Od patnácti let jsem jezdil s reprezentací, se kterou jsem procestoval skoro celou západní Evropu, říká hráč 22. kola Petr Kolařík

Vítězství si určitě velice cením, na prvním místě pro mě však vždy byly týmové výsledky. Jsem tedy spíše rád, že jsme utkání s Radonicemi zvládli za tři body.

Asi se lidem líbil můj výkon na hřišti. Podařilo se mi vstřelit gól, ale moje úkoly jsou v zápase spíše defenzivní, takže jsem radši, že jsme dokázali těsný výsledek v závěru ubránit. To byl asi ten klíč, proč jsem v sestavě kola.

Vědí a určitě pro mě většina z nich hlasovala. Nejvíce hlasů ale nejspíše dokázala sehnat moje žena, která zřejmě přiklonila ve finále výhru na mojí stranu. Napsala asi šedesáti lidem, aby mi poslali hlas. Tímto jí, klukům z kabiny a všem ostatním, kteří poslali hlas, moc děkuji.

Oslavy byly stejné jako po každém vyhraném zápase. Stále jsme v boji o záchranu dost namočení, takže zatím není co slavit. Nicméně jsme velice rádi, že jsme utkání zvládli za tři body.

Získal jsem míč zhruba na polovině hřiště a nějakým záhadným způsobem jsem se proháčkoval až na vápno, kde jsem zakončil na zadní tyč. Je pravda, že mi to soupeř hodně usnadnil.

V Lužci se mi líbí. Nechtělo se mi za fotbalem nikam cestovat a jelikož bydlím hned vedle, v Chramostku, tak rozhodnutí bylo jasné. Jsem rád, že se zvedla účast na trénincích, která na podzim nebyla dobrá. Na určité věci mám odlišný názor, ale věřím, že společně najdeme cestu, jak se jako klub posunout dále. Byl bych rád, kdybychom v co nejbližší době hráli v horních patrech tabulky. Na kluky jsem někdy možná až příliš kritický, a to hlavně proto, že většina z nich má na víc. Snad to „víc" z nich co nejdříve dostaneme.

Nemám asi nikoho, s kým bych si rozuměl nejvíce. I když si občas jeden na druhého zanadáváme, tak celkově si myslím, že vztahy v kabině máme dobré.

Vzpomínám na to rád. Škoda, že se mi nepovedlo více se prosadit. Možná chybělo trochu více štěstí. V A-týmu Slavie jsem působil v období, kdy v klubu nebyly peníze a hrálo se o sestup. Podmínky pro mě v té době, jako pro mladého hráče, nebyly úplně ideální. Na druhou stranu, v mládežnických letech jsem od patnácti let jezdil s reprezentací, se kterou jsem procestoval skoro celou západní Evropu. Celkově to beru jako velice důležité životní období, které mi do života velice pomohlo.

Určitě první start v lize a první reprezentační sraz.

To je jasné. Jelikož ve čtvrtek nebudu na tréninku, tak jsem už v úterý do kabiny donesl chlebíčky, bez ohledu na výsledek. Věřím, že příště bude mít tohle potěšení někdo jiný z týmu.