Gól Ratboři byl jeden z nejhezčích v kariéře, vzpomíná Hráč kola Petr Kozel z Krakovan

Dobrý den, děkuji Vám. Pocity byly a jsou opravdu překvapující. Nečekal jsem, že bych mohl být hráčem kola, protože je to individuální záležitost každého hráče, jak se mu zápas povede nebo naopak čím dokáže překvapit. Pokud budu upřímný, tak jsem ani nevěděl, že jsem v sestavě kola. Jsem opravdu rád, jak to dopadlo.

Možná tím, že se začalo dařit a je plné zdraví hráčů. Bohužel nemáme. Máme tam spousty věcí, ale toto nemáme zahrnuto, aby to ale klukům nebylo líto, tak do kabiny něco donesu. (smích)

Bohužel zrovna prohráli, což nás mrzí všechny. Chtěli jsme z venkovního utkání přivést nějaký ten bodík. Remíza by byla spravedlivá, ale štěstí se přiklonilo na stranu Ratboře, prostě takový je fotbal, ale vrátím se ke gólu, který padl. Situaci jsem viděl celkem přehledně. Dostal jsem balón do středu hřiště a chtěl otáčet hru nebo jít do kombinace s útočníkem, když jsem chtěl hrát směrem nahoru (na útočníka) všiml jsem si, že je gólman Marek Hrstka poměrně hodně vysoko z brány, tak jsem to zkusil a zapadlo to krásně do brány. Nevím, jestli nejhezčí, ale ano, určitě mezi ně patří a budu na to rád vzpomínat.

Já osobně jsem to v hlavě neměl, protože vím, jak tohle bývá. Do brány jde hráč z pole a podá snad i lepší výkon než gólman, který by tam měl být. Jdete i do zápasu s tím, jak je potřeba střílet z dálky a pak za poločas sotva vystřílíte třikrát na bránu. Myslím, že se Markovi zápas hodně povedl, když snad dvakrát vychytal v tváří tvář Lukáše Chvojku.

Určitě ano, sám jsem se také vracel po zranění, které se mi snad už po dobu deseti let čtyřikrát vrátilo. V těchto soutěžích je opravdu znát, když Vám vypadnou lidi, který za normálních okolností hrají zápas od začátku, ale s tím se potýkají určitě i jiné týmy. Trenér pan Chlád i pronesl, že za svoji hráčskou i trenérskou kariéru nepamatuje tolik zranění kolik bylo u nás.

Ano zahrál a jsem za to moc rád. Soutěže jako jsou B. třídy a výše jsou už jiné. Ten fotbal je rychlejší a takový víc uspořádaný, kvalitnější. Hrají tam i kluci, kteří třeba kdysi hrávali vyšší soutěž a pak to má svoji kvalitu. Dá se říci, že to byl můj strop, ale v dorostu FC Velim jsem chodil trénovat s A-týmem, který v tu dobu hrál divizi. Tenkrát tam byla marodka, tak jsme byli s Alešem Dostálem povolaný na střídačku. Pro mě úplný překvapení, tak tam jsme si tenkrát spolu odbyli nějakou minutovku. Než jsem se tenkrát vrátil do rodných Krakovan, mohl jsem jít hrát Krajskou soutěž, ale v Krakovanech byl cíl postoupit do Okresního přeboru. Hodně kluků se vrátilo, a i pár přivedlo zpět. Dá se říci, že od té doby jsem byl jen v Krakovanech i když byly nějaké nabídky, abych se vrátil zpět a zahrál si B. třídu nebo A. třídu.

Myslím, že celou mojí dosavadní hráčskou kariéru jsem už hrál všude, ale pro mě asi nelepší pozice byla pravý bek nebo krajní/středový záložník.

Ano, pravda to je. Mám rád výběhy do lesa a vyčistit si hlavu, ale bohužel poslední roky v tom hodně pokulhávám. Momentálně bydlím mimo Krakovany a lesy kolem jsou daleko. Po asfaltu mi běh nevadí, ale mám rád přírodu, kde je běh jako takový daleko lepší a příjemnější, tak tedy doufám, že po nastěhování zpět začnu znovu. Závod jako takový v běhu jsem nikdy neabsolvoval, ale mám za sebou závody na Pardubickém závodišti, kde se běhá GLADIATOR RACE.

Na toto období se snad ani nedá zapomenout a vzpomínám na to moc rád, měl bych hlavně poděkovat p. Douděrovi (trenér), za velkou trpělivost s námi. (smích) S Alešem Dostálem se známe od malička, na hřišti jsme snad byli i odkojení. (smích) Vlastně až do dorostu jsme hrávali spolu ve stejném klubu. Na hřišti o sobě hodně víme, což se dá v některých situacích využít.

Máme čtyřměsíčního kluka, tak se snažím, abych se maximálně věnoval rodině a dokončil pro nás rodinné zázemí. Dá se tedy říci, že se vše točí okolo rodiny, domova, fotbalu a práce. Za tohle patří velké díky moji přítelkyni a rodině.

Ano, to jsem, od malička jsem fanoušek Slavie Praha a nic se na tom nezměnilo. Na zápasy teď nejezdím, rodina je teď pro mě na prvním místě. Pokud bude po mě a bude mít rád fotbal, těším se až vyroste a budeme moci spolu jezdit a užívat si atmosféru, která panuje na stadionu.

Určitě bych chtěl v první řadě poděkovat všem čtenářům, kteří pro mě hlasovali a ať nadále sleduji portál fotbalunas. Chtěl bych také poděkovat našim malým „chuligánům“, kteří nás chodí podporovat, za což jim patří velké díky a všem fanouškům. Sportu zdar a fotbalu zvlášť.