Vždy se snažím dát do zápasu maximum, ale už to bolí a do středy se dávám dohromady, říká David Jeníček

Popravdě mě ani nenapadlo, že bych se tam mohl vůbec dostat.

Hrálo se mi dobře, krásné fotbalové počasí a po delší době mě snad ani nic během zápasu nebolelo (smích). Tomáš je velice zkušený fotbalista, takže jsem se na každý souboj s ním více soustředil a asistence samozřejmě potěší.

Už jsem klukům předem říkal, že ze mě nic nedostanou (smích). Ale určitě něco padne do kasy.

Bohužel se nám nepovedlo pár zápasů, kde jsme dostali hodně gólů, ale to k fotbalu patří. Když se nedaří a soupeři naopak jo, tak jim to tam prostě padá, což můžeme vidět i ve vyšších soutěžích.

Určitě je potřeba omladit tým. Máme pár dorostenců na hostovačkách, tak budeme doufat, že svou kariéru dospělých budou chtít rozjet právě v Jesenici.

V první řadě je to asi kvalita hřišť, která se o dost změnila k lepšímu a mají hodně velký vliv na výkony hráčů i celkový vzhled fotbalu. Potom je tam ta práce s mládeží. Jen se obávám, že fotbalová budoucnost je dost nejistá. Klubů na okrese pomalu ubývá, mladý to moc nebaví a není kým tu starší generaci nahradit.

Vždy se snažím dát do zápasu maximum, ale už to bolí, nožičky už začínají pomalu stávkovat. Do středy se dávám dohromady, do toho práce. Pokud to jen trošku jde, tak maximálně jeden trénink v týdnu dám, víc udělat nemohu.

Jelikož pocházím z Loun, tak právě tam jsem si k fotbalu poprvé asi v osmi letech čichnul, ale nic velkého z toho nebylo.

Když mi bylo devět let, přestěhovali jsme se na Rakovnicko. V Jesenici jsem chodil na základní školu, tak právě tam jsem začínal svou mládežnickou kariéru. V dorostu jsme hráli o postup, který se nám bohužel nakonec nepovedl. Dost kluků skončilo a díky tomu i na čas jesenický dorost. Přestoupil jsem do Oráčova, kde se hrála druhá a čtvrtá třída dospělých a tam jsem strávil většinu času své docela úspěšné kariéry. Na rok jsem si odskočil do Jesenice kopnout si I.A třídu a pak zase zpět do Oráčova. Byla tam skvělá parta, rok jsme si zahráli i I.B třídu. Bohužel se po nějaké době spadlo do třetí třídy a ozvala se opět Jesenice. Už jsem tady asi devět let, sice se poslední dobou moc nedaří, jak mně, tak týmu, ale parta opět super.

Momentů bylo určitě hodně, tak třeba... 3x nejlepší střelec okresu? (smích)

Jako jednotlivce asi nemám nikoho, těch hráčů je spousta. Každý je v něčem výjimečný a má nějakou svou individualitu.

Hrajeme jako tým, všichni jsme tam parťáci, po kouče i diváky, pokud tedy nějací vůbec dorazí.

Tak ty už bohužel také musely jít stranou. Zdraví už moc neslouží, rekonvalescence se prodlužuje. Jinak nebýval problém zahrát si cokoliv, třeba hokej, tenis, badminton...