S týmem, co máme, můžeme a chceme hrát do pátého místa, říká Vojtěch Štrunc

Těžký zápas v Katovicích odehrály Mariánské Lázně v rámci druhého soutěžního kola. Zvládly ho vítězně, a to především díky výbornému výkonu brankáře Vojtěcha Štrunce, který svůj tým několikrát podržel a zaslouženě získal v diváckém hlasování nejvyšší počet hlasů. S hráčem kola nyní přinášíme rozhovor.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
V Katovicích jste odehráli těžký zápas. Vy jste svým výkonem výrazně pomohl ke třem bodům. Byla nominace do sestavy kola očekávaná?
Zápas se mi povedl, ale ostatní zápasy jsem neviděl, takže očekávaná určitě nebyla.
S divizí máte zkušenosti, v týmu došlo k několika změnám. Co od tohoto soutěžního ročníku oproti minulému očekáváte?
Myslím, že letos máme silnější tým než vloni, takže budeme chtít hrát v první půlce tabulky.
Jaké máte cíle na letošní ročník?
Co se týče cílů, tak si myslím, že s tímhle týmem můžeme a chceme hrát do 5. místa.
Došlo ke změnám i v realizačním týmu. Jak se to projevilo v letní přípravě, jak vůbec probíhala? Byly tréninky náročnější?
Letní přípravu jsem v Mariánkách absolvoval poprvé, takže nemám přímé srovnání, ale když to porovnám celkově, tak tréninky jsou náročnější. Jak fyzicky, tak z technické stránky, veškeré cvičení a hry hrajeme na jeden, dva doteky a v zápasech to začíná být vidět.
Ze tří zápasů máte šest bodů. Panuje s bodovým ziskem a s předvedenou hrou spokojenost? Jak důležitou roli má v týmu František Nedbalý, který je zároveň i hrajícím asistentem?
Až na výbuch doma s Přešticemi spokojenost je, i když výkon v Katovicích nebyl ideální, ale určitě to bylo i výkonem domácích. Z Katovic se podle mě body vozit nebudou. Franta je pro nás jeden z nejdůležitějších hráčů, jak svými výkony, tak zkušenostmi a v jeho letech je úctyhodné, co na hřišti předvádí.
Kdo je v kabině největší srandista, manekýn, opozdilec a především lídr?
Největší srandista je stoprocentně Martin Lukáš, ten co je občas schopný vypustit z pusy, nad tím zůstává rozum stát. Za manekýna bych označil Nedbalku a Máru Rudu, ten má vždycky každý vlas na správném místě, jak před tréninkem, tak během něj i po něm. Opozdilec opět Martin Lukáš, ten snad nikdy nepřišel včas (smích). Mezi lídry patří určitě kapitán Míša Drahorád a pak zkušenější kluci, Míňa Braun, Franta Nedbalý a Šmejky.
Kdo Vás v kolika letech k fotbalu přivedl? Stál jste hned mezi třemi tyčemi nebo až postupem času?
K fotbalu mě ve 4 letech přivedl táta tady v Mariánkách a do brány mě to táhlo hned od začátku.
Jak se vyvíjela Vaše kariéra? Na jaké období vzpomínáte nejraději a naopak?
Jak jsem říkal, začínal jsem v Mariánkách, ale v 10 letech jsem se přesunul do Sokolova, kde jsem strávil krásných 7 let. Do dospělého fotbalu jsem poprvé nakouknul v 17 letech na Březové, kde jsem si po roce v kraji o rok později poprvé vyzkoušel i divizi, po dvou a půl letech jsem se vrátil zpátky do Mariánek. Nejradši vzpomínám na období v Sokolově, kde jsme v U15 vyhráli žákovskou ligu před Teplicemi a pak v republikovém finále skončili 3. za Slavií a Baníkem Ostrava. Naopak nejhorší pro mě byla dvě období, odchod ze Sokolova a pak poslední půlrok na Březové, kde jsem přišel o post jedničky a celý podzim proseděl na lavičce.
Jaké rukavice nosíte a dle čeho je vybíráte?
Rukavice nosím už od žáků značky Nike, sedly mi a nemám zatim důvod měnit.
Co říkáte na los Ligy mistrů pro pražskou Slavii?
Los je fantastický, ač jsem kovaný Sparťan, takže bych tam radši viděl Spartu, ale pro český fotbal je to skvělé. S tátou se chystáme v prosinci do Dortmundu.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.