Hráč 26. kola Pavel Dohnal: Stále věřím v záchranu Počapel i Lužce!

Děkuji. Jedná se určitě o zasloužené vítězství – kdybychom po první půli vedli 5:0, nikdo by se nemohl divit. Ve druhé půli jsme po prostřídání trochu polevili a soupeř se dostal dvěma rychlými góly zpět do hry. Zaplať pánbůh jsem chvíli před koncem rozhodnul.

První padla po rozehraném rohu, kdy jsem si narazil se Žídkem a vyslal střílený centr před bránu. Tam ho jeden z bránících hráčů tečoval a míč skončil až v síti. Při druhé brance jsem dostal pěkný balón pod sebe od Suka, položil jsem si obránce a prostřelil Hnízdila.

Rozdíl je oproti podzimu zejména v hráčském kádru. V létě se nám po sérii zranění prakticky rozpadl tým, který postoupil do Okresního přeboru, a my jsme neměli čas na to účinně zareagovat. V zimě bylo více času, přivedli se někteří noví kluci jako například Suk či Mikoláš a dokázali jsme je zapracovat do týmu. Vše si konečně sedlo a teď se nám snad podaří dotáhnout záchranu soutěže.

Za Počaply nastupuji pouze jednou za čtrnáct dní, jinak se věnuji převážně své práci v Lužci. I když se mě i tam snažili překecat, ať ještě nazuju kopačky, odolal jsem a soustředím se výhradně na trenérskou činnost. S pozicí hrajícího trenéra totiž nemám dobré zkušenosti.

Trénuji prakticky už od roku 2010, kdy jsem začal v Roudnici nad Labem a zažil několik postupů. V roce 2012 jsem přesedlal na funkcionařinu, kde mi ale trochu chyběl ten každodenní kontakt se hrou samotnou, a tak jsem se vrátil k trenérské činnosti. Ta mě baví a naplňuje a určitě v ní chci pokračovat – ať už to bude v Lužci, nebo někde jinde.

Pocit to byl hrozný, mít oba týmy na posledních místech. Pořád jsem ale doufal ve šťastný konec a i s přispěním farmářské spolupráce obou týmů to teď vypadá na záchranu alespoň jednoho z nich.

Dokud byl v Lužci trenérem Havel, nebyl této spolupráci příliš nakloněn. Já se po mém příchodu snažím této výhody co nejvíce využívat – pro méně vytížené hráče Lužce se jedná o skvělou příležitost dostat se do zápasového tempa. Myslím, že v tuto chvíli z toho profitují oba týmy.

Byl bych špatný trenér, kdybych nevěřil! Kluci mají špatnou situaci v hlavách a na hřišti neodvádí výkony, kterých jsou schopni. I nadále ale bojujeme a nic nevzdáme až do posledního kola!

Slyšel jsem názor mého protějška Pšeničky a nemohu souhlasit. Šlo o derby a hostům u rozhodčího rozhodně nepomohlo, že mu začali od první minuty nadávat – takovým způsobem si ho asi příliš na svou stranu nenakloní. Co se týče vyloučení Ďurindy v úvodu, tak tam nevím, co se stalo. Gól jsme ale dali regulérní a o vyloučení po druhé žluté kartě také nebylo sporu. V závěru mohl rozhodčí po několika nebezpečných zákrocích zezadu bez míče vyloučit ještě dalšího neratovického hráče. Samostatnou kapitolou je chování hostujících hráčů po utkání. Ve své hráčské kariéře jsem zažil několik případů, kdy jsme dostali gól v 96. minutě z penalty. Nikdy mě ale ani nenapadlo klepat si kopačky v kabině o zeď…

Někdy se cítím na padesát, jindy, zejména když se daří, na pětadvacet (smích). Nejmladší už nejsem, ale končit s aktivním hraním se rozhodně nechystám!

Zkušenost to byla výborná. V Ovčárech jsem už kvůli věku nedostával tolik příležitostí, a když přišla přes známého nabídka, rozhodl jsem se to zkusit. Byla to soutěž na úrovni našeho Krajského přeboru či I.A třídy. Fotbalově ale nedosahovala takové kvality, jako naše soutěže. Rakušané hrají hodně bojovný fotbal, my jsme do toho vnesli fotbalovost. Bohužel, jednalo se pouze o jednu sezónu, i když zájem o pokračování byl.

Pěkných a silných zážitků s fotbalem mám více. Určitě se jedná o každý postup, který jsem v kariéře zažil – to je to, proč fotbal hrajeme. Krásná léta jsem zažil v Roudnici nad Labem, když jsem pod vedením Zdeňka Ščasného mohl nastupovat s takovými hráči, jako byli Pikl či Hrdlička.

Taky děkuji.