V Rapoticích jsme všichni nerváci, myslí si Jan Matoušek

13.04.2018 07:05 Martin Mužátko

Jan Matoušek o šancích svého týmu na postup, největších soupeřích, angažmá v Anglii nebo "kliďasích" z Rapotic.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Honzo, gratuluji ke zvolení hráčem kola. Čeká tě nějaký příspěvek do kasy?

Určitě ano. Předpokládám, že proto jsem byl taky asi zvolen. Nějaká lahvinka musí v kabině přistát.

O tvé výhře se rozhodlo až posledních minutách hlasování mezi tebou a spoluhráčem Zdeňkem Muchou. Kdo ti nejvíce pomohl k výhře?

Určitě to byli spoluhráči "Švára a Mates" a jinak popravdě nevím, snad ten kdo se chce po zápase se Štěpánovem trochu napit, popřípadě opít.

Máš tušení, jak byla při hlasování rozdělena kabina?

To opravdu nevím, spíše kdo v práci měl co dělat a kdo neměl když se hlasovalo.

Jak hodnotíš zápas v Nedvědici, který jste zvládli díky dvěma brankám ve druhém poločase?

Popravdě jsme měli vést poločas tak 3-0, šancí jsme měli spoustu, ale znáte to, neproměňují se a pak se člověk bojí o výsledek. Tentokrát to ale neplatilo. Dali jsme dva rychlé góly po poločase a pak to v klidu dohráli. Hodnotím ho pozitivně, na ne až tak rovném hřišti a navíc jsme se ani nehádali, což může vždy nastat.

V příštím kole jedete do Štěpánova. Co od tohoto týmu čekat?

Štěpánov vždy považuji za velmi nebezpečný tým. I když se jim tak nedaří jako kdysi, nerad bych je podcenil. Sestava bude kompletní, teda doufám, tak tam pojedeme určitě vyhrát.

Vstup do jara vám vyšel, konkurenti ztrácí. Je něco, co může Rapotice připravit o první místo, popřípadě o postup do vyšší soutěže?

Snad ne. Jen máme někdy problém být kompletní, tak doufám že takovýchto zápasů do konce sezóny nebude moc. A navíc s věkem přibývá i zranění a nemáme zrovna nejmladší tým.

Koho považuješ za vašeho největšího soupeře?

Tabulkově Radešínskou Svratku, hrají všechny zápasy jara doma. Myslím si že budou nakonec největší soupeř. Jinak z týmů považuji za největšího soupeře zrovna Štěpánov. Vždy to je doslova "mela," což já mám rád.

Na jaký zápas se nejvíce těšíš?

Určitě na Štěpánov a také na ten, který by náš postup už mohl rozhodnout. Ale jak znám Rapotice, tak to nebude až tak brzy.

Michal Sobotka si před začátkem jara stěžoval na marodku, která vás v zimě postihla. Jaká je momentální situace? Koho ještě postrádáte?

Myslím si že s návratem Michala Sobotky a jeho bratra jsme kompletní, tento víkend už by měl být i Petr Matoušek. Na Štěpánov nastoupíme v plné síle, pokud se ovšem ještě do té doby nic nestane. Do týmu se i vrátil technik Radim Strašák, který nepotřebuje být dlouho na hřišti, aby z trestného kopu trefil šibenici.

Před týdnem se ve vašem dresu znovu objevil Petr Matoušek. Stráví tedy jaro v Rapoticích?

Myslím si že ano. Petr vždy patřil do Rapotic, však dal více gólů než kdokoliv jiný.

Jsi s Petrem Matouškem v nějakém příbuzenském vztahu?

Akorát jsem se o tom bavil s mým otcem. Řekl mi že ano, ale je to z nějakého, jak se říká z "pátého kolena."

Kdybys měl říct jeden fotbalový moment, na který nezapomeneš, jaký by to byl?

No těch momentů je samozřejmě více, člověk si rád pamatuje své nejhezčí góly. Ale v mým případě to je moment kdy jsem asi ve 13ti letech poprvé nedal penaltu. Vždy jsem do tohoto věku kopal penalty, vždy jsem dal. Až když na hřiště v Ketkovicích, odkud pocházím, dorazily tehdy neporažené Veverské Knínice a já za stavu 1-1 kopal v poslední minutě penaltu, kterou jsem nedal. Pamatuji si dodnes jak pršelo a bylo bahno. Napůl jsem kopl do balónu a napůl do bahna. Balón se sotva doplazil k brankáři. Zápas skončil 1-1. Když jsem poté obědval doma s rodinou, můj otec mi to dal pěkně sežrat u stolu. Pamatuji si že jsem jedl slanou polévku od slz, které mi tekly do talíře. Mimochodem od té doby jsem v životě na penaltu už nešel, ani v malém fotbale a to mi je 37 let.

Kdy nebo jak jsi začal s fotbalem, kdo tě k němu přivedl?

Začal jsem když mi bylo 6 let, jestli si dobře pamatuji. A byl to definitivně můj otec, kdo mě k němu přivedl a kdo mně pořád poučuje a radí i v mém věku.

Hrál jsi i jinde než v Rapoticích?

Začal jsem v Ketkovicích, v dorostu jsem hrál za Ivančice a Zbýšov. Když jsem žil v Anglii, hrál jsem za malé lokální kluby jako byl např. Cobham, malé městečko, kde trénuje známá Chelsea, jen škoda že jsem nehrál za ni.

Kdo tě do Rapotic přivedl?

Po návratu z Anglie tam hrál můj nejlepší kamarád, tak jsem šel za ním. Navíc jsem za Rapotice odehrál rok za dorost, tak tam znám téměř každého.

Máš nějakou přezdívku?

Jojo. Přezdívka se se mnou táhne celý život, už od 6 let. Je to ŽIŽKA a mám ji po otcovi.

Co říká fotbalu tvoje rodina?

Svou rodinu ještě nemám, přítelkyně by mě raději viděla s ní na procházce a otec by mě nejraději viděl na hřišti do 100 let. Asi to zkusím.

Oblíbené kluby, kterým fandíš?

Nemám specifický tým, kterému bych nějak extrémně fandil. Vždy jsem měl rád Werder Brémy a švédský národní tým. Proč? Opravdu nevím. Většinou fandím outsiderům, nemám rád když je ve fotbale tolik peněz a hráče, co mění kluby každý rok. Největší radost jsem měl, když Leicester vyhrál Premier League a ukázal všem, že i bez peněz to jde.

Čím je pro tebe vlastně fotbal?

Fotbal je můj život. To se asi nezmění. Jen je občas těžké to skloubit s prací. Nemusím však vidět každý zápas v televizi, obzvlášť českou ligu.

Co říkáš na portál fotbalunas.cz?

Popravdě jsem vůbec neviděl, co to je. Ale určitě to není špatný nápad pro hráče s nižších tříd mít nějakou fotku či rozhovor na portálu. Určitě větší motivace a zároveň sranda.

VÝBĚR JANA MATOUŠKA: Největší kliďas týmu:

Rapotice kliďase nemají, kdyby jste chtěl vidět nerváka, tak asi celý tým včetně mě. Ale největší kliďas Rapotic bude Zdeněk Mucha - je v Rapoticích ještě krátce.

Největší srdcař týmu:

To musí být bratři Lašovi.

Největší bavič týmu:

Michal Sobotka, má opravdu spoustu keců.

Nejrychlejší hráč týmu:

Snad já na krátké vzdálenosti. Haha. Jinak určitě Zdeněk Mucha a Michal Němec.

Hráč s nejtvrdší střelou v týmu:

Asi Jan Jílek.

Hráč s nejzajímavějším zaměstnání v týmu:

Petr Sobotka.

Děkuji za rozhovor.

Autor: Martin Mužátko