku, kterou budu muset dát do kasy. Chvilku jsem i přemýšlel, zda budu muset prodat auto, abych na to měl. Ale jsem rád za tento úspěch a že se mi zápas vydařil.

Necháme to radši klubovým tajemstvím. (smích) Ale pro mě, jako studenta, je to složitá situace. Možná zkusím požádat o studentskou slevu.

Nejsem si tím úplně jistý. Samozřejmě, že bych si rád zkusil vyšší soutěž, ale na Rapidu mi vyhovuje, že mám spoustu času v osobním životě a nemusím řešit pouze fotbal. Každopádně vzpomínky na dorosteneckou ligu na Petříně jsou skvělé a nejspíš to považuji za vrchol mé kariéry. Získal jsem zde hodně zkušeností, ale “dospělý” fotbal je úplně o něčem jiném a jak už jsem říkal, na Rapidu jsem spokojen.

Hlásil jsem se na vysokou školu pedagogickou, ale bohužel jsem se nedostal a tak jsem šel na jazykovou školu a za rok bych rád opět zkusil dostat se na “pajdu”. V budoucnu chci být učitelem, nejlépe tělesné výchovy a technické výchovy.

No, jelikož jsem vystudoval střední školu strojnickou, tak jsem měl možnost stát u stroje v montérkách. Ale to mě úplně nebralo a celý život jsem chtěl dělat něco okolo sportu a varianta učitele se mi zdála jako nejlepší. Vůbec mi nevadí práce s lidmi, no a asi každému by se líbilo mít prázdniny.