Tadeáš Koska - Kdybyste se kohokoliv zeptali, jak mě popsat pár slovy, řekli by: „Člověk, který je hubený a každý den pije kofolu a jí chipsy.“

Děkuji, se svým výkonem jsem hodně spokojen, dalo by se říct, že jsem byl ve svém živlu a mohl běhat nahoru dolů. Myslím, že jsem odehrál tento zápas stejně jako každý jiný, ale nejspíš bych se pochválil, že jsem nevypouštěl souboje, protože to v druhé polovině zápasu byla potřeba. Bohužel jsem, ale neproměnil své šance v šestnáctce, které mohli změnit celkový průběh zápasu.

První poločas se nám nepovedl, chyběla nám ta dravost, která nás probudila a nechyběla v druhém poločase. Každopádně jsem rád, že jsme se i v deseti lidech semkli a každý do toho „šel na 120 %“. Myslím si, že pořád neumíme přenést tréninkovou jednotku do mistrovského utkání. Musíme si přiznat, že největší potíž nám dělá koncovka, ale zlepšujeme se.

Nevím, zda to nazvat taktikou. Každý zápas je „11 na 11 hráčů“, jak říká náš trenér Daniel Buhla. Každý dělá, co mu jde nejlíp a nemáme úplně jasnou identitu hry, kterou bychom hráli, ale rýsuje se to. Březová je dle mého velmi nebezpečný tým, který jakmile má šanci, tak na 100 % zakončí úspěšně. Hráč, který dělal největší potíže, byl obránce [na číslo si bohužel nevzpomenu, je možné, že to byl útočník s číslem 11 poslán bránit, ale nechci udávat milné informace (smích)], který nevypustil jediný rychlostní ani silový souboj a prakticky nás k ničemu nepustil a museli jsme se adaptovat.

Jak jsem již zmínil, dělá nám problém koncovka, to se podepsalo na prvním poločase, kde jsme šli v deseti do kabiny se skórem 1:3, Březová byla u jejich šancí nekompromisní, v druhé půlce zápasu se prakticky nedostali k naší šestnáctce do zakončení. Za to my jsme byli na koni a dali do té druhé půle všechno a diktovali hru. Abych to shrnul, první poločas byli šance na obou stranách a výsledek favorizoval hosty. Druhý poločas jsme jednoznačně vyhráli my.

Upřímně si to moc nepamatuji, co nám trenér řekl (smích). Jediné, co si vybavuji je, že hrajeme na 3 obránce, jdeš na lajnu a budeš pomáhat i bránit, což jsem jako svůj úkol splnil (smích). Podobnou věc jsme zažili v krajské soutěži proti Svinovu a nejspíš se nám hraje lépe v deseti lidech. Také se domnívám, že to je psychikou, když je vás o jednoho méně v poli, nemůžete si říct, že to za vás někdo odběhá.

Zápas s Litultovicemi jsme hodně podcenili, to nás probudilo a proti Těškovicím jsme vybojovali 3 body. Proti Březové jsme věděli, že to bude těžký zápas a jsem rád, že jsme ho nepodcenili a odnesli jsme si i přes značnou převahu v druhé půli bod. Momentálně nemůžu říct, že jsem spokojený, ale určitě je to dobrý odrážecí můstek, od kterého se můžeme posouvat vpřed.

Nastoupil jsem do Bohuslavic na jaro. Z podzimní části si odnesli pouze 4 body. Avšak se mi nezdálo, že by tým na tom byl špatně. Měli jsme skvělý start jara a potom od prohry s Píští se to s námi táhlo a neuměli vyhrát, rozhodně jsme nebyli nejhorším týmem, ale nedotáhli jsme to do konce a teď jsme v okresním přeboru.

Okresní přebor jsem odehrál minulý podzim v dresu Dolního Benešova „B“. Takže jsem věděl, co od Okresního přeboru čekat. Krajská soutěž má „výchovné“ týmy v lize jako například Hlubina a Vítkovice. To jsou týmy mladé a běhavé, ale v krajské soutěži šlo o to, že každý tým hrál úplně jiný styl hry a nemusí vám vyjít váš styl, přirovnal bych to ke hře kámen-nůžky-papír + samozřejmě, jak na tom jste psychicky se na týmu podepíše. Okresní přebor je za mě více soubojový, a kdo souboj vypustí je potrestán, ale zatím týmy, proti kterým jsme hráli, vypadali dobře, a jak bylo zmíněno v minulém rozhovoru, více týmů chce hrát fotbal.

Určitě chceme hrát vrchní půlku tabulky, nejlépe se vrátit zpět do krajské soutěže. Stěbořice byly loni velmi nepříjemný soupeř, sice vyhrává Štítina, ale za mě Stěbořice jsou favoritem soutěže. 2 roky zpět jim to uteklo o kousek.

Na bekovi jsem se prostě objevil. Dalo by se říct, že jsem univerzální hráč, kromě útoku jsem schopný se prosadit na každé pozici. Jsem běhavý, proto rád hraji na pravém bekovi. Nemám stres z toho, že jsem posledním hráčem. Pokud se ukáže šance, můžu hrát útočného obránce. Nikdy jsem nebyl ve fotbale moc dobrý, takže v mladších žácích jsem hrál výplň a potom pravého obránce a na tom postu jsem se vyšplhal a stal lepším hráčem. Starší žáky a Dorost jsem odehrál na stoperovi a pravém bekovi. Když se mě někdo zeptá, jaký chci hrát post, řeknu pravého obránce, je to moje komfortní místo bez stresu a můžu se i předvést, když je potřeba. Nikdy jsem neměl skvělé zakončení, takže útok byl pro mě nemyslitelný (smích).

Tohle je otázka, kterou budu muset hodně rozepsat. Dostal jsem se na vysokou do Olomouce, takže tam budu trávit svůj volný čas, k tomu můžeme přičíst, že hraji amatérsky na violoncello. Hraji hodně počítačové hry, které spotřebují hodně času. Také trávím čas s přítelkyní a přáteli. Kdybyste se kohokoliv zeptali, jak mě popsat pár slovy, řekli by: „Člověk, který je hubený a každý den pije kofolu a jí chipsy.“ Děkuji mockrát za rozhovor, byla to zábava a já doufám, že se mi podaří získat další ocenění za hráče sestavy, ale nevím, jestli znova zvládnu ten stres z toho hlasování, který byl v porovnání se zápasem mnohem větší, než by měl být (smích).