HRÁČ KOLA PAVEL DVOŘÁK: Držím palce Tomáši Rosickému

Nejpřekvapivějším výsledkem 19. kola se bezpochyby stalo vítězství týmu z Kostomlat nad vedoucí Kostelní Lhotou. Kostomlaty navíc favoritovi naložily rovnou 5:1. Není tak divu, že se tito překvapiví vítězové umístili v hlasování velmi vysoko, útočník Kamil Neagu na druhém místě a jen o pouhých 0,29% jej předčil stoper Pavel Dvořák, s nímž vám nyní přinášíme rozhovor.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
První tým tabulky jste porazili 5:1. Čekal jste to? Jak jste to dokázali?
Asi tomu ani nebudete věřit, ale výsledek pro mne nebyl žádným překvapením. V týdnu jsme si před tímto zápasem s kluky řekli, že se konečně chytneme a vyhrajeme, navíc proti silnému soupeři - a vyšlo to.
Jak jste takové velké vítězství oslavili?
Jak je zvykem, po každém utkání je třeba pořádně rozebrat zápas a udržovat partu za všech situací. Chodíme proto na pivko a pravdou je, že tentokrát jsem odcházel mezi posledními.
Výsledek vám jistě dodal sebevědomí. Myslíte si, že můžete takto hrát se všemi týmy v tabulce?
Nevím, jestli se všemi, protože se nám hraje lépe se soupeřem, který je fotbalový a chce to ukázat místo toho, aby jen nakopával balóny.
Z pozice obránce jste dal dvě branky, jde o raritu. Jak padly?
Musím se přiznat, že v zápise je chyba, druhá mi byla připsána nedopatřením. Hraji jako stoper už mnoho let a mnoho gólů nestřílím, tento byl ze standardní situace, kdy jsem obstřelil zeď. Udělal mi radost.
Hrával jste dříve na ofenzivnějších postech? Dával jste více branek?
Ano, jako dítě jsem vystřídal snad vše kromě brankáře .
Co vás přivedlo k fotbalu? Jak jste začínal?
S fotbalem jsem začal v šesti letech se svým bratrem, dvojčetem, na Polabanu v Nymburce a hrával jsem tam do starších žáků. Pak jsem odešel do Kostomlat za super partou. Před dvěma lety jsem ještě absolvoval zastávku v Kamenném Zboží a to na dvě sezóny, parta mě bavila i tam. Fotbal kopu už 36 let.
Co je váš největší fotbalový zážitek?
Mým snem je zahrát si v jednom mužstvu mistrovský zápas se svým synem. V současné době hraje za starší dorost Polabanu. Hráli jsme spolu zatím jen přátelské utkání a to bylo moc fajn. V jednom zápase jsem nastoupil se svým synovcem, který hraje v Kostomlatech a zároveň proti bratrovi, který nastupuje (už jen občas) za Kovanice. To bylo na podzim a svým způsobem je to můj největší zážitek, jsme fotbalová rodina.
A naopak cíl?
Já už mám jen jeden cíl a to dohrát každý zápas bez zranění.
Komu fandíte v televizi a na stadiónech? Kdo je váš fotbalový vzor?
Fandím dobrému fotbalu, nemám vyhraněný tým. V Premier League mám nejraději Arsenal a fandím Tomáši Rosickému.
Máte závěrem vzkaz pro fanoušky?
Ano, chtěl bych jim touto cestou poděkovat, bez nich by to nebylo ono.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.