Fotografové mě mají rádi, směje se hráč 13. kola Jiří Sabo

Hlasovali jste pro ty nejlepší hráče 13. kola a z vašeho hlasování vzešel vítěz! Rakovnický záložník Jiří Sabo se v rozhovoru rozpovídal u vítězném utkání na půdě Sedlce-Prčice, ve kterém zaznamenal 1+1, nebo prozradil také to, jak vzpomíná na působení v pražské Dukle či proč je na většině fotkách z domácích zápasů Rakovníka právě on!

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Gratuluji k vítězství v hlasování o hráče kola. Jste již třetím rakovnickým hráčem v řadě, který tuto anketu vyhrál. Rakovník má opravdu věrné fanoušky, nebo ne?
V Rakovníku chodí na fotbal vždy hodně fanoušků. Ty nejvěrnější s námi jezdí autobusem i na venkovní utkání, takže si myslím, že nám ty hlasy hodně posílají.
V utkání proti Sedlci-Prčici jste zaznamenal gól i asistenci. Byl to doposud Váš nejlepší výkon sezony?
Určitě to nebyl můj nejlepší výkon. Myslím si, že svůj nejlepší výkon jsem odehrál doma proti Tuchoměřicím, kdy jsem vstřelil dvě branky.
Domácí vás ale zejména v první půli přehrávali. Překvapil Vás nováček?
Nováček mě překvapil svojí tvrdou a bojovnou hrou v prvním poločase. Ze začátku nás tlačili a vypracovali si asi čtyři rohy za sebou, kde musím říct, že je měli velice dobře zahrané a nacvičené. Pak jsem po lajně utekl a dal na 0:1. Domácí to lehce položilo a nás dostalo do hry, proto to byl z mého pohledu vyrovnaný první poločas.
V příštím kole vás doma čeká Dynamo Nelahozeves. S čím do zápasu půjdete?
Pro nás je to poslední zápas doma, proto budeme chtít získat všechny tři body a posunout naši neporazitelnost dál.
Vy jste zatím v probíhajícím ročníku nevynechal jediné utkání. Je fotbal Vaší prioritou?
Ano, fotbal je pro mě vším. Do patnácti let jsem ještě závodně plaval, ale k fotbalu mě to táhlo víc. Je pravda, že nemarodím a zranění se mi vyhýbají. Před pěti lety jsem podstoupil celkem složitou operaci kolene a rok jsem nemohl hrát fotbal. Prognóza nebyla dobrá, ale já se vrátil. Byla to dřina, a tak doufám, že už mám vybráno.
Máte za sebou minulost v pražské Dukle. Jak na toto „angažmá“ vzpomínáte?
Angažmá v Dukle má pro mě dvě strany, jednu pozitivní a druhou negativní. V Dukle jsem odehrál dvě a půl sezony a jsem moc rád, že jsem v takovém klubu mohl být. Byla to skvělá zkušenost. Naučil jsem se tam spoustu fotbalových dovedností, které využívám doteď. Tu negativní stranu si raději nechám pro sebe (směje se).
Je Vám teprve devatenáct let. Jaký je Váš cíl ve fotbalové kariéře?
Teď chci nějakou dobu zůstat tady doma v Rakovníku, protože je tu super parta lidí a za mě to teď sedí skvěle. Chci se neustále zlepšovat, takže kdyby v budoucnu přišla nějaká nabídka, tak bych si ale určitě rád zahrál i vyšší soutěž.
Studujete, nebo už pracujete?
Jsem studentem Střední průmyslové školy Emila Kolbena v Rakovníku. Příští rok mě čeká maturita a pak se uvidí, co dál.
Jaká je největší náplň Vašeho volného času?
Aby toho fotbalu nebylo málo, tak jsem také asistentem trenéra u staršího dorostu v Rakovníku a ještě rozhodčím v SKFS. Pořád se točím kolem fotbalu, ale baví mě to. Abych nezapomněl, tak ještě velice rád jezdím na výlety se svojí přítelkyní, abych si od toho fotbalu někdy alespoň trochu odpočinul (směje se).
Kdo Vás ve fotbale nejvíce podporuje?
Nejvíce mě podporuje moje rodina, která je na každém zápase doma i venku, za což jsem samozřejmě strašně rád. Potom mě hodně podporuje právě moje přítelkyně, která to má se mnou někdy velice těžké (směje se).
Vašeho spoluhráče Dominika Žďánského jsem se před týdnem v rozhovoru ptal, jaká je jeho oblíbená část tréninku. Vás se zeptám naopak, a to jaká je Vaše nejméně oblíbená část tréninku?
Samozřejmě běhání bez míče.
Když si fanoušci na našem webu projdou galerie z domácích zápasů Rakovníka, zjistí, že Vy jste jedním z nejvíce fotografovaných, ne-li vůbec ten nejfotografovanější hráč. Čím si to vysvětlujete?
Asi je to tím, že nechybím ani na jednom utkání a fotografové mě mají rádi (směje se).
Tradiční otázka na závěr - bude pro Vás triumf v naší anketě znamenat nějaký příspěvek do klubové kasy?
Samozřejmě. První zpráva, která mi přiletěla do telefonu, byla: „Sabič, máš to za basu“ (směje se).

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.